Jsem voják

Johnny Hallyday zpívá moto filmu na rodinné zahradní seanci: "Je suis un soldat / Comme d'autres là-bas / J'attends le jour / Qui verra mon retour (Jsem voják / jako všichni tady / čekám na den / kdy se vrátím)". Obchod se psy je obchodem s lidmi. To je ovšem třeba dokázat! Ale nedokazuje to už sám film?! Nejdřív k prodeji psů: Ve Francii se ročně prodá ca. 600 000 štěňat, z toho pouze 150 000 je z legálních chovů. Výdělek z psince (chenil) je vyšší než z bordelu (překlad netřeba). První (a dosud jediný dlouhometrážní) film Laurenta Larivièrera (oceněný v Cannes v kategorii Un certain regard) má šanci se stát vlajkovou lodí soudobého "neorealismu", pro to jsou splněny i příslušné sociální podmínky. Jelikož se nepodařilo vybudovat socialismus s lidskou tváří (padl koncem 60tých let), ani kapitalismus s lidskou tváří (padl na začátku 90tých let), dejme se (s písní na rtech) do budování otrokářského řádu (samozřejmě výhradně s lidskou tváří). - Feudalismus s lidskou tváří musíme přeskočit, protože zahrádkáři do toho nepůjdou. K obchodu s lidmi se už nedostanu. I když jsem si to už sesumíroval, minulý týden jsem byl s kamionem v SRN (jako závozník; z Otrokovic 1 000 pneumatik do Emdenu; z Bremenhavenu 25 tun překližky z brazilských deštných pralesů do Rožmitálu pod Třemšínem). Ale to je spíš na marketinkovou studii. Pozn.: Pokousán od psa jsem byl dvakrát, vždy na kole, jednou u Hánova mlýna u Kocandy, a loni na Dědku pod Luckých vrchem. Zkurvený psi, mais nous sommes tous des soldats. (04.03.2017)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Sandrine nejdříve přijde o práci, následně pak o byt. Má štěstí, laskavá máma ji ubytuje u sebe. A Sandrine se po hlavě vrhá do nelegálního obchodu. Konečně má peníze a naprosto neřeší, za co jsou. Žádné svědomí, žádná zodpovědnost, jen strach o sebe samu ji donutí zamyslet se nad svým konáním. Sandrine je ukázková antihrdinka pohybující se ve světě, kterému nepřeje štěstí. Vše je nejlépe vystiženo ve scéně, v níž její zoufalý švagr bourá zdi a táže se, jak to dělají ostatní lidé. (10.04.2022)

Francie mně opět dokázala, že žádný téma jí není cizí a pokud se jedná o témata se sociálním podtextem umí je zpracovat jako nikdo další. Tady bych tenhle film snad ani nedoporučoval, milovníkům psů, protože fakt to co se tam s nima odehrává je prostě prasárna a jsem rád, že policie v této oblasti koná. Ovšem hlavní složkou filmu je Sandrine do který jsem po celou dobu stopáže nedokázal prinknout. Určitě ta holka měla extremně těžkou situaci a nezaviděl jsem jí ani jednu minutu existence a rozhodování. Ve chvíli kdy jí matka vyčetla večeři za 41 euro mě jí bylo líto a chtěl jsem jí obejmout, ale chvílema jsem jí prostě nerozuměl. Nicméně Louise je moje oblíbenkyně a mám rádost, že herecky dokázala zvládnout i psychologicky náročnou postavu velmi dobře. (30.10.2016)

Postavu Sandrine je těžké pochopit, nenechá do sebe nahlédnout, větší emoce přijdou až v silném závěru. Jenže do té doby je film spíš takový dokumentárně nenatočený dokument. Což o to, je dobré, že na toto téma vznikl film, jenž ne každý bude schopný dokoukat. Jenže právě mimo hlavní téma je to rodinné drama, v němž hlavní hrdinka opravdu nemá štěstí... takových filmů je více a více je jich také lepších. A když se k tomu přidá taková "maličkost", jako trochu úsměvné a hlavně nepochopitelně vložené scény nahoty... především postava veterináře. Louise Bourgoin však výborná. Celkově to chtělo větší rozpracování rodinného příběhu. 60% (12.03.2018)

Bez najmenšieho zaváhania naskočila Sandrine do kolotoča pašovania psov, ale akonáhle na ňu dočahuje ruka zákona, chce pribrzdiť. Lenže z rozbehnutého kolotoča sa ťažko vyskakuje, o to viac, keď vám to nechcú dovoliť. To ako všetko vyriešila, mi hlava moc nebrala, ale asi nemala inú páku na strýka. Toho mi bolo na sekundu aj ľúto ... ale obaja sa zachovali ako ľudia a to sa ráta. Louise ako Sandrine výborná. FILMOVÁ RULETA 2018 (25.07.2018)