Fantomas

Přeceňovaná klasika, která se mi po novém zhlédnutí po letech jeví jako přiblblá komedie s celou řadou slabých míst. Psychologie postav je více než mizerná a samotná titulní postava je představena velice povrchně - kromě toho, že je to ješitný narcis s nezměrnou sebedůvěrou, který si pěstuje svůj mediální obraz, se o něm zde v podstatě nic dalšího neříká, a motivace jeho kriminálního jednání si můžeme jen domýšlet. Používáním převleků a neúctou k představitelům zákona může vzdáleně připomenout postavu tehdejšího veřejného nepřítele č. 1, Jacquesa Mesrina, ale to je tak všechno - osobně si myslím, že potenciál této nádherně vymyšlené postavy zde není využit ani z desetiny. Film pro mě však dojíždí hlavně na tom, že upřednostňuje komickou rovinu před tou kriminální - osobně by mě Fantomas asi víc bavil jako čistokrevná žánrová kriminálka. Ve filmu totiž třeba vůbec není přítomno žádné napětí a vše, co se zde děje, je obaleno v bezpečném kontextu komediální nadsázky, v níž i hrůzostrašně vypadající kaskadérské kousky vyznívají jako komické prvky. Co tedy na tom, že se některé postavy chovají jako naprostí idioti nebo že zde vlastně nic nejde brát vážně - už samotný představitel ústřední dvojrole, letitý Jean Marais, má viditelné problémy s pohyblivostí v akčních scénách, v nichž mu překvapivě dává na frak živelný Louis de Funès, a jejich honičky postrádají jakékoli napětí a vlastně i smysl - celý ten film je vlastně téměř jedna velká honička, která je slepencem samoúčelných kaskadérských kousků a komediálních výstupů, které po letech notně ztratily na vtipu. Osobně mi tak na tomto filmu dnes přijde nezajímavější výskyt celé řady nádherných aut, v nichž se filmové hrdinové prohánějí, jakož i pěkné filmové lokace, v nichž se natáčelo. Dál je Fantomas zajímavý i jako dobová sonda z časů, kdy bezstarostně kouřil každý a kouřilo se všude, a kdy noviny měly náklad i vliv, o jakém se jim dnes v době končícího printu může jen zdát. Jinak si myslím, že už tento film dnes moc za vidění nestojí, a třeba jeho český dabing mě vážně moc nebere - Miroslav Moravec mi coby Fantomas přijde nekonečně trapný. Vysoké hodnocení zde na ČSFD si vysvětluji tím, že většina lidí tento film viděla už dávno před lety a hodnotí ho zpaměti (v níž jsem i já měl tento film zafixovaný jako lepší než ve skutečnosti je) a na základě vysokého hodnocení ostatních. Po novém zhlédnutí a při důkladnějším rozboru Fantomas už neobstojí - občas neuškodí kácet tyhle modly z dětství, to vám tedy řeknu. (08.07.2013)

I když dost často váhám, zda se mám dívat na filmy, na kterých jsem byl jako kluk v kině u babičky na vesnici, kde promítání Fantomase zcela paralyzovalo všechny lidi a nebylo nikdo, kdo by váhal stát hodiny ve frontě, jen aby se na něj dostaly lístky. To byla svým způsobem jedinečná atmosféra, vystál jsem si frontu a za odměnu na mě z plátna kina vyskočil všemocný Fantomas. Mé váhání spočívá v tom, že si tuto klukovskou vzpomínku nechci nechat rozbít současným pohledem na obsahové či technické zpracování filmu. U Fantomase se mi to naštěstí nestalo a byl jsem tomu rád, byť některé fáze filmu jsou poněkud naivní, mnohdy až úsměvné. Ale bylo to milé setkání po letech a já jsem měl příležitost, abych se ve vzpomínkách vrátil do onoho vesnického kina u babičky a s určitou nostalgií na sebe nechal působit zbrklého policejního komisaře, senzacechtivého novináře a prohnaného Fantomase. (20.07.2009)

Souhlasím s tím, že s novějšími díly kvalita fantomasovksé série narůstá. Jako výchozí bod je první film už tak dost kvalitní. Akorát narozíl od pokračování nemají hlavní hrdinové příliš ujasněné charaktery a působí dost rozpačitě. Jinak jde o velmi sympatickou klasiku, která už sice dnes nepůsobí tak jako před čtyřiceti lety, ale své kouzlo příliš neztrácí. (16.08.2007)

Ústřední hudební motiv nezapomenutelný, varhanový hudební motiv svůdně strašidelný, do toho investigativní novinář Jean Marais, krásná Mylène Demongeot a roztěkaný komisař Juve. Tato klasika francouzské komedie prostě nestárne a nepíšu to jen proto, že mi zrovna od pana F. došla poslední výstraha před popravou.. (03.12.2008)

Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. (01.08.2009)