Sengoku Collection

Oda Nobunagová vylezla, ano vylezlA, žádný překlep, na skálu co byla hodně špičatá. Propadla se nejen o mnoho desítek metrů dolů, ale také o tři, čtyři staletí později. Má štěstí, že doba prsatým Nobunagovým přeje a kdejaká náctiletá chátra u sebe ráda pár prs ubytuje. Jenže, jenže, ač se Nobunagové zamlouvá instantní jídlo a zmrzlina, doma je doma a doma je místo v čase a čas v místě. Možnost se vrátit existuje a Oda ji najde. Stačí nechat třemi ušatými minibohyněmi dotáhnout sbírku (collection) suprhrdinek ze Sengoku, obrat je o tajné poklady, napíchnout si je na meč a tradá, sbohem 21. století. V 2. díle obírá Tokugawovou, v 3. díle zřejmě Uesugiovou Kenshinu, v openingu jsem i identifikoval i přeprsenou jednoočku Date Masamuneovou... +++++ Divák se ptá: "Pročpak se sem musí dotáhnout tahle skvadra, aby tu pak jakoby roztomile a zcela nenápaditě předváděla totéž, co předvádějí hrdinky se jmény, jež nevyčnívají? Proč se Tokugawová pocením slz a slzením potu stala populární zpěvačkou a vzdychala přitom aniholčičkovsky?" Divák Subjektiv si dal odpověď, jež ho uspokojila hlavně tím, že ztratil poslední zbytečky již tak atrofované potřeby seriál dále sledovati. "To se mi zase někdo snaží naznačit, že i my jako prožíváme dramata a vnitřní boje jako sengogácký sekáči? I my asi potřebujem jejich vodhodlání, vodvahu a vejstřih. Ale já je teda nepotřebuju, já teda ne. Takhle tupě a nezajímavě ne." Konec po pouhých dvou dílech. (13.04.2012)