Dům s tichým barem

Ze začátku jsem to bral jen jako další dobře natočené retro, ale postupem času mě zejména hlavní postavy tohohle příjemného filmečku začaly opravdu zajímat, divácký zážitek se prohloubil (a přibyla další hvězdička). Michael Rispoli mě příjemně překvapil (přiznávám, že z Krvavého léta jsem si ho nezapamatoval) a pro Kelly Macdonald mám dlouhodobě slabost. Velice příjemné překvapení. (15.07.2005)

Strašně milej film s muzikou, která hladí duši a s hercem, který je mi neznámý, ale dotvářel tu celkovou atmosféru neskutečně skvěle. To jsou ty malé velké filmy, kterým já osobně fandím a kde nemusím řešit extra hluboké myšlenky, protože stejně od začátku víte jak to dopadne, ale je vám s těma lidičkama krásně u srdce. Raymonde, bylo s Tebou moc příjemné posezení v Domě s tichým barem. Díky ! (18.04.2016)

Malý a milý, nezávislý film, který jakoby mimochodem řeší problém rasismu v New Yorku 50-tých let. A to na konkrétním případě domu se dvěma rodinami (jak správně říká originální název filmu). Atmosféra je velmi příjemná, hodina čtyřicet celkem uteče, Michael Rispoli si střihnul podobnou roli jako v Summer of Sam a Kelly Macdonald je 5 let po Trainspottingu stále krásná a ostatní herci i režisér jsou opravdu, ale opravdu neznámí. (08.07.2005)

Takový maličký americký film o jednom Italskoamerickém osudu, na který se hrozně hezky koukalo. Dle obsahu totiž nabídl přesně to, co jsem si představoval a tak jsem dostal solidní porci jednoho splněného Amerického snu. Mimochodem Michael Rispoli byl výborný a Kelly Macdonald, jako obvykle, zajímavá až nádherná. (06.05.2015)

Jednoduchý, průhledný příběh s předvídatelným závěrem, jako komedie nepříliš vtipné, jako drama málo dramatické. Ovšem díky skvělému Michael Rispolimu, který vytváří neskutečně milou atmosféru, tomu všechny neduhy odpouštím. Film běží jako pohodové odpoledne, nic od něj neočekáváte, tím ani nemůžete být zklamáni. (11.05.2015)