Haikjú!!

Přesně mířená dělovka mezi oči všem těm, kteří jsou přesvědčeni, že sportovní anime nejsou nic pro ně a vyhýbají se jim jak čeští voliči volbám do Senátu. Haikjú!! je sportovní anime, ale není to anime o sportu. Ne tedy primárně. Volejbalové tréninky, turnaje a zápasy zde vytvářejí jen příběhový rámec, respektive pozadí, na němž se odehrává to hlavní, oč tu jde – a to je vývoj perfektně napsaných postav a interakce mezi nimi. Ač je zde sice přítomen někdo, koho by šlo označit za hlavní postavu, tlačí se hned v závěsu mnoho dalších postav, z nichž nikdo není upozaděn a každý z nich je vykreslen co nejrealističtěji a co do největší hloubky. Děj Haikjú!! představuje především střet různých motivací, překonávání vzájemných rozdílů a nevraživosti, nacházení společných vlastností a hledání stále nových možností ke zlepšení spolupráce v týmu. Tvůrci nechávají hrdiny vyhrávat i prohrávat, kategorizování na hodné a zlé si hned od prvopočátku odpouštějí a dění, které vidíme na obrazovce, překračuje hranice sportu a dá se zevšeobecnit na jakoukoli skupinku lidí, kteří se snaží něčeho společně dosáhnout a v prvé řadě se o to snaží tím, že se pokouší změnit oni sami. Do popředí zde tak vystupuje především realističnost, takže se ani v samotných zápasech nemusíte bát žádných exhibicí nadlidských schopností a technik s překomplikovanými, směšnými názvy, jak bývá někdy v žánru zvykem. Vše výše zmiňované je ještě okořeněno příjemnou dávkou humoru a napínavými zápasy, které vás nenechají vydechnout, povedenou hudbou, sympatickou kresbou i plynulou animací – a o hodnocení není pochyb. Ač si i ostatní řady drží vysokou kvalitu, považuji právě první řadu za tu nejzdařilejší kvůli tomu, že je zde nejvíce prostoru pro to, v čem tkví působivost tohoto anime – a tím je již zmiňovaný vývoj postav a budování vztahů mezi nimi. Patříte-li tedy mezi ty, kteří se na sportovní anime dívají skrze prsty, doporučuji zříti Haikjú!! jakožto výborný způsob prozření. (09.07.2019)

Čtvrtá řada Haikjú!! je ukázkovým příkladem toho, jak velkou roli může hrát změna režiséra a především pak hlavního animátora v kvalitě nové řady anime. Na odlehčené první polovině se tato změna ještě neprojevuje tolik, aby výrazně vadila, zato v té druhé jsou výsledky nejistého vedení hned zkraje odhaleny v plné nahotě. Původní manga je sice obsahově zárukou kvality, ale po všech těch skvěle vygradovaných zápasech z konce druhé řady a třetí řady lze jen těžko věřit tomu, že zde předváděné pinkaní s míčem by mělo být tím dosud nejdůležitějším a nejzásadnějším zápasem, na jehož výsledku stojí další bytí či nebytí našeho týmu v celonárodním turnaji. Většina druhé poloviny totiž působí jako otrocky a poněkud křečovitě převedená kopie mangy, zbytečně zpomalovaná nevhodně načasovanými flashbacky a znatelně postrádající to, co bylo u předchozích řad samozřejmostí – dynamiku akčních scén, dobře nastavené tempo, budování hutné atmosféry a přímý tah na divákovu branku. Znatelné zlepšení nastává až v posledních dvou, třech dílech, kdy zápas graduje do finále, tempo i dynamika scén se zvyšuje a některé okamžiky připomínají to nejlepší z předchozích řad, ale zároveň se dostavuje mrzení, proč takto nemohl vypadat i zbytek řady. Celkově za lepší 3* a možná naivně věřím v to, že se původní tvůrčí tandem vrátí k páté řadě v plné parádě. (19.12.2020)