České století

První dojem - mluvící hlavy z Futuramy. A pak to přišlo - dokonale zpracovaný koncept. Herecky, výtvarně, myšlenkově. Je to zkreslující, protože je to subjektivní a nahuštěné. Ale je to silné a nekompromisně dotažené. Nejlepší český porevoluční seriál. (na základě prvních dvou dílů, ale i za ty dva to tak prostě je) (07.11.2013)

ČT1 HD - 1.díl: Jelikož tento první díl vysílali ve sváteční den (28.10.), nebylo od věci si připomenout, jak to tenkrát bylo. A tak jsem k TV také zasedl. Martin Huba v roli TGM obstál a za celkové zpracování chválím. Musím ale říct, že mi pár desítek minut trvalo, než jsem se pořádně chytil. Informací na nás tvůrci ze začátku vyklopili celkem dost, a tak člověk 100% neznalý dějin, měl trochu problém. Od druhé půle už to bylo ok, ale zde jsem měl pro změnu pocit, že se skákalo v době poměrně rychle. V jednu chvíli byl děj v roce 1914, za pár minut 1916 a za chvíli už Masaryka vítali na nádraží a říkali mu pane prezidente. Buď dát prostor každému období stejné, anebo ještě pár minut v závěru přidat, abychom věděli, co bezprostředně (tím myslím pár dní) předcházelo zvolení TGM. No...uvidíme, co se celkově z tohoto projektu vyklube. Zatím 70% // ČT1 - 2. díl: Tenhle díl byl hodně dobrý. Mělo to skvělou atmosféru, spád, napětí, skoro jako hraný film. Beneš, Moravec, Mnichovská dohoda,...to vše velmi dobře znázorněno. 90% // (29.10.2013)

Zajímavá koncepce, jistá režie, ale výsledek nevyrovnaný v závislosti na tom, čí hlava mluví. Pojmout Beneše jako existenciálně zcizenou postavu, která mluví, jako by jí hlas nepatřil, je zajímavý, ale to mi nezabrání u jeho monologů dřímat. Nejvíc mě baví Sedláčkova práce s nedějovými detaily, které často shazují dějinný patos. Komunistický diptych zvedl úroveň o třídu výš. Zejména schopnost vypořádat se s traumatickými tématy civilně a převážně bez démonizace je chvályhodná. Sedláček s Kosatíkem dokázali najít v komunistických pohlavárech lidi, což je po dvou dekádách bezpohlavních karikatur epochální úspěch. Vyorálkův Gottwald je nejlepší porevoluční filmová postava - nejen mírou demytizace, ale především způsobem, jakým si herec poradil se zprofanovanou mocenskou maskou. Volám už roky po něčem, co nám pomůže "pochopit" dějiny jinak než jako gambit pravdy a lži, České století k tomu má zatím zdaleka nejblíže. (11.11.2013)

Komentář je psaný krátce po zhlédnutí prvního dílu. Bohužel musím říct, že mě docela zklamal. Scénář mi přišel docela nešťastný - bylo asi těžké vše vtěsnat do poměrně krátké stopáže, ale shrnout vývoj posledních let před založením státu do několika vět vypravěče při vystupování Masaryka z vlaku, tak to bylo podle mě fakt hodně hloupé. Všichni mluví česky, přeci jen je to český počin, ale když se Masaryk baví s Thunem, kde mu vytýká, že neumí česky a on mu česky odpoví, tak to je prostě podivnost. Dramatické kroužení kamery mi také po chvíli začalo dost vadit. Zvukaři zase velmi rádi nechali vyniknout zvuky z okolí, takže ani nebylo hercům občas pořádně rozumět. Abych ale jenom nehanil, maskéři a kostyméři odvedli práci skvěle, casting se také poměrně vydařil (obzvlášť pan Huba byl perfektní). Samozřejmě, že se nabízí srovnání s Hořícím keřem - ten se mi líbil téměř po všech stránkách víc, ale je to asi také tím, že tam měli k dispozici mnohem delší stopáž. Je to tedy asi jako srovnávat několikadenní návštěvu nějakého města, kdy si centrum projdete křížem krážem, se situací, kdy si projedete město ve vyhlídkovém autobusu a pak hned zamíříte na letiště. Přesto je dobře, že se tento projekt podařilo dokončit, protože se lidé zase dozví další věci z naší historie (i když jak moc pravdivé ty věci jsou, to je otázka)... (28.10.2013)

Je sympatické, že se Sedláček dobrovolně zřekl nároku na komplexnost, která by zcela jistě ani nebyla možná. První díl se vlastně vyhnul většině velkých událostí Masarykova exilu a soustředil se spíše na rozhovory s více či méně známými aktéry první světové války. Právě pomocí hovorů, gest a zámlk portrétuje režisér Masarykovu osobnost. Naproto se vyhýbá glorifikaci. Budoucího prezidenta črtá jako člověka zranitelného, místy využívajícího informace účelově, který umí být velmi pragmatickým vyjednavačem v politických kruzích (dnes bychom řekli, že je dobrým lobbystou). Současně s tím Sedláček sleduje i socio-politickou linku a předkládá jakési dobové vysvědčení, jemuž se Československo před svým vznikem těšilo. Masarykovy konfrontace s lidmi z různého prostředí, politiky rozdílného ideologického zázemí vyjevují, jak obtížné se zdálo prosadit českou otázku v zahraničí a ukazují, že vznik našeho státu nebyl (ani v případě předpokládaného vítězství Dohody) vůbec samozřejmostí. Na prvním díle shledávám jako jediný slabý článek zbytečně klasicizující hudební podkres, který seriál odkazuje někam na úroveň televizních kulisových inscenací. (29.10.2013)