Thale
Obsahy(2)
Uklízeči Leo a Elvis dávají do pořádku chatu v lese, kde zemřel starý muž a všude je spousta krve. V kůlně najdou vchod, který vede do ukrytých podzemních místností. V nich žije mladá tajemná dívka, která neumí mluvit, a jen si zpívá... Leo a Elvis pracují pro uklízecí firmu a jsou voláni i na místa, kde došlo k násilným činům. Tentokrát byli zavoláni do odlehlé chaty v lese, kde zemřel starý muž. Elvis při úklidu zvrací, neboť je na podlaze hodně krve. Leo s Elvisem mají za úkol vyklidit celou chatu a v kůlně najdou tajný vchod, kam se jdou podívat. V místnosti za vchodem najdou zásobu prošlých konzerv a v další místnosti jsou divné přístroje. Leo volá na firmu, aby se přijely na divný úkryt podívat, a Elvis zůstává v místnosti sám. Kromě přístrojů, kde z jednoho pouští nahrávku mužského hlasu, je zde i vana s bílou tekutinou, z níž vyskočí mladá nahá dívka, která vypadá, jako kdyby se právě vzbudila. Leo s Elvisem se snaží, při čekání na posily, s dívkou komunikovat, najdou jí oblečení, ale dívka je vyděšená a začne škrtit Elvise. Nakonec jej pustí, Elvis s ní zůstává, při čemž si pouští nahrávky muže, ze kterých se dozvídá, že dívku odvedl od nějaké skupiny. Muž jí něco odstranil a dozvídá se, že se dívka jmenuje Thale. Elvis se koukne do malé chladničky, neboť v nahrávce muž říká, že tam schoval odstraněnou část a uvidí tam zvířecí ocas... (TV Prima)
(viac)Recenzie (52)
Od Thale se čekal mysteriózní thriller o mytické severské bytosti huldře. Když se to řekne takhle, člověk si představí, že se bude jednat o žánrově čistou lesní naháněčku mezi monstrem a skupinou kladných postav. No a přesně tím Thale není - právě naopak se snaží být takovým tím pomalým typem komorního filmu, v němž se někdo uprostřed ničeho setká s něčím, co ho určitým způsobem převyšuje ... což vede ke spoustě dialogů, monologů, dumání a zamýšlení. Většina filmu se odehrává uvnitř jakéhosi stavení uprostřed lesa. V interiérech kouzlí Aleksander Nordaas krásnou hutnou, tíživou atmosféru, vizuálně a zvukově fakt paráda, z tohoto hlediska má film jednoznačně náběh na ještě vyšší hodnocení. Problém nastává tehdy, když se kamera dostane ven z toho sklepa. To film najednou ztrácí všechnu atmosféru, začne vypadat lacině ... a když se na scénu dostanou i extrémně směšně působící CGI bytosti, je vymalováno. Hlavně je škoda, že i tím svým dialogově-rádoby-filosofickým podhoubím to nakonec docela vyšumí. 5/10 ()
No Nóri (ako aj väčšina severských krajín) majú oproti ostatným tú výhodu, že aj keď im to nevyjde a nakrútia totálne nezáživnú blbosť, dokážu ju zabaliť do celkom atmosferického obalu, takže výsledok je ako tak znesiteľný. Ak by som mal hodnotiť čisto prostredie a hudbu (najmä tú hudbu), bolo by to za 5, ale všetko ostatné je mizéria. V tomto prípade ma to mrzí, a poriadne, pretože mysteriózny thriller o podivných lesných bytostiach tu ešte nebol. Len škoda, že ich ukázali v celom filme asi dvakrát (pritom ich vizáž bola celkom podarená), a taktiež je škoda, že väčšinu filmu sa zase nič zaujímavé neudeje, väčšinu stopáže je to len konverzačka dvoch hlavných hrdinov. Pár náznakov sa v druhej polovici síce našlo, ale celkovo to na mňa pôsobilo len ako taká melancholická uspávanka. Talent režiséra som však vycítil a napriek očividne obmedzenému rozpočtu je to pozerateľný film, takže si jeho tvorbu budem do budúcna určite všímať. ()
Moje dojmy nejlépe vystihnou slova hrdiny z kultovní české komedie: "Víš co, Sašo? Jdi do prdele!" Na adresu režiséra Nordaase poměrně tvrdé, ale ten vztek rozhodně nehodlám skrývat. Tahle Thale totiž dokáže spolehlivě uspat, nebo rovnou otrávit. Lesy krásný, ale tim u kladů končíme, jelikož i přes jejich neprostupnost tu vládne ticho a prázdnota. Rychloposuv tudíž nutností! ()
Nejaká Nórska mytológia Ma nebere, zaujíma Ma skôr jej sfilmovaný výsledok. Tento sa teda nepodaril ani scenárom, ani režijne ani vlastne ničím. Ten inscenačný formát Ma ubíjal a aj tá minimetráž Mi pripadala nekonečná. Xcelo by to dynamickejšie spracovanie ( nemyslým kukuričný SPLICE ) ale trochu to preformátovať a hlavne vynechať tie poskakujúce digifigurínky. Úplne by postačila len jedna. A spoliehať sa na sympatickú Silje a krásnu prírodu, je pramálo. Už nejaký ten čas som čakala niečo úplné iné, takže sklamanie je náležite vynásobené. Bodíky len za potenciál. Saša sa tomu proste mal vyhnúť ! ()
Zdĺhavá nórska nuda o dvoch blbečkoch, ktorí vo vani objavia ochechulu s kravským chvostom, čo je podľa ich folklóru tzv. huldra a táto sa dokonca volá Thale. Hľadajú ju ale aj vojačikovia, ktorí im prídu búchať do dverí a ku koncu si pripravia aj umelé pištoľky. No keďže ide o rozprávočku, všetko dobre dopadne. Uff, mal som čo robiť aby som nezaspal, hoci to trvalo len niečo cez 70 minút. Prázdna nuda, ktorá sa spolieha, že termín nórsky folklór sa postará o celý príbeh, do ktorého iba hodia pár nesympatických postáv zahraných amatérskymi ochotníkmi a neskôr sa primieša niekoľko zúfalo nezaujímavých flashbackov do histórie vzniku kravského chvosta. Pochváliť môžem iba pekné prírodné zábery a monster look, ktorý je však vydarený iba z diaľky. Ináč to pre mňa bola nezaujímavá somarina s otravným spracovaním. ()
Úklid chaty na samotě, kde zemřel za záhadných okolností muž (jeho tělo bylo po částech roztaháno do okolí), se promění v boj o život! Takhle by to vypadalo na pěkný horor, skutečnost je ale mnohem prostší. Elvis je kretén, jakého bys pohledal, a tak dělá vše obráceně, než mu řekne parťák Elvis, a navíc k tomu bleje, kudy chodí. Námětově dobré, provedení laciné. Tedy les je fajn, hudba velmi dobrá, tajemná bytost ujde, bytosti z lesa...ale jo. Chybí ovšem gore, přičemž šťavnatých mordů je tu spousta, i přes krátkou stopáž se některé scény dost táhnou a tajné komando moc profesionálně nevypadá, i když šanci by stejně neměli. Jako plus beru, že jsem si zjistil, kdo je ona huldra. Škoda, že se režisér nerozhodl, zda natočit atmosférickou temnotu, nebo řezničinu. Za snahu dvě dám... ()
Jako obvykle jsem se předem nezajímal, o čem film je, a musím říct, že ani po skončení to nevím. A radši to ani nechcu vědět. Až budu chtít vidět ženskou s ocasem v hlavní roli, pustím mnohem lepší ujetinu Splice nebo zrovna shemale porno. :) Navíc se mi u toho podařilo usnout, takže 1* ze soucitu. ()
Film má celkem přijatelnou stopáž, takže se to dalo bez větší psychické újmy přežít. Což ale neznamená, že bych film potřeboval někdy v budoucnu vidět znovu. Snímek má hodně pomalý tempo a vlastně se tam toho ani moc neuděje. Váhal jsem mezi 1 a 2 hvězdama ale otřesně (rozuměj směšně) vypadající digitální stvoření pobíhající po lese rozhodli o tom, že se přikloním k jedno hvězdičkovýmu hodnocení. ()
Co se námětu týká, tak je Thale vcelku originální film, bohužel mu ale podráží nohy samotné zpracování tématu. Situování děje do odlehlé chaty v lesích, která skrývá nejedno děsivé tajemství, bylo dobrou volbou, nicméně to poněkud zabíjí herci a později i vizuální ztvárnění hulder, které bylo jedním z nejvýraznějších technických nedostatků snímku (vedle závěrečných záběrů z lesa, které vypadaly až příliš televizně). Ve výsledku tak jde o film s viditelným potenciálem, který se ale v průběhu děje vytrácí, přičemž v závěru se Thale ocitá pod průměrem, což nezachrání ani ten typicky syrový skandinávský vizuál. ()
Snad každý národ má svá vlastní mytologická stvoření o čemž svědčí všechny ty bajky a pověsti. Takže obyvatelé Skandinávie samozřejmě nejsou žádnou výjimkou. Kromě trollů, trpaslíků, elfů se v jejich folklóru objevuje spousta nejrozmanitějších kreatur – stvoření, démonů - (mimo jiné) i Huldra (Tallemaja). Spanilé stvoření s kravským ocasem, které láká svým zpěvem mladé muže a před svými „nápadníky“ ocas schovává. Pokud dojde ke svatbě, ocas odpadne. Chraň bůh však toho, kdo jí nějak ublíží, nebo s ní zachází špatně. Ne nadarmo je příbuznou samotných trollů. O Huldře jsem toho zatím moc neviděl a už vůbec nečetl, takže jsem byl docela zvědavý, jak se s tímto zajímavým námětem Aleksander Nordaas popasoval. Skandinávská tvorba navíc patří mezi moje nejoblíbenější (společně se španělskou a asijskou) a nejvíce na ní zbožňuju samotnou atmosféru. Tady byl ovšem k dispozici dost malý rozpočet, takže zázraky se bohužel nekonali. Nicméně kouzelná příroda (těch pár záběrů na ní) mi to alespoň částečně vykompenzovala. Jelikož stopáž není moc dlouhá, musel si Aleksander Nordaas pospíšit s úvodním seznámením s naší ústřední dvojicí (zvracející Elvis pobavil) a potom už jsme se mohli rychle vrhnout do samotné lesní chaty – potažmo jejího sklepení. Zde se mu zpočátku vskutku podařilo navodit zajímavou atmosféru – především díky postupnému poodhalování tajemství tohoto příběhu. I já si hned vzpomněl na kanadské scifi Splice a to hlavně díky dívce s ocasem (ne žádnou skrytou sexuální narážku tady opravdu nehledejte). Díky dotekům a následným vzpomínkovým pasážím je nám poodhaleno dost důležitých faktů, které vám pomohou odpovědět na některé otázky, ale bohužel nebyl čas ani zkušenost na větší propracovanost. Závěr to bohužel celé pokazil. Až do oné chvíle jsem byl odhodlaný tomu dát čistý průměr, ale takhle musím jít s hodnocením bohužel o trochu dolů. 40% ()
Divný film ale fakt divný ocasek mě nebral. ()
Čekal jsem naháněčku po lesích s huldrou v hlavní roli, nicméně i když film má očekávání nenaplnil, nejsem tak úplně nespokojený. Dva čističi domů naleznou na opuštěné samotě němou dívku a postupně zjišťují, že s ní není všechno v pořádku. Ba co víc. V pořádku nejsou ani okolní lesy. Jsem spokojený s atmosférou, která panovala v chatrči, kde se většina filmu odehrávala a jsem spokojený i s herci. Poté, co se děj přesunul na denní světlo a přišlo vysvětlení, Thale cosi ztratilo, ale na druhou stranu i přes menší rozpočet se mi líbilo, že se zbytek filmu neodehrával v šeru, ve kterém nebylo nic vidět a Norové se nebáli jít ven s nedokonalými triky. Možná mírně podhodnocený film. 60% ()
Docela milá severská pohádka tahle Thale. Očekávala jsem klasicky nervydrásající severský horor, místo toho tu byla němá holčina a dva uklízeči mrtvol. Co se ale filmu nedá upřít je atmosféra a víc než dobrý filmový plakát. Ano, jsem povrchní. ()
Když se řekne "ženská s vocasem", nemusí to hned zákonitě být travestita...Ve filmu je opravdu kvalitní atmosféra, především v částech, které se odehrávají uvnitř té chajdy. Ale tím to v podstatě všechno končí. Spousta nic neříkajících vět, které kolikrát nejsou ani dialogy, ale monology. Jediné, co se snad dá ještě vypíchnout je to, že herečka hrající huldru, je fakt neskutečně hot, což se naopak rozhodně nedá říci o těch stvořeních, které pobíhaly v lese - to bylo naopak hodně špatně zpracováno. ()
"Huldra je spanilé stvoření, mámící svým luzným zjevem mladé muže. Kdo by taky odolal půvabné světlovlasé dívce. K plaché, tiché a ostýchavé dívčině má huldra však daleko – jejími příbuznými jsou ostatně trollové. Huldru poznáte podle ocasu, pokud ho ovšem ukáže; podle pověstí ho pečlivě schovává, aby nepolekala případné nápadníky. Pokud dojde ke svatbě, huldře ocas odpadne. Nevyzpytatelná a divoká povaha, kterou si ze své výstřední rodinky přinesla, jí ale zůstává. A tak běda muži, který se svou manželkou – huldrou – zachází špatně. - Zdroj: severskelisty.cz" ~ A o tom je film. Máme tu dva maníky, uklízející zbytky po někom, kdo se snažil před někým ukrýt huldru. Ostatním huldrám se to zjevně nelíbilo, navíc někdo chce dotyčnou huldru najít, dva maníci se k tomu prostě nachomýtnou a pak se něco kolem děje. Působí to poněkud lacině a poněkud... zbytečně. Jedna nahá ženská, dvě tři digitální stvoření a pár objektů na zabití v lese. Hele, nejpozději do týdne o tom už nebudu vědět. ()
Norové prostě neumí točit filmy. Nuda ()
mne by sa teda hodilo vysvetlenie k množstvu situácií ()
Norsko a jeho mytologii shledávám velmi přitažlivými, proto jsem se na tenhle film velmi těšil. Bohužel ve výsledku jsem byl docela zklamán. Filmu se nedá upřít výborná mysteriózně-melancholická atmosféra podkreslená sugestivní hudbou, ale po dějové stránce je vlastně úplně o ničem. Kromě plkání dvou hlavních protagonistů (z jichž jeden je ukázkový flegmatik :-)) se tam nic neděje a film se zaměřuje spíše na vizuální stránku věci. Ta je zpracována výborně a místy to budí až artový dojem. Ve druhé polovině se něco přece jen začne dít, ale bohužel mytologické bytosti – až už to je cokoli – nám filmaři ukážou jen zběžně, což je určitě velká škoda. Nicméně občasné pohledy na uhrančivé krásy norské přírody (postávání na břehu fjordu) ve mně vždycky vyvolá pocit, že jsem se narodil na špatném místě. Co já bych za to dal žít v chajdě uprostřed norských lesů daleko od té havěti jménem člověk... ()
natočeno čistě norským stylem(tak píší i knihy)máme čas nikam nepospícháme.Kam taky?Všude voda a skály. ()
Hulder (nebo huldra) je bytost ženské polarity ze skandinávského folklóru, opatřená liščím nebo kravským ocasem. Obdobná bytost mužské polarity se nazývá huldrekall. V islandštině se jejich pokolení označuje termínem huldufólk, což v překladu znamená „skrytý lid“, starší označení álfar (elfové) je dnes pokládáno za politicky nekorektní. Se skandinávskými huldrami se vesměs dá vyjít. (V Reykjavíku na ně lze vzácně natrefit i na diskotékách. Na otázku, proč má liščí ocas, odpoví taková entita zpravidla slovy „I am therian girl.“) Avšak norské huldry jsou spíše zlopověstné. Film je pokusem o zasazení tohoto mýtu do moderní doby. Nejde o žádný kinematografický zázrak, ale oceňuji tajuplnou a melancholickou atmosféru. Volnější tempo filmu mi nevadilo. Doporučená četba pro vážné zájemce: Reimund Kvideland – Henning. K. Sehmsdorf (ed): Scandinavian Folk Belief and Legend, Norwegian University Press, Oslo 1991. – V noci po shlédnutí filmu se mi zdál sen. Pro zajímavost sem vkládám jeho záznam: Dostal jsem od nějakého okultního spolku, o němž jsem nikdy neslyšel, písemnou pozvánku na magický rituál. Chtějí provést evokaci živlových duchů. No dobře, na to bych se podívat mohl. Přišel jsem na uvedenou adresu, je to prvorepubliková vila, dveře jsou pootevřené, vejdu dovnitř. Nikde nikdo, ale slyším hlasy, tak se vydám směrem, odkud se ozývají. Vejdu do větší místnosti, dříve asi sloužila jako společenský sál pro oslavy, a spatřím asi tucet lidí, je to samá mládež, muži i ženy věkem tak od osmnácti do pětadvaceti let. Nikdo mi nevěnuje pozornost. Všimnu si, že je mezi nimi i jedna nahá slečna, asi vikánka v pracovním oděvu, ale ne, je to norská huldra, protože má kravský ocas. Huldra ke mně zamíří, řekne něco norsky a podá mi ruku. Pak mě odvede ke gauči, posadí se, strhne mě na sebe, přitiskne mě tváří na svá prsa a začne mi něco tiše prozpěvovat do ucha. Jsem naprosto znehybněný, tyto bytosti mají nadlidskou sílu. Vyhodnocuji situaci. Tahle partička lidí chce materializovat živlové duchy prostřednictvím média, jímž mám být já. Takový hovězí nápad mohla vymyslet jen holka s kravským ocasem nebo nějaký vůl. Copak to nedovedou udělat jinak? Formulky mají sloužit k mému uspání či uvedení do transu. Však už se mi také začínají klížit oči a kromě toho se tak trochu dusím. Jsem opět při vědomí, huldra sedí vedle mě a tváří se, jako by se nic nestalo. Přede mnou stojí nějaký mládenec a omlouvá se za nedopatření. Huldra si mě spletla s médiem. Ptám se, kdo bude dělat médium. Že by Arex? Při jeho astmatu by mu takové přidušení jistě prospělo. „Ale kdepak,“ směje se mládenec, „s těmi zkostnatělými dogmatiky my nespolupracujeme.“ Huldra prohodí něco v norštině. „Říká, že byste byl mnohem lepší médium než to, které jsme vybrali,“ překládá mládenec. „Prý by vám na oplátku odstranila vaše stařecké neduhy.“ Hlavou mi proběhnou všechna rizika, která se s takto pojatým experimentem pojí, a zdvořile odpovím, že v mém věku to už nestojí za to. ()