Arbitr

A to mělo být přesně co ? Scéna - hlavní hrdina v určitý situaci...střih...scéna - hlavní hrdina v určitý ale uplně jiný situaci. Co ? Jak ? Proč ? tím se pani Kadri neobtěžovala a jestli má film vyvolávat znekludňující otázky tak ve mě se filmu podařilo vyvolat hned dvě. Nebudou už další pdobný filmy, že ne ? Přečetla si paní Kadri na wikipedii význam slova dramaturgie ? (20.09.2014)

Kontroverzní, zneklidňující a pokládající řadu otázek. Z počátku lehce zakřiknutý vědec John však postupně poodhaluje, co je jeho skutečnou "prací" a ve sledu vskutku mrazivých scén vychází najevo i motiv jeho činů. Představte si oficiální instituci, která rozhoduje o naší společnosti a nechává žít pouze ty, jenž mají pro lidstvo a planetu nějaký užitek. Ve filmu je tato situace naznačena ve formě představy hlavního hrdiny a on sám se s rolí "Arbitra" maximálně ztotožňuje. Přiznám se, že po shlédnutí jsem nevěděl, co si mám vůbec o tom všem myslet a popravdě nic ve mě snímek nezanechal. (14.08.2013)

V Evrope prospikovane korektnosti a dotacnimi filmy na zakazku se neco takoveho, jako The Arbiter vyjima vskutku velkolepe. Neznam jiny priklad filmu, ktery by po shlednuti rozpalil mozkove zavity na tolik obratek. Arbiter si nebere servitky a nekompromisne vrstvi udalosti, tykajici se zpochybnovani svobody a tolerance do desivych rozmeru. Co zacina jako zajem o selekci zdravych novorozenat, konci regulerni eliminaci nezadoucich osob ze spolecnosti. Tuto eliminaci na starosti arbitr, slozeny z tech, kteri si mysli, ze vi co je pro spolecnost nejlepsi. Zrovna v dnesni dobe, kdy pravidel jen pribyva a kdy sili moc ultra(pravicovych i levicovych) stran, kdy si nekteri prezidenti ci podnikatele prisuzuji pravo SAMI hodnotit a regulovat politiku i verejny zivot, kdy sili problemy s imigranty...je tento film sakra potreba. Mel by se poustet kazdy vecer misto zpravodajstvi. (01.07.2013)

Pravicovější film, než instruktážní video pro mladé rekruty Dělnické strany. Chladná, odtažitá severská provokace, která se do kůže zarývá právě tím, jak si drží nekompromisní odstup od diváka. Ta proměna mladého sympaťáka v arbitra lidského práva na bytí je až příliš dobře zpracovaná na to, než aby o ní nešlo po skončení dlouze nepřemýšlet. Machiavellistické „účel světí prostředky“ se při budování hrdinova plánu nezastavuje před ničím, tudíž emocionální vrchol přijde už s vkládáním meče sv. Vojtěcha, ale na razantnosti a diskutabilnosti jeho činů to nepoleví, spíše naopak. Se samolibým výrazem na sebe koukám do zrcadla a zvedám palec nahoru. (01.07.2013)

Konečně jsem se zase podíval na film, nad kterým jsem musel na tvrďáka přemýšlet, jak po skončení filmu během titulků, tak celý druhý den. Není to jednoduchej kousek, ale vizuálně se mu málo kterej vyrovná. Když už Vás těžce filozofickej příběh nezaujme, což osobně nechápu, tak si divák zaručeně musí smlsnout na překrásné kameře, která zabírá anglický venkov a řekl bych, že i kus Severu. Nejspíš právě Estonsko. Nic jiného estonského jsem totiž ve filmu ani neviděl. Teda až na estonského herce Taavi Eelmaa, který je zároveň jednou z nejvýraznějších tváří skandinávských filmů a stejně tak i nejvýraznější tváří tohoto filmu. A to i přesto, že se tam vlastně objeví hodně krátce. Každopádně i hlavní role se povedla. Herec Lee Ingleby mě ze začátku přesvědčil, že tenhle film by mohl být pro diváka vstřícný, aby mě následovně dokázal, jak odměřený ke mně bude. A přiznám se, že tak odměřený a depresivní film jsem hodně dlouho neviděl. Z těch myšlenek a názorů mi bylo fakt strašně, zle a depresivně. Ale stálo to za to. Takový film se k divákovi nedostane každý den, stejně tak překvapivě dobrá filmařina s úžasnou kamerou. (05.06.2014)