Das Haus der schlafenden Schönen

Vzal si o 5 let novější australský projekt Šípková Růženka od Vadima inspiraci? Pochopitelně ano, vždyť autorem knižní předlohy obou je Yasunari Kawabata. Ačkoliv sexuální akt je v podání režisérky Julia Leigh mnohem explicitnější (v německém dramatu kromě jednoho záběru na hardcore ani náznaky koitu nedojde). a děj je nazírán právě pohledem "sloužících" žen. V Glownově snímku jsou ženy jen "rekvizitami", nemluví, kromě jedné výjimky je nevidíme jinak než spící.____ Je tento film už zapomenutý? Máme právo se domnívat, že ano, protože tři hodnotitelé přede mnou = nulová znalost zde v databázi. I ty nejnepovedenější motanice mívají hodně (negativních) reakcí.___ Dům spících krásek rozhodně není podívanou pro každého. Pomalý posun děje, stále se opakující situace měněné jen dialogy, předvídatelný konec... Kdo by se chtěl koukat na starého kozla, jak se válí po krásných mladých tělech? Téměř všechny vystupující postavy navíc své myšlenky vypráví (voice over). Když se nad tím zahloubáte, nebýt těchto monologů k divákovi, vlastně jen těžko bude lze zařadit Das Haus der schlafenden Schönen mezi filosofická díla. Osobně mi právě to filosofování přišlo nejzajímavější (ehm, samozřejmě s odhalováním, koho nám to bordelmamá dneska uspala), protože pocity zničeného člověka, více či méně zlomeného nepřízní osudu, zakoušíme někdy všichni. Kamera na jedničku, výborná hudba (ta tklivá trubka!). (29.12.2019)