Neodcházej

Po dvou dnech je porovnávání viděných filmů nemístné, nicméně i tak si neodpustím poznámku, že je Neodcházej zatím asi nejlepším filmem, který jsem letos ve Varech viděla. Nabízí totiž jistou esenci upřímnosti, jistou dávku režisérské zručnosti a herecké odvahy i jistý nádech lehkosti, s jakou se to vše sleduje. Příjemná kamera a vhodně vybraná hudba pak už jen celý zážitek dokresluje. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (30.06.2012)

Znovu se mlátí prázdná sláma a opět se příběh staví na premise, že homosexuální vztah nemůže mít dlouhého trvání, stejně tak, jako je jeho existence podmíněna drogovými excesy a vydlážděná nevěrou a totálním odcizením se jeden od druhého - to všechno už tu v té či oné podobě bylo a Neodcházej nepřichází s ničím novým. Pár silných momentů se zjeví a onen fakt, že se jedná o režisérovu intimní zpověď film sice na chvilku postaví do lepšího světla, ale ve výsledku se jedná o nemastný a neslaný snímek. (01.07.2012)

Nemam rad pornokrotitelov cokohadov, neznasam ovalne a valcovite predmety v blizkosti mojej velactenej prdele konecniku a zbuznela homoromantika ide mimo mna. Ja viem, ja viem, chyba nie je v gejoch ani v lesbach, oni su uplne normalni, nicim sa nelisia, podla nich jestvuje len jedna laska, nejestvuje hetero a homo verzia, dolezite je ze sa dvaja maju radi a podla nich nezalezi na tom ze su rovnakeho pohlavia, ne, ne. Chyba je jednoznacne v skurvenom odpornom heterosexualnom odpade, ktory odmieta uznat seksualny zivot bukvic za plnohodnotny, odmieta vsetky tie novodobe moderne veci ako zmena pohlavia, vyber pohlavia, pohlavie je len socialny konstrukt, odmieta homosexualne manzelstva a adopcie deti bukvicami 5 % (27.06.2017)

Film má docela slibný příběh. Najde se několik scén s velkým emocionálním potenciálem např. Erik + Paul + prostitut. Jenže všechno nakonec vyznívá hrozně ploše a nevýrazně, není cítit žádné drama, žádné emoce, které by takhle komplikovaný vztah nejspíš v reálu přinášel. Navíc to mezi hlavními hrdiny vůbec nejiskří, to že to má být láska, kdy jeden nemůže bez druhého být a Erik je pro Paula ochoten hodně udělat - to prostě z filmu necítím, nejsem schopná jim to uvěřit. Herecké výkony bohužel za moc nestojí, Thure Lindhardt ještě jakž tak jde, ale výkon Zacharyho Bootha je hodně slabý. Lepší herci by určitě dokázali zakrýt nedostatky scénáře. Jo a skoro bych zapoměla ještě jednu připomínku - příběh se má odehrávat v průběhu přibližně 10 let - tudíž na věrohodnosti moc nepřidává fakt, že se ani jeden z hrudinů za 10 let vůbec nezměnil. (10.04.2014)

Existuje množství snímků, které dostanou čtvrtý rozměr, pokud se vidíte s tvůrcem, mluvíte s tvůrcem, popřípadě se dopředu podrobněji seznámíte se samotným snímkem. Nový film Iry Sachse je přesně ten případ. Ve výsledku (a pokud odhlédneme od faktu, že snímek je zčásti autobiografický - od čehož se odhlíží těžko) jde o nijak objevné téma ničivého a složitého vztahu - ačkoliv, který vztah je jednoduchý. Jak Ira Sachs řekl, v dnešní době už nemá potřebu svým snímkem křičet "jsem gay a nestydím se za to", Neodcházej je proto spíš studií vztahu plného zamlčovaných pravd i nepravd, drogové závislosti a lásky (a je jedno, jestli v hlavní roli máte bi/homo/hetero/ či trans/sexuály). Bohužel, vztahová dramata nejsou ničím výjimečným - zpracovat je objevným způsobem vyžaduje hodně umu. Ira Sachs se s tím popral s neskutečným zápalem, v mých očích se ale deset let slilo v jednu vztahovou sekvenci trvající přibližně dva roky. I přes vynikající herecké výkony jsem často nepostřehla tu proměnu odehrávající se, podle slov Iry Sachse, v očích hlavních postav, a já tak místy nevěděla, kde jsme, či co se dělo po tu dobu, kdy jsme s postavami nebyli. I přesto snímek s odzbrojující jistotou a lehkostí prochází vztahovou hrůzou i nádherou, v mašinerii hollywoodských dramat plných křiku a krabic zmrzliny je jemný a nenásilný, a v neposlední řadě má k dispozici nádherně padnoucí soundtrack Arthura Russella. (30.06.2012)