Stárnoucí gigolo

John Turturro je zjevně velkým fanouškem tvorby Woody Allena a rozhodl se mu vzdát svým projektem hold. Nejzajímavější je právě to, jak se dokázal přiblížit Woodyho stylu poslední dekády. Kdysi měl Allen pověst komplikovaného tvůrce, který se v komediálních i dramatických podobách snažil dotýkat velkých a závažných otázek, často i nepříjemně provokativních. K stáru začal točit jednoduché hříčky, někdy s až triviální zápletkou, ve kterých už jen piluje styl a dělá si radost. A o dělání radosti a plnění tvůrčích snů je i Turturrův snímek. Jiný režisér by ho přes nepopiratelné herecké kvality jen stěží postavil do role milovníka a svůdce, neodvážil by se zkrátka jít proti jeho hereckému typu. Stárnoucí gigolo by se mohl vložit doprostřed cyklu Allenových snímků vysílaných v tv či promítaných v tématické sekci na festivalu a neinformovaní diváci by byli přesvědčeni, že to je jeho film. Turturro trefil starého pána opravdu dobře, včetně neduhů, které jeho tvorbu posledních let provází. V podstatě plytký scénář, celková ležérnost a mělkost, které zachraňuje hvězdné obsazení a nepopiratelná řemeslná zručnost. Woody je už evidentně unavený, ale před kamerou ožívá a ještě můžete zahlédnout ohníčky šibalství v jeho očích. Jeho přítomnost filmu prospívá a vlastně je důvodem, proč se přikláním ke třetí hvězdičce. Můj dojem bohužel sráží obsazení Vanessy Paradis, lidsky mi nesedí a jako herečka pro mě nefunguje. Celkový dojem: 55 %. (16.09.2018)

Celou dobu jsem si říkal, že to je hodně slabá Allenovka a ona to Allenovka vůbec není, jen mě zmátla Woodyho hlavní role. Stárnoucí Gigolo je asi nejznámější film Johna Turturra a přestože je herecky zvládnutý velice dobře, režijně už tolik nezaujme a to hlavně kvůli neskutečně pomalému tempu příběhu a minimu vyloženě vtipných situací. (03.11.2018)

John Torturro má za sebou asi zvláštní zkušenost: Jeden si jako herec s ambicemi horko těžko zajistí režii filmu, jako posilu přizve hrajícího režiséra, a ten z ničeho nic a jako z udělání píše a režíruje místo něho. Bylo to tak? Nebylo? Je evidentní, že přinejmenším svou postavu si Woody napsal sám [k útočící židovské domobraně: What is this? I think you've got the wrong guy. I've already been circumsized! ], a i když možná přímo nehulákal non-stop megafonem na štáb, je nesporné, že přítomnost na placu či jen vědomí angažmá newyorské ikony mělo na hnětení tvaru zásadní vliv. Všechno, co tu není Woody, je televizně mdlé. Dobře, že toho není moc, ale není jisté, že by vznikl lepší film svého druhu, kdyby byl poměr složek namíchán v jiném poměru. Pro příznivce je dokonalá slast vidět Woodyho Allena zase jednou plně soustředěného na herecké úkoly, bez ohledu na to, že se jich zhošťuje stále stejně (dobře). Torturrův přínos spočívá v romantické rovině filmu. Ta ho posouvá blíže k neosobité hallmarkovosti sobotně odpoledních televizních výplní v takové míře, jakou by Woody Allen ve vlastní produkci nikdy nepřipustil. Vidět ho ale v něčem takovém je skoro zajímavé a někteří si vzpomenou na Zahraj to znovu, Same, film, který Woody zkraje své kariéry svým přínosem obohatil, zároveň ale úplně nepohltil. Na všechny v luxusním ansámblu, jaký jsou pro své nevelké filmy schopni zajistit jen režírující herci, se skvěle kouká a to je asi tak to nejlepší, co lze o nich říci. Donde hay amor, hay dolor. (25.03.2017)

Taková "allenovka nové generace", s příjemnou hudbou, civilní kamerou, a hodně divnými postavičkami. Asi bych potřeboval hlubší vhled do židovské problematiky, nebo alespoň hlubší znalost Woodyho newyorské tvorby, protože většina postav a motivů souvisejících s židovstvím byla nepochopitelná až nestravitelná. Souhlasím s kolegy, že Vanessa už má žhavé roky dávno za sebou, to ale úplně neplatí o Stonce, která neváhala vytasit poprsí. Taková brooklynská jednohubka a možná jedna z posledních /skoro/hlavních rolí WA. (08.09.2014)

John Turturro má tak výrazně allenovský rukopis, že se nechce věřit, že to doopravdy napsal a režíroval on a Woody Allen v tom ,,jen" hrál. Stejný druh humoru, stejně ironický pohled na stárnutí, vztahy i život, stejně sarkastické dialogy, obsese krásnými ženami i erotikou, podobná hudba a uhranutí New Yorkem... Příběh je to vlastně banální, v něm není síla Turturrova/Allenova snímku, ta je v eleganci, s jakou je zahrán a vyprávěn. V žánru allenovské komedie se John Turturro s Fading Gigolo překvapivě neztratil... (28.05.2015)