Syvälle salattu

Naprosto zbytečný thriller, který se snaží být mysteriózní, ale nakonec jde jen o pěkně zpackanou rodinnou tragédii. Film snad kromě sympatické a celkem snažící se Kristy Kosonen nemá co nabídnout. Doporučil bych ho pouze v případě, že opravdu nemáte jiný film po ruce a nudíte se tak, že vám je jedno, na co budete zrovna koukat. Jsou desítky lepších thrillerů s lepší zápletkou i pointou. (08.04.2012)

Zprvu jsem si říkal, proč to není označeno jako horor, protože stísnění bezbarvý temný lekavý styl vyprávění tomu dost odpovídal, ale závěrečný fortel podal vysvětlení. Přesto mi to přišlo trochu záměrně "zhororované" , aby vysvětlení bylo o to více překvapivé. Dobré to bylo, ale že bych si to nějak dlouho udržel v paměti, to zase ne. (21.02.2012)

,,CHRAŇ TOHO CHLAPCE, AŤ TI HO NEVEMOU“..... /// řekla finská babička, která dlouho nepromluvila (a pak zase ztichla a jestli neumřela, mlčí dodnes..). (V Čechách by jsme řekli – nechoď dcero na jezero, vodníkovi stojí .... – soráč, mý básnický střevo by potřebovalo utopit).... ale zpátky do domečku. U jezera. Věřte – nevěřte, voda si tady dělá co chce! Tak třeba strašidelně ucpe umejvadlo. Dalo by se dokonce říct, že v tom domě straší! Mamča přišla vo červenej notes, ze stropu kape (kap...kap..kap...) (voda, vole, VODA!!!) a zmizel pes (neřeknu!). Prej drama!? Thriller? Hovno! Horror je to a basta! O lidový povídačce, která není moc uvěřitelná. Taková mokrá a lehce strašidelná pohádka, která na konci kapku ,,zahapruje“, ale jistě potěší všechny sběratele ,,poudaček“ ze světa vodních přízraků. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám panickou hrůzu z vody. 2.) Bydlím u jezera a chtěl bych bejt bohatej (děti mě vytáčej – nejvíc mě sere prvorozenej syn). 3.) Jsem prvorozenej syn, bydlíme u jezera a fotr furt vykládá něco vo tom, že bude bohatej... 4.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,rad.mas“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (24.02.2012)

Intro je parádní, prostředek filmu podstatně slabší a konec na pár facek. Respektive rozuzlení bylo mrazivé, ale z předchozích událostí buď udělalo blábol, nebo z hrdinky cáklou schizofreničku. Zpětně viděno mám pocit že záměr byl zmást diváka aby sledoval vějičku kterou mu scénárista nechal a potom ho uzemnit racionalitou. No nepovedlo se, vysvětlení jednoduše nedává smysl. Což ale není nic co by při sledování překáželo, naopak děj pěkně ubíhá, napětí se krásně stupňuje, suomen kieli zní tradičně pohádkově a postavy jsou živoucí jako ve všech finských filmech. Jenom škoda celkového vyznění. Režisér měl radši natočit horor a na nějakou překvapivou pointu se vykašlat. Základ k tomu položil slušný. (02.03.2012)

Fíni sú ako tvorcovia hororov kvalitatívne stále o level nižšie než ich škandinávski susedia Nóri či Švédi, ale na druhej strane aj snaha natáčať a schopnosť niečo zrealizovať až do finálnej podoby sa cení. Ich doterajšie hororové výtvory ako Dark Floors či Sauna ma príliš nepresvedčili a Body of Water hodnotím ako lepší žánrový priemer. Musím však uznať, že spojenie hororových činiteľov a ponurej atmosféry fínskej lužnej krajiny funguje pomerne účinne. (29.02.2012)