Haikjú!!

[1. série] Jedním slovem skvělý. Konečně, po těch tunách sportovních anime (povězte, jaký sport v anime nebyl probrán a to ne jen jednou?) tu máme naservírovanou balancovanou porci napětí, přirozeného růstu postav, žádných superschopností, vtipu a vůbec velmi dobrý popis pravidel a prostředí daného sportu. Zpočátku Haikyu!! jede v klidnějších vodách plného vysvětlování a pokládání základů hlavně ústřední dvojky, ale není to vzácně nikterak nudný, moc klišoidní a hlavně to definuje jejich chování vůči druhému v pozdější fázi, což je velmi důležitá podstata děje. Velká pochvala navíc patří scénáři: Postavy jsou postaveny i před prohry (jaké osvěžení, že z nich nejsou terminátoři hned od začátku + tým je upřednostňován před posilováním vlastností pár charakterů) a vše se veze na skvělé gradaci s blížícím se koncem. Jo, vadí mi to hrozně často se vyskytující se řvaní a křikot, nicméně to asi celkově pomáhá k navyšování napětí, které je mistrné. Co mi tu chybí je hlubší ženský element: Holky tu jsou úplně na druhé kolejei a čekal bych, že někde by tam mohl být nějaký románek a vůbec, všiml si někdo nějakýho rodiče někde? Kouč mi taky přišel částečně zbytečný (nějaká taktika někdo?), natož mistr senpai vedoucí mužstva (sedím a koukám), ale celkově je to skvělá a hlavně napínavá podívaná s výtečnou kresbou a atmosférou, která se těžko hledá. Těsně nedosažených 5* (14.12.2016)

Naprostá petarda! Všechno dobré, co bylo v první sérii, tak bylo navázáno dál a kde se mohlo přitlačit, tak se přitlačilo a to doslova drsně. Uvítal jsem vydýchání z konce první části, vidíme pokračující trénink hochů z Karasuna, kde jm nové taktiky úplně nejdou, ale cvičení dělá mistra a hlavně tmelí partu. Postavy jsou jednoduše náramně vykreslené, každá je jiná, disponující kladnými i zápornými stránkami a nejde než jen kvitovat snahu zdokonalování jinak nedokonalých bytostí, ale vše v stále lidských mezích. A pak to přijde: Závěr. Poslední zápas je neuvěřitelně elektrizující, plný emocí, různorodosti taktických variant a zkouškou psychických vlastností všech postav. Všech. Finální charismatický geniální nahrávač je totiž pro mě nejoblíbenější postava celé druhé série a o to víc se klaním Haikyu!! jak promakaným anime je (protože, ruku na srdce, neviděl jsem dlouho takový důraz kladen na vykreslení soupeřů). Klobouček. (14.12.2016)

Škoda slov. Velkolepé vyvrcholení tažení chalanů z Karusana bylo pojato tak, jak jsme od Haikyu!! čekali a jakákoliv možnost zklamání byla rozmetána hned úvodníma minutama. Stačí vzít popkorn, mít něco k popíjení a pak opět naskočit do kolotoče napětí, zvratů, zaťatých pěstí a nezvyklých taktických triků, který vás až do závěru nenechájí vydechnout. Několik postav se nám tu i skrz jediný zápas vyvine a je vskutku sympatické, že i když je jasný, že někteří hráči si zahrají míň než jiní, tak dostanou svoji hvězdnou chvilku a důvod, proč v týmu jsou. Soupeřův zabiják je opět zajímavý řízek, ale na Oikawu jednoduše nemá (první bližší aspekt ploché a trochu nelidské přesílenosti + suchar) a tak hodnotím tento zápas o něco níž než poslední v 2. sérii. Malilinkaté zhoršení oproti 2; těžký nadstandard je to ale stále a nejde nedat 5*. (14.12.2016)

Komentář k 1. části: Nejde než jen kvitovat, že po takovém bomba nátěru, co jsme dostali po 2. a 3. sezoně, se dá předpokládat zpomalení a uklidnění. Jenže takhle jsem si to nepředstavoval. První půlka série je bezpečně nejhorší doposavadní části jinak výtečného anime. Kageyamův tréninkový kemp má něco málo do sebe (a je to dost dáno díky samotnému Kageyamovi) a nemusím být žádným prorokem, aby mi došlo, že všichni ti kandidáti do reprezentace jednou budou stát na druhé straně sítě, až se Karasuno bude prodírat dál turnaji. Vzpomeňmě si v čem je Haikyuu!! tak skvělé: V nejlepších partiích rozdává napětí, akci a i sem tam vtipné momentky. Jako kdyby se po těchto atributech v paralelní Hinatově lince úplně zaprášilo; on sám ani neprochází žádným dalším komplexnějším vývojem, prostě se na několik dílů úplně zastavil čas vyjma trpění Hinatovy otravnosti. V druhé polovině se díky Bohu vracíme do zápasového rytmu! Sem tam setnu ruku v pěst, sem tam se uchichtnu a to je, oč tu jde a co po Haikyuu!! chci. Graficky mi přišly předchozí série čistší a hravější, tu už cítím mírně odfláklé sekvence, ale nic, co by kazilo jinak dobrý dojem. Máme za sebou nejslabší sérii, ale příští slibuje pořádnou nápravu. 4*/ Komentář k 2. části: Už z toho mám číl dál rozpačitější pocity a přijde mi, že jsem dospěl do stádia, kdy mi Haikyuu!! nedokáže přinést jakýkoliv druh novoty. Neznamená to zákonitě něco negativního, nicméně nadšení, se kterým jsem hltal další a další díly předchozích sérií, je tatam. Nejenže očekávám, že hošani z Karasuna holt umí a pokud náhodou nevyhrají, tak odehrají minimálně vyrovnanou partii. Problém je, že se jedna z hlavních devíz seriálu proměnila v břemeno. Jak Haikyuu!! dokázalo citlivě a chválihodně vykreslovat i protihráče a téměř každému z nich dalo do vínku alespoň náznak unikátní duše, za tu dobu těch postav už se nám na place nashromáždilo až přespříliš a já ztrácím přirozený zájem sledovat minulost 3. náhradníka soupeře ve 2. kole. Bohužel, anime zuby nehty tvrdošijně lpí na plném představení všech charakterů a naneštěstí tak sadisticky činí přímo uprostřed zápasu. Nadržený divák po volejbalové akci musí svůj "orgasmus" bolestivě oddalovat až to začně být vyložene protivný, navíc přibylo i víc než zahodno nepohyblivých scén. Ke konci to dle zajetých šablon opět rozjedeme a rozpohybujeme, napětí ze hry se dá doslova krájet, jenže kvůli tomu rozporcovanému začátku jsem vůči Kageyamovi & Co. o něco více odtažitý, protože stále se věnujeme až moc pocitům soupeřů a tím si nedokážu užívat herní strasti a slasti našich srdečních šampionů naplno. I animačně to není ono: Tělesné proporce přestávají být proporční a naopak jsou mírně rozpláclejší, přičemž pro dobro seriálu nekomentuju ultimátní grafický fiasko 2. dílu. Celkově se nemůžu zbavit hodně nemastné pachutě a nenaplněné spokojenosti, která do téhle doby tato značka naopak garantovala. Uvidíme, jestli bude lépe. Slabší 4* (10.04.2020)

Rhytm že se jmenuje tato epizoda? Hah, jaká ironie. První epizoda nás ne a ne dostat právě do čehokoliv, co bychom mohli alespoň zčásti nazývat rytmus, protože pro každou vteřinu hry dostáváme 5 vteřin nezajímavých komentářů a myšlenek snad celého osazenstva haly. Cítil jsem se jak postava ze slavného obrazu Edwarda Munche, jak jsem se vracel k Welcome to the Ballroom, protože si Production I.G. znovu střihli anime, které není anime, ale prezentace ztuhlých obrázků v hlemýždím tempu. Takhle prosím ne. (06.10.2020)

Production I.G. to má zpátky pod plnou kontrolou a hned to vypadá (doslova) jinak. Sice nedává z pohledu kouče logiku nechávat trapícího hráče na hřišti, ale my známe Tanaku. (20.10.2020)

Epizody o znatelně vedlejších postavách můj zájem rozhodně netáhnou. Vítal bych, kdyby to bylo dějově víc protkaný s hlavní linkou. Odskok od jednoho zápasu kilometry a roky někam jinam je rušivý. (31.10.2020)