Jeden blbec na večeru

Pignon je jméno, které ze zvláštního rozmaru nebo možná z jiného důvodu naděluje scénárista a režisér Francis Veber svým filmovým hrdinům s pozoruhodnou pravidelností. Nejde o jednu a tu samou postavu, ani je neztvárňuje jeden konkrétní herec. Spojuje je snad jen určité plebejství a lidskost, nebývají to lidé z vrcholu potravinového řetězce. Pignon ze snímku Blbec k večeři patří k těm postavám, před kterými je zapotřebí mít se na pozoru. Není to zlý člověk a měřeno inteligenčním kvocientem, není ani hloupý. Chybí mu ale to, čemu se říká sociální inteligence, společenský takt a vnímavost. Nedá se říci, že by pomalu myslel, spíš platí, že příliš rychle mluví a slova se železnou pravidelností předbíhají myšlenky a jdou si svými vlastními cestičkami. Když Pignona potká sebevědomý podnikatel v podání Thierry Lhermitta, rychle pochopí, že našel ideální oběť, která je schopná se sama od sebe snaživě ztrapňovat a bavit hosty pozvané na večírek. Jenže člověk míní a okolnosti mění... Zhlédnutí po letech sice připravilo Blbce k večeři o jednu hvězdičku, svůj půvab ale má a zábava je to i nadále spolehlivá. Celkový dojem: 75 %. (19.07.2017)

Jacques Villeret, na němž film stojí, hraje svého blbce naprosto famózně. Je to typický smutný klaun - smějete se, ale je vám ho líto. Nejlepší na tomto filmu je, že se tvůrci nedali zlákat smířlivým happy endem, ale osolili to pěkně až do konce. Tahle komedie je vážně špičková a lze ji jen doporučit. (11.06.2006)

Čekal jsem něco ve stylu Drž hubu! a také se mně něčeho takového dostalo. Film má ze začátku trochu pomalejší tempo, ale v okamžiku, kdy "blbec" pan Pignon vstoupí do bytu "chytráka" pana Brochanta, rozjede se opravdová a nefalšovaná komedie. Jacques Villeret je skutečně skvělý a pod taktovkou režiséra Vebera rozehrává výbornou podívanou (navíc se mi líbí i ten úkol pro diváka; zamyšlení se, kdo je vlastně blbcem). Zatím dávám 4*, ale třeba po další projekci ještě 1* přihodím. (11.01.2009)

Vynikajúca komédia, ke sledovaniu ktorej som pristupoval s obavami, že to bude niečo ako Ještě větší blbec, než jsme doufali. Bol som príjemne prekvapený, ako sa na malom priestore vďaka perfektnému, vycizelovanému scenáru rozohrala skvelá konverzačná komédia. Privlastnil si ju pre seba Jacques Villeret, ktorého som doteraz videl iba v Senzi finte. Mal som z neho pocit syntézy Luďka Sobotu s Josefem Švejkem. Ani ostatné osoby neboli iba štatistami a osobitne to platí o daňovom kontrolórovi, ktorý vďaka fyziognómii by nemal problém zahrať svoj part aj v nemom filme. Príjemné prekvapenie a veľmi dobrá zábava v rozumne zvolenej stopáži. (05.01.2016)

Poctivý návrat k nesmerteľným starým francúzskym crazy komédiám s Funesom. Poteší najmä tým, že takýchto vtipných komédií vznikalo vo Francúzsku v dávnejšej minulosti mnoho, kdežto od istého obdobia sú vzácnosťou. Nie je to možno až taká pecka, ako som čakal, ale je to aspoň čistá nefalšovaná zábava, pri ktorej sa nahlas zasmejú aj najväčší suchári. Postavy sú nereálne, takého blbca by sme skutočne nikdy nenašli, ale o uveriteľnosť predsa v tomto žánri nikdy nešlo. Podobne som sa príjemne pobavil pri "modernej" francúzskej komédii už iba pri Drž hubu!. Takže pokiaľ je tá pre mňa najlepšou francúzskou komédiou tohto storočia, Blbec na večeru bude number one dekády predminulej. (30.12.2012)