Hon

Je desivé, čo ľudia vedia urobiť, ak ich je viac, sú proti jednému a padnú posledné zábrany. Mne osobne sa z takých filmov robí mdlo a strašne nerád ich pozerám (bez ohľadu na to, či sú kvalitné). Hon je mrazivá dráma, miestami skôr triler, ktorý sa bez problémov mohol skončiť ako Straw Dogs, ale nakoniec sa režisér vybral trochu inou cestou. Mads Mikkelsen je skvelý a jeho umiernený a zraniteľný výkon oceňujem o to viac, že poznám jeho brutálne a drastické výkony z Hannibala a Vzkriesenia Valhaly. Oceňujem, že sa tvorcovia nebáli nakrútiť film o takej háklivej téme, ako je (potenciálna) pedofília. (07.07.2017)

Tak po tomhle filmu mám chuť se přihlásit na New Yorský maraton, protože tohle nejde ani rozchodit, to snad jedině vyběhat. Seveřani se svým nekomprosním a těžce emotivním vyprávěním příběhu opět trefili přímo do divákova červenýho tlukoucího orgánu. Všechno působilo tak reálně a přirozeně až mě začalo bejt při sledování filmu docela ouzko a jen jsme říkal "Je tohle možný" . A někdy od půle filmu se můj vnitřní hlas zmohl jen na "No ty vole. No ty krávo". I kdybych tady seděl nepřetržitě týden v kuse a hledal na Honu nějakou chybu, tak jí prostě nenajdu. Herci bohovský, Mads samozřejmě hraje v totálním nasazení, ale ani vedlejší role neměli chybu za všechny byl jmenoval Lucasova syna, to byl taky mimořádný herecký výkon. A celý to působí spíš jako přímej přenost z nějaký dánský vesnice než jako film, tak výborně to je natočený. (31.01.2013)

Vinterberg si důmyslně pohrává s rytmizací scén, s postupným stupňováním napětí a i násilí vrcholící scénou v kostele. Zároveň považuji za zcela přiznanou tvůrcovu typizaci většiny postav, kdy je prezentuje jako mentální modely vzniklé naplněním určítých schémat (nevinně se mstící holčička, spravedlivá učitelka odhodlaná vyšetřit údajný zločin, psycholog navádějící k očekávané odpovědi, ochranářští rodiče atp.), což v kombinaci s plastičností Lukasovy postavy a příběhu zasazeného do "izolované" komunity, kde se každý zná s každým, vytváří dojem marného boje "sám proti všem", který není možné vyhrát. To spolu s vševědoucí narací (divák zná pravdu a cítí intenzivní nespravedlnost, nesmyslnost a mylně motivovanou násilnost počínání téměř všech zúčastněných) vytváří vpravdě nepříjemný, ale velmi silný filmový zážitek. (11.05.2015)

Kdyby blbost kvetla, tak některé postavy v tomhle filmu jsou samá růže. Je s podivem jak dokáže i absurdní pomluva člověku ublížit. Troufám si tvrdit že takhle daleko jako v Dánsku, kde budou na podobná témata velmi citliví, JEŠTĚ naštěstí nejsme. Postava Grethe, která to všechno zpískala, by zasloužila vidle do zad, aby se vzpamatovala. Líbilo se mě sezení s dětským psychologem, které nejlépe ukázalo absurditu dění... Stačilo se nebohé dívenky na cokoliv zeptat a odpověď si vlastně stejně psycholog vydedukoval sám. Mikkelsen si zaslouží můj nehynoucí obdiv. 100% (10.05.2013)

Někteří komentující vyčítají filmu nereálnost, že by něco takového přece nemohli té malé holce uvěřit. Ale mohli, a to dost snadno. Jde o to, že lidé bohužel věří tomu, čemu chtějí. A pak jde zdravý rozum stranou; jak by si přece mohla naše nevinná holčička, která jistě nepřišla s ničím nevhodným do styku (vždyť se jí přece plně věnujeme, že?), takhle vymýšlet, lhát? Vždyť je to naše dokonalé sluníčko…takže pojďme uspořádat na toho pedofilního učitele hon! To by vám řekla většina dnešních rodičů, kteří nemají ohledně svého milovaného potomka takřka žádnou soudnost. A pak stačí jen jedna (ne)důvěřivá ředitelka školky (která má na muže beztak alergii; navíc, je přirozené, aby nějaký chlap mohl mít tak dobrý vztah k dětem a oni k němu?) a je oheň na střeše. Ale dost obhajování uvěřitelnosti zápletky, zpátky k filmu jako takovému. Jeho velkou zbraní je přirozenost. Divákovi nepřipadá, že by si to tvůrci vymysleli. Vyjma scény v kostele, kdy bych čekal, že si Lucase ostatní chlapi před kostelem podají, jsem nenašel další, které by mi nezapadala do přirozeného vývoje. Navíc od 15. minuty se postupně začne sesouvat lavina, hlavního hrdinu zasypávat a divák mu okamžitě začne fandit, soucítit s ním, a to samozřejmě až do úplného konce (nejsilnější je v tomhle ohledu zřejmě scéna v obchoďáku, kdy tam člověk touží naběhnout a ty zmetky skopat na hromadu). A ukončení filmu mě překvapilo. Jednoznačně jsem čekal něco tvrdšího, ale tenhle závěr má, čím víc o něm přemýšlím, něco do sebe, možná je skutečně (nej)lepším řešením. Zkrátka ztracená důvěra se těžko obnovuje a pošpiněný jedinec jím pro okolí zůstává dál, tohle „ponaučení“ si z filmu odnáším já. Takže ve výsledku, přes sem tam nějakou drobnost, kterou bych snímku vytkl, to bude plný počet. (21.04.2013)