Nech žijú antipódy!

4 antipody, 4 výzvy. Silný kontrast Entre Rios vs. Šanghaj střídá pozvolný přesun k paralelám poetických samot horských údolí a plání v Patagonii či na Bajkale, afrických i havajských vrásek na těle matky přírody i oblého kusu ne-živé hmoty jako (do)časné dominanty svého prostředí. Zajímavý koncept se ale ve výsledném tvaru postupně rozmělňuje a ztrácí náboj, aby ke konci působil již "jen" precizní obrazovou složkou a invečně zvoleným (zkombinovaným) hudebním doprovodem. Přesto ve výsledném efektu precizní, klidná a velmi poetická pocta možnostem HD technologie (lepší v kině na plátně). Krásy, kontrasty a paralely v životě planety Země, natočené se smyslem pro její sférickou podstatu (13.03.2012)

Nebýt úchvatné kamery, při které se člověku občas zamotá hlava, charakteristické a velice vhodně zvolené hudby a nádherného kontrastu postmoderní urbanistické Šanghaje s malým chudým domkem na argentinském venkově, nebylo by to zdaleka ono. Dokonce i samo čínské velkoměsto nabízí svůj interní kontrast par excellence. Nejprve vidíme ranní shon lidí spěchajících za prací, hlava na hlavě a všichni zahalení v nepropustné mlze dusivého smogu, pak putujeme chudší částí města, úzkými uličkami s oprýskanými domky pokrytými shnilými dřevěnými trámy a prostěradly, typickým slumem, nad kterým majestátně vykukuje jeden mrakodrap za druhým, symboly hospodářského zázraku kapitalisticko-komunistické mocnosti. Hořkost nade vše. Zbylé části dokumentu bohužel trochu zaostaly za touto linií protipólu Šanghaje s Entre Rios. Za zmínku snad stojí jen ony přírodní scenérie, které jsou skutečně líbivé. Kromě části ve Španělsku, ve které jediné se neobjevuje člověk, si všimněme, jak dokumentem smutně i vesele pajdá, skotačí, putuje nebo jen tak líně leží odvěký lidský společník - pes. (10.03.2012)

Antipodove dvojice su znacne nesurode. Alebo skor nevyrovnane. Entre Rios/Shanghai tvoria hned v uvode vrchol celeho filmu, comu mozu vdacit z velkej casti i priestoru, ktory dostali. Patagonia/Bajkal profituju najma z prirodnych exterierov, ktore su (najma v podani Bajkalu) uzasne. Havajske ostrovy a lava na nich je sice majestatna, ale plynie az prilis pomaly a Botswana je zaujimava, no kratka. Mariflores v Spanielsku su sice pekne, ale Novy Zeland uplne nudny a zbytocny. Pokial su krasne zabery kamery doplnene skvele pasujucou hudbou, jedna sa o vyborny pocin, ktory vsak v dosledku trpi na to, ze nie vsetky miesta su rovnako zaujimave (alebo zaujimavo podane) (IFF BA 2012). (13.11.2012)

Dokumentárny gýč, tváriaci sa ako hóch umenie. Sled krásnych obrazov z prírody, ale nielen. Aj kontrasty života na samote a veľkomesta, sopečnej prírody a prírody divej, plnej vody, častý efekt obrátenej kamery. Úsporné dialógy. No samé mňamky. Niečo ako niekdajšia prestávka medzi programami v telke. Nevypĺňali ju reklamné bloky, ale zábery prírodných krás a och kontrastov. Neboli síce tak kadejako otáčané, ani neukazovali tak krásne protirečenia spôsobov života a prírodných obmedzené človeka v priestore, ale nudili zhruba narovnako. Tu je ako bonus ponúknutá rozpílená veľryba. (30.12.2015)

Tento film bol pre mňa pred vstupom do kinosály jedna veľká neznáma s trošku zvláštnym názvom, avšak už po niekoľkých minútach som vedel, že ma čaká veľmi príjemný zážitok. Myšlienka protipólov je úžasná, vizuálne spracovanie mi niekedy bralo dych a keď sa na plátne občas objavil milý vtip, bol som maximálne spokojný. Úvodná dvojica je jasne top, tu asi nie je čo riešiť, avšak ani ostatné nezaostávajú a každá nesie svoju osobitú myšlienku. Tento vizuálne nádherný snímok beriem ako návštevu galérie. Niekoho výstava nadchne, a je z nej celý unesený a niekto okolo obrazu len prejde a povie si, že to je fajn maľba, ale inak ostáva chladný. Antipódy sú pre mňa silne vizuálna a vnemová záležitosť, ktorú je priam nutné vidieť v kine. 95% IFF Bratislava 2012 (13.11.2012)