Holubník

Excelentně obsazené, ale nebylo moc co hrát... (21.11.2022)

Milovníci přírody se většinou našli jen na vesnicích a v této televizní povídce je máme dokonce ve dvou generacích. Děda a vnuk. Dějově jde o holubník stojící toho času již na nevhodném místě, který kdysi využíval pro chov holubů děda a nyní k tomu inklinuje i vnuk, i když ne zrovna kvůli holubům. Holubník však vadí majetnému pražákovi, který prostranství kolem zastavěl a chce za každou cenu holubník zbourat. Svým způsobem je to další filmová ukázka faktu, neb něco takového bylo použito skutečně mnohokrát, proč lidé z vesnic pražáky nemají zrovna v lásce. Kromě jeho zlovůle, kterého Josef Vinklář zahrál prostě nádherně, tu máme přiklánění se k ochraně ptactva prostřednictvím onoho vnuka v podání Gustava Bubníka a krásná poetika s Josefem Kemrem, coby dědou ve vztahu k přírodě a dobru mezi lidmi, ve kterém se poukazuje na příliv civilizace a ničení přírody. A samozřejmě na vztahy mezi lidmi. “Všechno se jednou promění v prach. Důležitý je, jaký jsou lidi. Jak se chová jeden k druhému. Mezi lidma by nikdy neměli stát věci. Věci jsou přece od toho, aby pomáhali lidem na cestě k sobě a ne naopak.” Svým způsobem tedy moralizační příběh v jednoduchém televizním podání, který má co říct i dnes. Jako zajímavost lze uvést filmový debut čtrnáctileté dcery Vladimíra Menšíka Martiny Menšíkové, kterou tu jistojistě nikdo nepozná. (10.08.2021)

Já tyhle televizní záležitosti miluju. Opět všichni podávají uvěřitelné výkony a to včetně mladých. (01.08.2021)