Ach, chlapče

Jak popsat veškeré svoje pocity? Jak nevynechat jediný detail? Nevím, pokusím se, ale půjde mi to těžko. Asi tak těžko, jako život v podání našeho hlavního hrdiny. Zdánlivě má vše, co by mohl mít, přesto neví, tápe a hledá nějaký smysl, či impuls. Zdánlivě obklopen mnoha lidmi a přesto tak sám…. K tomu naprosto perfektní černobílé provedení, které tuhle nenápadnou nádheru ještě bez chyby vykreslí a dodá ten správný punc…. Zkus se postavit na vlastní nohy a jednou udělat taky něco sám. Já osobně Ti věřím, chce to jen odhodlání a trpělivost, ale určitě to vyjde. Jediná věc, kterou pro Tebe můžu udělat, je to, že neudělám nic. (17.08.2014)

Výtečný film, který mě hodně bavil (hlavně díky většině epizodních postav, které jsou skvěle napsané i zahrané). Černobílý formát mi k tomu sednul, taktéž zasazení do současného Berlína i rámování děje úsekem jednoho dne (stejně tak opakující se motiv s nedostupnou kávou je super; hudební podkres jsem naopak skoro nevnímal a téměř ani nevím, že tam nějaká hudba byla - tak mi přišla nenápadná, resp. dokonale padnoucí k atmosféře snímku). V podstatě celý ten film - tak jak je vymyšlený - hrdina putuje odnikud nikam, potkává různé postavy a něco s nimi zažije, než se zase posune dál - od začátku aspiruje na to, aby se mi líbil - je tam všechno tak, jak to mám rád (dramatická rovina se zde skvěle doplňuje s tou komediální), a má to svou poetikou blízko k zde zmiňovanému Jarmuschovi (aniž bych z toho nutně měl dojem epigonství). Kdyby takto vypadal tematicky podobný český protějšek Parádně pokecal, bylo by hned možné ho vzít víc na milost. V podstatě jediné, co mi na tom filmu vadilo, bylo to, že mi herecký přestavitel hlavní postavy, Tom Schilling, neuvěřitelně připomínal jednoho týpka, kterého strašně nesnáším, takže do té averze jako takové k jeho postavě flákače se mi ještě míchal odpor k herci zapříčiněný tou podobou - ale to je samozřejmě výtka čist subjektivní, za kterou ten film nemůže. Místy se mi tam ale vkrádala i jistá znuděnost, takže nakonec přece jen 4 hvězdy. (Nejen) fandům podobných "lůzrovských filmů" lze tuto německou libovku jen doporučit. (19.06.2016)

U současných filmů natočených černobílé bývám ostražitá, jestli to dává smysl nebo se režisér rozhodl jen manýristicky využít černobílé vidění, aby to vypadalo umělecky. Tady má, myslím, černobílá kamera důvod. Je odrazem hlavního hrdiny, který je taky takový šedý, bezvýchodný, neví, co se sebou, neví, jak dál – občas mi připomněl hrdiny některých filmů ze 60. let. Dostává se do různých, někdy absurdních situací, do kterých se vůbec dostat nechtěl. Je pasivní obětí, vždy ho někdo do něčeho natlačí a jemu je to nepříjemné. Chtěl by být někde úplně jinde. Problém je, že vůbec neví, kde. Beru to jako portrét mladíka, který je na rozcestí – pokud to budeme brát optimisticky, a tak má před sebou další cesty, po kterých se teprve vydá. Když se na film budeme dívat pesimisticky, tak už rezignoval, a protože neprojevuje žádnou snahu, tak se už ani nikam dál než do bezvýchodnosti nedostane. (21.11.2017)

Zaprášene čiernobiely, trpko-komický pohľad na súčasný Berlín v tieni neveselej nemeckej histórie, a jedného flákajúceho sa mladíka bez budúcnosti. Stretne sa so zopár ľuďmi (starými i novými znamimi), pokecá a opätovne (a neúspešne) sa snaží všade si objednať vysnené kafe. Zopár fajn momentov a dobrý hlavný predstaviteľ, ale celkovo to moc nepobaví, ani nič veľké nezdelí. A ten jazzový podkres ako u Woodyho Allena sa k tomu nehodí. Ako výplň do artového kina pri čakaní na ďalšieho Jarmuscha OK. (12.04.2014)

Nemůžu asi začít jinak než SPOILEREM. Celý film sledujeme pachtění a přežívání losera, který není schopný něco dotáhnout do konce, nebo alespon vyjít se svou rodinou a lidmi kolem sebe. A já pořád čekal, že přijde moment, který ho změní, a my se dočkáme happy endu. Ale to se nestane. A pak je tedy otázkou, jaký měl film smysl, nebo jestli mělo jít jen o jakousi melancholickou jednohubku. P.S. ale zajímala by mě nějaká potitulková scéna, třeba po 2 letech, jestli by skončil jako bezdomovec na ulici. (09.07.2017)