Viceprezident(ka)

[Po dvou sériích] Naprosto skvělá propracovaná politická anti-agitka, která svým vyzněním nemá nic společného s britským "milým" humorem Jistě, pane.... Ne, tohle je HBO. Vyhaslá Julia Louis-Dreyfus, která si od Seinfelda na hvězdné nebe nesáhla si tady napravuje reputaci. Není to jen o Julii, herecká sestava kolem ní se krásně vžívá do skvěle napsaných charakterů tvořících vítězný tým. Chvílemi je sice obtížnější neztrácet se v přepolitizovaných zápletkách, ale po pár epizodách, kdy se divák seznámí s charaktery je to už brnkačka a fandit bandě těch "druhých" není zas až tak těžké. Nevypadá to nakonec snad jako profesní román od Arthura Haileyho či brilantní scénář od Aarona Sorkina? První dvě sezóny 85 % [Po pěti sériích] Jeden z nejsilnějších ukecaných seriálů na trhu, který bohužel není určený pro ten český. Pět sezón 95 % (06.08.2013)

Zas tak dokonalé jak hlásá řada ocenění, co tento seriál získal, to pro mě nebylo. JLD pro mě navždy zůstává jako top v Seinfeldovi. Zde kromě občasného uchichtnutí jsem proseděl s klidným výrazem na tváři celou první řadu a kus druhé. Dál jsem bohužel nevydržel koukat. Politické drama/satiru si raději dám formou House of Cards nebo v nějakém pořadu typu Daily Show/Late Show/Full Frontal, to mě většinou nezklame. Škoda, že něco podobného nemohu napsat o VEEcePrezidentce. (01.10.2016)

Říkal jsem si, že tenhle seriál zkusím. Proč by ne. Člověk nikdy neví. Nicméně podle mě tenhle seriál vůbec není pro nás, Evropany, a co víc, vůbec není zábavný. Ten film mi dokonce nutí i srovnání s Jistě pane Ministře a ten nepoměr je tam obrovskej. Viceprezident(ka) je totiž natočena takovou tou formou, jako je třeba Kancl. Občas se klepne reklama a celé to vypadá hrozně přirozeně. To bych ani za zlé neměl. Spíš mi příjde, že tenhle seriál má v sobě takový ten decentní typ humoru, který mě ale prostě nedokáže nikdy zaujmout. Ať dělám co dělám. Tenhle seriál je hrozná slabota. (23.07.2012)

Viceprezidentka se pohybuje v dobře zmapovaných a pohříchu i dost vytěžených vodách, ale není to její slabina. Dokáže si najít vlastní tvář a funguje na velmi slušné úrovni jako komediální sitcom, který by nicméně mohl být zasazený v podstatě do jakékoli instituce či organizace od nadnárodní korporace přes fotbalový klub až po nadační fond. Daleko spíš než důkladná znalost politického prostředí a jemných mechanismů uplatňování mocenských vlivů je pro něj typické strefování se do univerzálních povahových lidských rysů, jako je ješitnost, sebestřednost a omezenost. Britský sitcom Jistě, pane ministře působí několik dekád od svého vzniku jako geniální a nadčasová politická satira, stejné označení u Viceprezidentky zní ale nepatřičně. Od zmíněného britského díla se liší i rychlejším tempem a umluveností. Na obrazovce se stále něco děje, až to vyvolává pocit chaosu. Je vidět, že počítači a klipy odkojená generace si žádá něco jiného a upoutat její pozornost je těžší. Julia Louis-Dreyfus je ideální představitelkou hlavní role nejen pro své skvělé komediální herectví, ale i proto, že přesně vystihuje typ profesionální kariéristky ze své společenské třídy s naučenými úsměvy a vizáží modelovanou plastickými chirurgy a salóny krásy, kdy jen velmi obtížně hádáte, jestli je dané ženě 35 nebo 65 let. Celkový dojem: 70 %. (04.08.2019)

Nelichotivý, ale pravděpodobný obraz zákulisí americké demogracie. Veep nedává prostor pro nejmenší iluzi, že by panákům nahoře mohlo jít i něco jiného než o sebe. Zajímavé je, že motivací všech postav, ať viceprezidentky, tak toho nejposlednějšího podavače papírů, není prosazení svých agend, ani snaha o vzájemnou dohodu, dokonce ani peníze, ale čistě jen vlastní společenský růst a ukájení profesního ega. Sledujeme citově deprivované chudáky, pro které nejvyšší metu představují virtuální symboly moci a potence - prestižní funkce, titul před jménem, větší kancelář, blyštivější boty. Politika, ale izolovaná od skutečného světa. Závod po společenském žebříčku, který má přitom zásadní dopad na občany, o které ovšem jde jen při volebních mítincích, kdy jim zamáváme a kamerám ukážeme slizký úsměv. Scény z různých uzavřených jednání, při kterých dochází k výměnám zásadních (voličům slíbených) programových priorit za příslib podpory při nadcházejícím hlasování, jsou depresivní. Buranské chování a vyjadřování už dnes při znalosti Donalda Trumpa nepřekvapí. Taktická úlisnost díky Hillary Clintonové také ne. Přesto, že zde vystupují prakticky jen samé odporné charaktery si mě Veep dokázal udržet svým rychlým tempem, tvrdým humorem a s ničím se nepárající satirou. Výborný doplněk ke sledování světového dění. P.S.: A je rovněž vypovídající, že se zde nedělají rozdíly mezi republikány a demokraty. Název ani jedné strany za celou dobu jedinkrát nepadne. (14.07.2016)