Najvyššia ponuka

Z počátku to na mě působilo jako velmi originální a přitažlivě vyprávěný romantický příběh, ale ke konci to nabere neméně přitažlivý žánrový obrat a já si tak užíval víc žánrových složek najednou. Můj celkový dobrý pocit z filmu do sektoru kvalitka převezli ještě herecké výkony, hlavně Geoffrey pojak postavu Virgila za správný konec a režisérské vedení Giuseppeho Tornateho. (21.12.2014)

U tak nezvykle smutného mainstreamově točeného filmu bych rozhodně nepoužíval označení "crowd pleaser", neboť se tu zřetelně jde proti radostné katarzi, která je tu skoro automaticky očekávaná. Snímek si pohrává s midcultovými prvky, protože pojednává o světě vysokého umění a rozehrává love story dvou pokřivených duší, které se díky sdíleným citům "naučí žít" (a stanou se "normalizovanými", podobně jako v jiném Rushově filmu, Králově řeči), ale to všechno se podvrací v nečekaně deziluzivním závěru. Je to vlastně příběh naivní nezkušené zamilovanosti, z níž se ovšem hrdina nepoučí, ale zabředá do ní ještě hlouběji. Jak jsem naznačoval v úvodu, smutnější film jsem dlouho neviděl. (21.02.2013)

Nadarmo se neříká: "Chceš-li udělat ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu." Džefry Máchal tenhle kvapík taky neudejchal. Tenhle film je jako ten robot - kolečka do sebe postupně zapadají, ale každé jeho slovo a dotyk je chladný, konec pak zamrzne úplně. Ano, i když chcete někomu dát všechno, co máte, prostě nabídnout nejvyšší nabídku, jemu to nemusí tak úplně stačit... škoda. Džefry Máchal asi nečetl bibli - "kde jsou peníze, jsou i zloději". Já osobně bych ten konec ještě dotáhl, mám dojem, že výslednému obrazu chyběl ten finální tah štětcem, který by tomu končícímu kolotání dal - SMYSL. Každé umělecké dílo má smysl. Tenhle film nikoli... (03.12.2016)

Silné. Od začátku až do konce, ve všech ohledech. Následují mírné spoilery: Konci je vytýkána nevěrohodnost a přemrštěnost, což je díky prudkému skoku z pohádkové lovestory do sviňské reality celkem pochopitelné, každopádně právě závěrečná několikaminutovka dokonale vystihuje niterně bolavé pravdy o lidských touhách. Když Virgil ignoruje možnost oznámit vše policii a nadále se ukájí ve vzpomínkách na něco, co ve skutečnosti nikdy neexistovalo, užíval jsem si katarzi jako prase, byť to nebylo nikterak příjemné pošušňáníčko. Podléhání sladké iluzi je na první pohled lepší, než boj s hořkou realitou - lepší měřítko slabosti neexistuje a existovat nebude. Nebo taky jinak: nebyl nakonec Virgil, do té doby zajatý ve své neschopnosti se socializovat, tak trochu osvobozen? Samozřejmě, není to nic originálního, ale přenádherné Tornatore-Zamarion-Morricone balení a velevážné prostředí aukčních síní s nóbl postavami a mimoidní atmosférou (šikovný mix prvků, které jednoduše, ale účinně snižují předvídatelnost příběhu) dělají z tohohle díla černého koně v soutěži o film roku. (17.09.2013)

Co může být v lásce horšího, než když vaše nabídka, ač se to na první pohled nezdá, není nejvyšší.. Malíř Tornatore a řezbář rámu Zamarion stvořili dílo formou vskutku umělecké, ale o co více bylo milostné vzplanutí neposkvrněného znalce nepřirozené, o to méně byl konečný citový kolaps bolestnější. Virgil Oldman měl pravdu. Co je krásné, nemusí být autentické.. První film, který jsem viděl s G.Rushem a on v něm byl jen dobrý. (12.11.2014)