Viceprezident(ka)

Sprostá slova a jejich kombinace, které tvůrci seriálu zplodili, budou uctívána po generace a zapíší se do kolektivního vědomí. Naši potomci ve hvězdách si budou při dlouhých cestách během hibernace dokola přehrávat tento seriál, jakožto nevyčerpatelný zdroj energie. Satirický pohled na politická úskalí americké viceprezidentky, která by jednou chtěla post svého šéfa. Mluva je nepatrně svižnější, pokud nepotřebujete titulky a máte laický přehled o tom, jak funguje americká beta verze demokracie, tak si tento seriál budete užívat. Není divu, že tento seriál, jeho tvůrci, i herci, získali mnoho cen. (12.11.2020)

Zas tak dokonalé jak hlásá řada ocenění, co tento seriál získal, to pro mě nebylo. JLD pro mě navždy zůstává jako top v Seinfeldovi. Zde kromě občasného uchichtnutí jsem proseděl s klidným výrazem na tváři celou první řadu a kus druhé. Dál jsem bohužel nevydržel koukat. Politické drama/satiru si raději dám formou House of Cards nebo v nějakém pořadu typu Daily Show/Late Show/Full Frontal, to mě většinou nezklame. Škoda, že něco podobného nemohu napsat o VEEcePrezidentce. (01.10.2016)

Politika zažívá v seriálech zlatý věk. Boss, House of Cards, Scandal... Člověk si má z čeho vybrat. Veep se na to vrhá trochu jinak než předchozí jmenovaní. Zatímco první tři si profesi politika očividně idealizují (a démonizují zároveň), odlehčený Veep se paradoxně s největší pravděpodobností přibližuje realitě nejvíc. Ukazuje, že jeden člověk zkrátka nemá tak obrovskou moc, ať je na sebevyšším postu, a především odhaluje, že v podstatě nejde ani tak o názory a politiku jako takovou, ale že jde o týmovou práci, a o to, jak zmáknout PR, jak se umět z věcí vykecat, a jak obrátit nepříznivou situaci ve svůj prospěch, tím spíš, že člověk (v tomto případě vysoce postavený politik) je pod neustálným drobnohledem, a tak si od průserů zkrátka neoddychne. Díky tomu humor z největší části těží z absurdity situací (kupříkladu velká část jednoho dílu je věnována dohadům o tom, jakou příchuť zmrzliny by si měla Veepka na veřejnosti koupit, aby to působilo co nejlépe) a dynamiky vztahů na pracovišti (proto jaksi nechápu zdejší stížnosti na složitost nebo neznalost americké politiky, drtivá většina vtipů se jí totiž obloukem vyhýbá). Zkrátka politika ve Veep je fraška, v rámci seriálu záměrná, a velice podobná té (nezáměrné), na jakou jsme zvyklí od našich politiků. I přes inteligentní a vtipné scénáře, a výborný podpůrný cast v čele s Tony Halem a Annou Chlumsky, je ovšem největším esem v rukávu jednoznačně představitelka roztěkané neurotické viceprezidentky Seliny Meyer, božská Julia Louis-Dreyfus, neuvěřitelný živel, který na hvězdném nebi ženské komedie prakticky nemá obdoby (z kultovního Seinfelda přes legendární hostovačky v Arrested Development až do cenou emmy ověnčené Old Christine). Díky ní i ta vata mezi jednotlivými vtipy a pointami stojí za to. Po čtyřech sezónách 80% (01.09.2014)

Viceprezidentka se pohybuje v dobře zmapovaných a pohříchu i dost vytěžených vodách, ale není to její slabina. Dokáže si najít vlastní tvář a funguje na velmi slušné úrovni jako komediální sitcom, který by nicméně mohl být zasazený v podstatě do jakékoli instituce či organizace od nadnárodní korporace přes fotbalový klub až po nadační fond. Daleko spíš než důkladná znalost politického prostředí a jemných mechanismů uplatňování mocenských vlivů je pro něj typické strefování se do univerzálních povahových lidských rysů, jako je ješitnost, sebestřednost a omezenost. Britský sitcom Jistě, pane ministře působí několik dekád od svého vzniku jako geniální a nadčasová politická satira, stejné označení u Viceprezidentky zní ale nepatřičně. Od zmíněného britského díla se liší i rychlejším tempem a umluveností. Na obrazovce se stále něco děje, až to vyvolává pocit chaosu. Je vidět, že počítači a klipy odkojená generace si žádá něco jiného a upoutat její pozornost je těžší. Julia Louis-Dreyfus je ideální představitelkou hlavní role nejen pro své skvělé komediální herectví, ale i proto, že přesně vystihuje typ profesionální kariéristky ze své společenské třídy s naučenými úsměvy a vizáží modelovanou plastickými chirurgy a salóny krásy, kdy jen velmi obtížně hádáte, jestli je dané ženě 35 nebo 65 let. Celkový dojem: 70 %. (04.08.2019)

Kratoučké 27minutové díly jsem sfouknul celkem rychle, snadno se dá koukat, bavit a hlavně přilnout k Selině a jejímu skvělému týmu. Sledujete všechny možné patálie politicky korektní i nekorektní před oponou i za oponou až mi bylo u posledního dílu, který patřil k nejlepším ve všech sériích ouzko. Skvěle napsaný inteligentní scénář s vynikajícím sušším humorem přesně padnul do noty. Pokud jste žrali humor ve stylu Kanclu, použijte dveře Západního křídla Bílého domu. Buď otevře Gary, Mike nebo Amy. :) 80% (06.09.2019)