13. komnata - Série 5 (2009) (séria)
Réžia:
Yvonne VavrováScenár:
Yvonne VavrováObsahy(1)
Známý slovenský herec, který se proslavil rolí primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města, prožil velkou část života v manželství s vážně duševně nemocnou ženou. Ladislav Chudík, snad nejznámější slovenský herec starší generace, se v Česku proslavil především rolí čestného a charakterního primáře Sovy ze seriálu Nemocnice na kraji města. Před dvěma lety ztvárnil zajímavou roli vyšetřovatele ve filmu Jana Hřebejka Kawasakiho růže. Hned po ukončení studia na konzervatoři dostal angažmá v Národním divadle v Bratislavě a setrval tam plných 66 let. Za své herecké kreace a působení ve filmu získal množství cen, vlastní titul zasloužilého i národního umělce. Po roce 1989 byl krátce ministrem kultury.
Na první pohled by se mohlo zdát, že tak noblesní a spořádaný člověk, jako je pan Chudík, nemůže mít žádné tajné zákoutí. Přesto osud barda slovenského herectví poznamenalo velké trápení a životního tápání. Ladislav Chudík byl dlouhá léta ženatý s vážně duševně nemocnou ženou. Neustále se stěhoval z místa na místo, měnil byty a dostal se do vleklého sporu s bytovou mafií, která ho připravila o peníze i nervy. Pod nátlakem své první ženy emigroval na krátkou dobu do Rakouska. Nakonec své rozhodnutí změnil a vrátil se.
S první ženou žil v dlouhodobém vztahu ovládaném její duševní chorobou. Žena se nechtěla léčit a její stav se zhoršoval. Vystupňoval se do agresivity a k absolutnímu ovládaní manžela. Nejdříve to byly snahy o získání většího bytu, po přestěhování manželka nutila Chudíka, aby se znova vrátili do původního bytu, protože v tom starém bylo vše „negativní". Chudík se nakonec dostal do finančních problémů a soudních sporů, z kterých se vymanil až po osmi letech. Manželka mezitím dostala mozkovou mrtvici a Ladislav Chudík ji dennodenně navštěvoval v nemocnici. Agresivita jeho ženy se však stále stupňovala, manželka ho obviňovala ze své nemoci. To se stalo v době, kdy vrcholilo Chudíkovo slavné období natáčení seriálu Nemocnice na kraji města a jeho popularita začala narůstat. Chudík se nakonec rozvedl a po určitém čase si našel novou partnerku, právničku Alenu, s kterou žije dodnes, konečně v klidném vztahu.
Průvodkyní 13. komnatou Ladislava Chudíka je moderátorka Barbora Kroužková.
(Česká televize)
Videá (1)
Recenzie (9)
Ladislav Chudík je z mého pohledu Pan Herec a jeho třináctá komnata, ve které je uzamčena (a on s ní) jeho bývalá nemocná manželka mě zaujala. Zejména pak fakt, že to došlo tak daleko, že musel dát na radu MUDr. Plzáka, a situaci vyřešil chlapsky (?). Rozhodně se o této Třinácté komnatě nedá říct, že by byla černo-bílá, a asi proto mi připadá jako jedna z těch lepších. Nenabízí správné řešení, neukazuje chudáka, ale snaží se zprostředkovat exkurzi do světa, kam se obvykle hosti nezvou. ()
Velký gentleman slovenského divadla i na konci životní cesty nezapomenutelně působí svým uhlazeným, distinguovaným mužstvím, jemuž není cizí i velmi neobvyklý smysl pro humor a sebeironii v té podobě, ve které měl možnost ji zaznamenat český divák v nezapomenutelné dietlovské NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA. Platí to i pro role méně atraktivní a stejně dobře, noblesně zvládnuté - z nich si nejvíce vybavuji armádního generála prezidenta Ludvíka Svobodu. Je zvláštní, jak často lidé, kteří jsou ozdobou své doby, zápasí těžce se zdánlivými lidskými samozřejmostmi, mezi něž patří i rodina a manželství. Pro mne pozoruhodná je i chudíkovská posrpnová životní etuda ve Vídni. Velký muž a velký herec, vznešený plebejec, osobnost, jakých nikdy není nadbytek. To všechno je jeden z nezapomenutelných velikánů fakticky zakladatelské již cele slovenské divadlo dotvářející generace, muž, který nikdy nepřestal být lidským člověkem. ()
Ladislav Chudík vzpomíná na soužití s nemocnou ženou velice citlivě. Z jeho projevu je cítit obrovské lidství. Podařené odkrývání 13. komnaty. Působivé dobové fotky, které připomínají, jak si studenti přáli, aby se jim učitel vrátil z emigrace zpátky domů. ()
"Ja sa prebijem, pretože sa prebiť chcem"... 7/10 ()
Čtyřměsíční emigrant z osmašedesátého si se svou duševně chorou manželkou evidentně prožil peklo. Třesoucí se ruce při vzpomínkách na minulost jsou důkazem toho, že skutečná třináctá komnata se neotvírá snadno. ()
Reklama