Jde si pro nás noc

Strašlivá řezanice s perfektně natočenými bitkami co jsou tak brutální, že je to na úrovni nejdrsnějších francouzských slasherů. U nich ovšem je tak pět killů za film, zato tady je jich patnáct za minutu. Děj a nebojové scény tu zaberou sotva půlhodinu, snaží se napodobovat klasický Hong Kong, nějaké ty triády, tajemné klany bojovníků, náznak nějakých emocí při osudovém střetu mezi blízkými přáteli, vykoupení híchů hlavního bouchače skrze záchranu děcka, nu skoro až jako by se režisér Tjahanjanto shlédl v Johnu Woo. Je to jen pokus samozřejmě, vůbec na něj v tomto ohledu nemá, příběh nedává vůbec smysl a klouže tak po povrchu, že to vlastně ani nemůže nikoho zajímat. Ne že by to někoho překvapovalo. Ale je to i škoda, protože i ta ukrutná brutalita téměř nezabitelných superhrdinů a cannon fodderu, který se na ně vrhá, pak ani nemá takový dopad. Spíš působí až úsměvně... ale pořád dostatečně zdůrazňuje syrovou fyzičnost akce, a jen o tu tady jde. 7/10 (06.01.2019)

Dvouhodinová jatka bez nějakého výraznějšího momentu. Režisér by potřeboval dramaturga a scénáristu, ten jeho vlastní scénář jen staví jednu scénu za druhou a šperkuje to kýčovitýma dialogama. Postavy jsou jen komiksové figurky, co se neustále staví do efektních póz a nezastaví je ani patnáct průstřelů, dvacet vpichů a fraktura lebky. Všichni jsou strašně mačo, a největší máča jsou satanistický lesby. Ten jejich fight s Julií Estelle je jedinej pamětihodnej. Gore je tolik, že ve finále by hlavní postavy už potřebovaly holínky, aby se těma řekama krve mohly brodit. Jedna bestialita střídá druhou, ale mně je to celkem jedno, protože nenacházím žádnou kladnou postavu, jen skupinu hajzlů, co se mezi sebou nelidsky mordujou. Čeho je moc, toho je příliš. (01.11.2018)

Šialená brutalita, ktorá sa zároveň snaží o nejaký zmysluplný príbeh. To prvé sa filmu darí bezchybne, takýto nátresk plný šťavnatých gore humusáčin sa naozaj nevidí každý deň. To druhé tvorcovia riadne prestrelili - tak veľmi sa snažili dodať dramatický náboj, až z toho vznikla zlátanina bez zmyslu a bez pochopiteľných motivácií postáv. Ale to až tak nevadí, hlavné sú aj tak tie zlomené hovädzie kosti vrážané do hláv. (28.03.2019)

Neuvěřitelný festival násilí, usekaných končetin a všemožných děr v těle. Pro někoho to bude srdcovka, protože krev všude kolem prostě může, jiní tak řídkou dějovou omáčku nesnesou. Ono té tvůrčí stagnace je opravdu krapet moc, prostě se jen řežeme a to prakticky bez přestání. Režisér Timo Tjahjanto předkládá svět plný mafiánů, kteří jsou nelítostní, že to klidně naperou do ubohé dívenky. Čistič Ito se ale najednou zasekne a dítko před jistou smrtí zachrání. A zadělá si tím na problémy. Divák se dočká první řežby, která je zatraceně intenzivní, ovšem záhy na něj čeká další, a ta je ještě o level drsnější, pak přijde další.. znáte to. Samozřejmě se i střílí, ale většina problémů se řeší mačetami, trubkami nebo holýma rukama. A je to extrémně brutální. Každý druhý mord ukáže nějakou tepnu nebo rozškubne kus obličeje. Boje jsou nápadité, přesto se jisté monotónnosti neubráníme, protože prostě protivníků neubývá. A krev stříká. Vše završí závěrečný vyčerpávající duel, kdy jdou Joe Taslim a Iko Uwais na dřeň. Tvůrci měli šťastnou castingovou ruku, „klaďasi“ i záporáci jsou věrohodní. A že jich padne za vlast. Intenzivní řezničina!! (06.11.2018)

Masokombinát Jakarta, aneb vřeštící chlapci a děvčata s bodno-sečnými zbraněmi jdou na porážku a rozhodně z toho nejsou tak vyděšení, že by se v nich krve nedořezal.. Dopad zoufalé snahy vyprávět nějaký příběh mezi zuřivým porcováním lze přirovnat ke chvíli, kdy malé dítě čeká na to, až mu vymění baterky v ovladači od autodráhy. Otázkou je, jak ho bude to ježdění krvavým autíčkem dokola dlouho bavit.. Významnější přiblížení k estetice Garetha Evanse bohužel přišlo až při finálním souboji a právě na jeho počest jsem složil krátkou tematickou báseň: „Ito bude bit jak žito, Uwais bude křičet auvajs. Oddají se chlapci tanci, hemofilik nemá šanci...“ (17.12.2018)