Unutma Beni Istanbul

Multikulti film o dědictví Osmanské říše. Sedm povídek z Istanbulu od filmařů různého původu, vesměs však majících k Turecku vztah. 1. Half Moon Strangers (Stergios Niziris) o nedůvěře i lásce Řeků a Turků (mě osobně se tahle povídka líbila nejvíc, taková lehce kaurismäkiovská). 2. Mirko (Stefan Arsenijević) Srbka Ana hledá v tržnicích Istanbulu svého ztraceného syna. 3. Jewish Girl (Omar Shargawi) izraelsko-palestinský mosadovský Romeo a Julie na druhou. 4. Otel(o) (Aida Begić) bosenská herečka Alma nacvičuje scénu z Othella s tureckou barmankou. 5. Almost (Hany Abu-Assad) palestinská tetka ztracená v istanbulském mumraji hledá své 62 let ztracené příbuzné. 6. Bolis (Eric Nazarian) arménský hudebník Armenak pátrá po stopách svého dědečka, výrobce hudebních nástrojů, a po rodinné památce, hudebním nástroji úd (něco jako loutna) a nemůže přitom zapomenout na arménskou genocidu z roku 1915 a zároveň podléhá návykovosti Istanbulu. 7. Epilogue (Josefina Markarian) nostalgické vzpomínky ukázkového multikulti Istanbulana, potomka Arména a Řekyně, na 60. léta a časy, kdy v ulicích slýchal turečtinu, řečtinu, arménštinu, sefardskou hebrejštinu, italštinu a francouzsštinu [což je ale lež, tyto jazyky mohl slyšet naposledy tak v roce 1915, než Osmané všechny zmíněné menšiny vyvraždili nebo deportovali]. Na jednu stranu je film očividně politicky korektní a tedy lže stejně jako Turecko v mezinárodní politice, na druhou stranu docela překvapí reflexe řecko-tureckých nebo arménsko-tureckých vztahů. PS a aby toho nebylo málo, tak samozřejmě Freedom for Jafar Panahi & Muhammed Rasoulof! (05.06.2015)