Dôstojník a špión

RECENZE: Žaluji! je solidní drama. Jen ničím nepřekvapí. Herec Jean Dujardin představuje ve filmu postavu Georgese Picquarta, francouzského důstojníka, jenž na konci 19. století coby nový šéf kontrašpionážního oddělení v Paříži odhalil zásadní nesrovnalosti v tzv. Dreyfusově aféře a dopomohl k jejímu částečnému vyvrácení. Byť byl podobně jako většina svých kolegů těžkým antisemitou, jako jeden z mála dokázal pevně bojovat za pravdu a spravedlnost, navzdory okolo sebe stahujícím se mračnům. Čím méně toho budete o případu Dreyfus vědět, tím více si film Žaluji! užijete. Zachází totiž občas až do doslovné popisnosti. Roman Polanski je filmař, jehož filmy z podstaty nenudí a obvykle se vyznačují jistou mírou provokace, výstřednosti a intenzity. Ano, natočil už silnější díla (Pianista, Čínská čtvrť) a rozhodně provokativnější (Hořký měsíc). Žaluji! příliš neprovokuje - když si tedy odmyslíme pravdivě vypovídající pohled na francouzský národ - a vyprávění se oproti jiným režisérovým filmům drží v duchu poctivé historické rekonstrukce s minimem zvratů a překvapení. Polanski našel v příběhu Alfreda Dreyfuse prvky vlastního života ve vyhnanství. Této zajímavé a vášně budící paralely však nedokázal pořádně využít a spíše ji utnul. Celkově pak Žaluji! budí dojem, že sedmaosmdesátiletý režisér "na útěku" je už z věčného skrývání se před světem trochu unavený; po všem, co prožil, na to má ovšem nárok. Jaká škoda, že tento snímek nenatočil v době své pozdní slávy, např. po zisku Oscara za Pianistu, kdy byl na vrcholu tvůrčích i duševních sil. Můžeme jen doufat, že Žaluji! není Polanského posledním filmovým nadechnutím. Byla by to velká škoda. Žaluji! je nicméně film ve všech ohledech nadprůměrný, zručně odvyprávěný, ve finále vyznívající poměrně univerzálně. Pět procent v hodnocení navíc si režisér zaslouží za úsilí a energii, které náročnému projektu věnoval. Za návštěvu v kině rozhodně stojí. 70% a čtyři hvězdičky. (02.10.2020)

Tempo je zkraje dost pomalé, takže jsem se nad tím kroutila jak cukrová vata, ale s přibývajícím časem se to rozjelo a pak už jsem jen sledovala se zvědavostí jak dopadne tenhle souboj s lidskou závistí, zlobou a hlavně spravedlností. Je to jeden z těch filmů, které mi zřejmě nezapadnou do nějakého koutku mé mozkovny, ale i tak dávám čtyřku. Dreyfusovou aférou tak zůstanu zřejmě nepolíbená na neurčitou dobu. (14.11.2020)

Precizní drama divadelního střihu, které pomalu nabírá na obrátkách, až ve finále létají od kotle jiskry vášně a rozhořčení. Ve hře je nevina, čest, věčný antisemitismus, prohnilý establishment, ale i naděje... a le lieutenant-colonel Picquart je ve své cestě za spravedlností neochvějný. Pařížské scény jako by Zolovi přes rameno skicovali Monet s Toulouse-Lautrecem. 87letý Polanski je ale drží v lati - a to i dnes už nezvyklým, neširokoúhlým formátem. Obraz doby nám vytvořil dokonalý, ale chce, abychom se soustředili a zbytečně se nerozptylovali! Akorát ta Emmanuelle mi přišla nějaká zdrogovaná... (a ano, pořád v sobě má tu divnou kočku z Hořkého měsíce a 48 hodin). Na druhou stranu, tenkrát jel absint, možná tedy jen umně ztvárnila další problém doby. Placatku něčeho ostřejšího v tajné kapse ve spodničkách totiž tenkrát manželky a milenky potřebovaly. Páni důstojnící si střihli duel, ony leda tak mašli... na honzíka. (03.10.2020)

Určitě není problém dát tomu s čistým svědomím tři hvězdičky, protože to celkem neutrálně představuje důležitou historickou událost. Určitě se to dá dětem pouštět ve škole. Ale proto to snad neexistuje? Co nového nebo aspoň zajímavého ten film říká o jedné z nejznámějších událostí historie 20. století, kde jsou nekonfliktně rozděleny role na hodné a zlé a není tu vůbec co řešit? Kdyby se Polanski hystericky snažil hledat paralely ke své situaci, bylo by to aspoň nějak zajímavé, ale to on rozhodně nedělá - a ať si to uvědomuje, nebo ne, Dreyfusova aféra nemá s jeho skandály absolutně nic společného a on (privilegovaný člověk, který ani nepopírá, že spáchal, z čeho je obviněn) není v pozici Dreyfuse (člověka křivě obviněného na základě jeho původu), takže ani z tohohle úhlu tu nemám co řešit. Vlastně v celém filmu nemám co řešit, snad jen jak hnusně vypadá ta digitální kamera. (08.08.2020)

Možno chcel Polanski nakrútiť iba svoju obľúbenú látku, možno chcel upozorniť na to, že ani o vyše sto rokov neskôr sa toho veľa v spoločnosti nezmenilo a možno nám chcel oznámiť, že pokrytectvo je vpísané v našom DNA ako naše fyzické črty a že sa nezmení nikdy nič, pretože to nie je možné. Možno sa celý film rozbieha až príliš pomaly a možno mohol byť o 15 minút kratší, ale skvele graduje, i keď v podstate dvakrát a aj pokiaľ vás Žalujem! príliš neosloví, určite vo Vás niečo hodnotné zanechá. Aj keď to bude iba frustrácia z toho, že cesta k elementárnej spravodlivosti je tak tŕnistá, že sa počas nej nielen celý dopicháte, ale že sa to stane hneď viackrát. (16.03.2023)