Hořící keř

23 let od svržení totalitního režimu; zřejmě už konečně uzrál čas k televiznímu mapování českých hrdinů (i když protikomunistický odboj je národem prozatím akceptován jen v pasivní rovině, na aktivně bojující, ještě třeba na víc se zbraněmi v rukou, ještě doba neuzrála, bratři Mašínové si zatím musejí počkat). Tak prozatím se fokus zaměřil na pochodeň č.1 - na Jana Palacha a na dopad jeho činu na českou společnost, v osobní rovině pak hlavně na jeho rodinu, konkrétně na bratra a matku (tu ztvárnila opravdu vynikající Jaroslava Pokorná, svým způsobem dvorní herečka Agnieszky Holland, vždyť se spolu znají již od dob jejich společného studia na pražské FAMU + DAMU a v té době ještě slečna Pokorná hrála dokonce v jejím studentském filmu). Výborný scénář svým vyzněním přesně ilustruje plíživou normalizační destrukci lidské duše. A nejen tím přesným biblickým symbolem v názvu. Hořící keř je patrně nejzáslužnější televizní projekt, který tu byl za posledních 23 let natočen. Paradoxem ovšem je, že tuhle ryze veřejnoprávní službu plní soukromá kabelová televize (naše veřejnoprávní televize se totiž topí v močálu ostalgie) a o jednom z milníků novodobých českých dějin musí točit Polka. Agnieszko Holland, vyprávěj! (05.02.2013)

Epitaf temnej minulosti československého národa. Minulosti, ktorá mu vzala úsmev z tváre, a ktorého tridsať percent sa chce do nej vrátiť. A ktorý si na jej dôstojné sfilmovanie musí najímať zahraničného tvorcu. Agnieszka potvrdzuje statut kvalitného dramaturga, z filmu je cítiť, že je látkou sama dotknutá. Dôkladne napísané, zahrané a na TV produkciu i vizuálne atraktívne, hodné veľkého plátna. Najviac ma oslovila prvá, najľudskejšia tretina. (10.10.2013)

O Hořícim keři se toho mnoho napsalo, takže jsem se docela těšil, až ho konečně HBO bude vysílat. První díl mě totálně zklamal, protože byl o ničem. Asi každej, kdo žije v ČR (nebo i v SR) a má aspoň nějakej všeobecnej přehled, určitě ví, že žil nějakej Palach a ten se v roce 1969 upálil. Přesně toto vám 80 minut sděluje první díl seriálu. Byla to šílená nuda, která asi nikoho nemůže překvapit (těžko očekávat, že se třeba Palach po tom svym ohnivym extempore uzdraví), takže jsem si řek, že na další díly se ani dívat nebudu a seriál ponechám bez hodnocení. Hysterie okolo seriálu ovšem neustále rostla a když jsem pořád někde čet, jaký je to geniální dílo, který by měli všichni vidět, tak jsem se nakonec dokopal k tomu, že jsem zkouknul i další 2 díly. Druhej díl byl naprosto o hovně a jediný, co mi z něj utkvělo v paměti, byla proměna Ivana "karlím vola" Trojana. To jsem tak nějak tušil od začátku, že on prostě nemůže hrát zápornýho fízla. Třetí díl mi připadal asi nejlepší, ale to bylo možná tim, že jsem se nedíval na televizi, ale pěkně na kompu, kdy jsem jsem vedle v okně v DOSboxu pařil Jagged alliance. Akorát jsem na konci zase kroutil hlavou nad tim, že je divákovi předhazováno, že o pád komunismu se zasloužila nějaká parta vlasatců, co si v hospodě hráli na disidenty. Opravdu nevim, za co všichni rozdávaj 5 hvězd. Snad bych to pochopil u někoho, kdo se díky tomuto seriálu právě dozvěděl, že tady před lety vládli nějaký komunisti a že ten život tenkrát vypadal prostě trochu jinak. Spíš mam pocit, že tady všichni rozdávaj 5 hvězd, protože dát Palachovi 5 hvězd je prakticky povinnost. A kdo mu 5 hvězd nedá, je komouš, vyvrhel a nepochybně i agent KGB, což si může ověřit každý, kdo používá siderické kyvadlo Petra Cibulky. Já osobně nepovažuju za nic obdivuhodnýho, když se někdo zabije (a ještě navíc takhle blbě), takže nebudu rozdávat hvězdy z nějaký pochybný úcty k Palachovi. Docela by mě zajímalo, jestli by byli podobně oslavováni třeba Gabčík a Kubiš, kdyby se na protest proti Heydrichovi upálili. Dávám 2 hvězdy za pár docela slušnejch hereckejch výkonů a jakous-takous atmosféru v závěrečnym dílu. (14.03.2013)

Agnieszka Holland se neubránila růžovým emocím a její vlastní zainteresovanost se stala největší překážkou celého tématu. Nejhorší je to prolínání skutečných dokumentů a nekonečné záběry na Táňu Pauhofovou, kterak vstřebává nejrůznější kapitoly dějin. ___ Podruhé na #finaleplzen ještě únavnější. Hořící keř ve skutečnosti není Palachiádou, ale ženským filmem od režisérky o super ženě JUDr. Dagmar Burešové, která navzdory velmi namáhavé a klíčové roli v Palachově kauze nemá nejmenší problém hájit zájmy Palachovy rodiny, ale také vychovávat dvě holčičky povinné docházkou do mateřské školy, být dokonalou manželkou a morální občankou. Je okouzlující v každé situaci, nikdy jí nezklame make up, účes stále drží a pokud dostane dlažební kostkou během demonstrace, tak je ještě krásnější, než v soudní síni. Dokonalost interpretace Pauhoufové nepřipouští jediný lidský rozměr v postavě této neomylné právničky, která ač de facto zničila kariéru svého muže a Palachovým dodala jen jistou naději, bylo vše odpuštěno, zkrátka proto, že se rozhodla stát na správné straně barikády. #hbo (17.02.2014)

Hořící keř je naprosto dokonalé dílo, za které bych v prvé řadě hrozně rád poděkoval polské režisérce paní Holland. Také bych ale hrozně rád poděkoval samotnému HBO, které se nebálo a rozhodlo se do tak důležité látky nalejt obrovské množství peněz, aby samotný projekt o Palachovi vůbec vznikl. Můj obrovský dík si zaslouží i samotní herci, kteří dokázali, že jsou skvělými herci, stejně tak i scénárista, který příběh o Palachovi takhle skvěle ucelil. Opravdu, nemám slov. Hořící keř je tak náročný a depresí skličující příběh, že po celou tu dobu, co mi běžel na obrazovce, jsem měl nepříjemný pocit, bylo mi zle a smutno, bylo mi opravdu tak, jako mi je u filmu opravdu málokdy. Nebylo to jenom tím, že tenhle příběh je o historii země, které jsem součástí, bylo to i vzhledem k tomu, že tohle je opravdu naprosto dokonalá filmařina, která nesmí být za žádných okolností přehlížena. Nejúžasnější byla ta práce s emocemi, při kterých pracovaly nejenom moje nervy, ale i nervy samotných herců, kteří byli součástí tohoto projektu. Počáteční nával snahy něco změnit zničehonic zapříčinilo obrovský útlum, strach a bezmoc. Tahle hrůzná deka padla na jednu celou generaci až do té doby, než se v 89. ozvala ta nová, dosud neovlivněná tou dobou šedesátých let, a učinila těm komunistickým sviním přítrž. Mimochodem nevykládejte mi, že komunisti současné doby jsou naprosto jiní lidé. Kdyby byli naprosto jiní lidé, tak by si na výročí Palachova úmrtí nemohli jeho jménem vytírat prdel a tvrdit, jaký Palach byl levicový a sociální dobou pozitivně naladěný člověk. Jestli by se někdo měl smažit v pekle, tak je to Grebeníček, Filip a celá jejich zasraná komunistická verbeš, která svojí levicově smýšlenou stranu stále skrývají za srpy a kladivem. Já jen doufám, že lidi nebudou tak hloupí a nenechají se vybláznit řečmi. Stačí, že se jim to povedlo při prezidentských volbách, které mi naději dosti snížili. Nicméně jak se říká, naděje umírá poslední a právě i tímto krédem se drží samotný příběh Hořícího keře, který mě nenechá spát do konce mého života. (11.02.2013)