Fetih 1453

Stejně tak rychle jak se ve mně vzedmulo nadšení po zjevení Fetih 1453, můj entuziasmus rychle opadl. Důvod je ten, že Turci se sice očividně ukrutně snažili natočit svůj národní epos a do svého velkofilmu narvali spoustu elánu a prachů, potíž je v tom, že jsou to sračkeři a ne filmaři. Je to přesně to, co jsem viděl v Istanbulu, když jsem tam před lety byl; ani Evropa, ani Asie, spíš jen všude takovej pseudoarabskej shit. Režisér Faruk Aksoy podle mě viděl Pána prstenů a začal snít o tom, jaký by to bylo krásný, kdyby u Helmova žlebu vyhráli skřeti. A tak natočil Fetih 1453. Filmařská neschopnost je patrná z každýho druhýho záběru. Digitální ztvárnění Konstantinopole je tak béčkový, že máte dojem, že se jedná o trailer z nějaký PC hry. Bojový scény jsou skutečně směšný a hodný Vávrových spektáků z 50. let; hned v několika záběrech je voják naskrz proboden kopím a jak se válí po zemi, je vidět, jak mu oba gumové konce kopí kolem těla plandaj v neuvěřitelných úhlech. Ženskej element je taky výživnej, protože hlavní milovnice vypadá jako tranďák a modrý kontaktní čočky to už asi fakt nespravěj, všiml jsem si ostatně, že Turkyně jsou mimořádně odporný bytosti, ale tvůrci mohli obsadit nějakou hostující herečku, ne? K trpkosti ze snímku přispěje i to, že turečtina je mimořádně kakofonická a působí na nezkušeného diváka stejně jako třeba hindí při sledování indických filmů; zvlášť nepatřičně to pak navíc působí při scénách, kdy promlouvá papež s kardinály a tam ta turečtina fakt sedne. No a aby to režisér s producentem opravdu dojebali, obsadili do role hlavního hrdiny i hlavního mizery dva totožný týpky, kteří jsou stejně vlasatý, vousatý, namakaný i oblečený, takže když se na závěr utkají v souboji, je vám jedno, kterej pojde, protože jsou zaměnitelný. (24.09.2012)

Na svých cestách po světě jsem několikrát stál pod hradbami Konstantinopole, jednou dokonce s Waltariho Pádem Cařihradu v ruce. V té chvíli jsem si přál to vidět, mít stroj času. Letos mi ten sen Turci splnili. O dost jináč, než jsem si představoval, ale splnili. Ta počítačová magie, kterou rozjeli na obrazovce mě natolik uzemnila, že odpouštím filmu ty telenovelácké scény milenecké dvojice, že hlavní dva hezouni jsou nagelované slečinky, že film nemá moc zajímavý děj, že hradby Konstantinopole neměly příkop, že.... Zbytek je paráda, dobývací scény výborné, osnova děje je dána historií, a té se to v základních rysech drží, jen je to viděno z pohledu Turků, na což nejsme zvyklí (a což jen vítám). Vidět v reálu hradby, Blacherny, cirk, Rumeli Hisar, Edirne, co víc si přát. Zvuk i obraz výborný, film tak akorát na 70%. Celkově tedy 90% velmi velmi subjektivních. (08.01.2013)

Herecké výkony a zajímavá tématika dobývání Konstantinopole, to jsou hlavní přednosti Fetih 1453. Neuškodí, když si wikipedii o tomto období něco málo nastudujete, bude se vám příběh lépe vstřebávat. Ale zpět k hercům, musím smeknout klobouk, protože ať už šlo o dialogy nebo souboje (ty především), nezadají si nic se svými ostřílenými kolegy ze západu. Na některé nedostatky v tricích se vykašlete, na ty jděte na Hobbita. 70% (18.01.2013)

Recept Faruka Aksoye na kvalitní historický film: projdete akademické knihovny, seženete hromadu kvalitní historické literatury o 15. století, důkladně si je všechny připravíte a pak si s nimi vytřete prdel. Když vynechám děsivou ukecanost a hektolitry gelu ve vlasech hlavních hrdinů, způsob, jakým ztvárnili "velkolepé dobytí Konstantinopole" - to není nadsázka, ale čistá sci-fi. Byzanc měla asi desetkrát míň obránců než bylo útočníků a žilo se v ní dost chudě. Ve filmu je to postavené jako dobytí velmoci. Křesťané se ve filmu chovají jako dobytek, zatímco Osmani jsou slušnost sama. V závěru filmu dokonce Mehmet hned po dobytí přijde do chrámu a hladí jakési místní děcko. Ve skutečnosti se tu uplatnil klasický model té doby a to, že pokud se město nevzdá a je dobyto ztečí, pro vítězné vojáky je to "no rules". A taky bylo... v Konstantinopoli loupili a vraždili plné tři dny, teprve pak tam Mehmet vlezl. Není ovšem fér tvrdit, že by všechny zabili, šťastnějších cca třicet tisíc místních obyvatel dožilo svůj život jako otroci. (10.04.2014)

Když jsem to pustil, tak se mi po čtvrt hodině začaly zavírat oči, takže jsem se na dvě hodinky natáhnul a hned jsem byl na tu vražednou stopáž v lepší pohodě. Tu jsem pak s krátkou přestávkou ustál už v pohodě. Nejspíš i proto, že se konečně začalo něco dít. Je to opravdu velkovýpravný megafilm (ne, to co je na tuzemských komerčních stanicích jako megafilm prezentováno), který ale trpí právě délkou a ne úplně perfektní filmařinou. (17.02.2013)