Casse-tête chinois

Casse-tête chinois - Čínský hlavolam se mi od Klapische líbí snad nejvíce. V l'Auberge espagnole (španělská hospůdka) byl hlavní protagonista ještě mladým mužem, který se baví ve Španělsku na Erasmu, v Pupées russes (Matrjošky) začal žít životem partnerta a otce, jenže ouha, v Casse-tête chinois už má být Xavier zralý čtyřicátník, jenže pořád mu nejde do hlavy, jak si život uspořádat tak, aby byl takový, jaký by se od něj v tomto věku očekával. Výborná komedie se skvělými (opět) hláškami a zvraty. Jsem zvědavá, jestli se překladatelé budou s některými oříšky zalamovat, aby to mělo tu šťávu jako v originále. (21.05.2014)

"Keď stratíte nádej a nikdy ste neverili v Boha, treba sa uchýliť k nemeckým filozofom." Keď začnete pozerať tento film, každou minútou strácate nádej, že to bude lepšie. Nebude. Tento film sa proste nevie rozhodnúť, čím bude. Komédia?Dráma?Romantický?Psychologický? Nakoniec je to z každého trocha a z nič poriadne. Tak si to spočítame: smutný príbeh rozvodu + psychologické žvásty o láske doplnené filozofickými vsuvkami + jedna vtipná scéna + gýčový a hlúpy záver = Case- tete chinois. Neviem či to bol sám herec alebo jeho postava ale Xavierovi (Romain Duris) by som dala dve zauchá, tak ma rozčuľoval celý film, aj keď nebyť tejto emócie z filmu, nemala by som žiadnu. Nudila som sa. 2* (06.01.2018)

Malinko po záruke. Snažiac sa nájsť pohodu roku 2002, cit z roku 2005 - vyústi, iba preto, že musí. Príjemne, nie zbytočne, ale proste sorry - ani jedna z predošlých častí sa do takej miery nehľadala, nebola tak crazy, nesnažila sa natoľko ohúriť všetkým - iba proste išla. Bola život. Nemali ste pocit, že vám niekto skladá puzzle, nechytala vás depka na miestach nepatričných. Duris v tomto filme rozpráva svoju definíciu lásky, a Chinese puzzle ako celok má iskru, ale už bez tej lásky a spontánnosti. Na druhú stranu Klapisch je stále dobrý režisér. Iskrí mu to hlavne v intímnych scénach, keď pracuje s hudbou, alebo humorom. V rámci mojej erazmovej série už bohužiaľ nie autenticky. (22.03.2017)

Život je i komplikovaný. Tak to bylo, je a bude a my musíme doufat v ty dobré konce a počkat si na ně. Tentokrát není tak trochu hňup jen Xavier. Postavy jsou zase o pořádný kus dál a jejich životy se mění šíleným tempem. Většinou ne jejich vlastním přičiněním. Chyběl mi tam zbytek party, i kdyby to bylo jen to pár minut na obrazovce, třeba jako matka. Ale chápu, že jejich zasazení by bylo těžké, tohle byl už jen komorní příběh čtyř hlavních hrdinů, chaotického milostného čtyřúhelníku. ;) Bylo zajímavé vidět, kam opět došli a trochu v hlouby duše doufám, že třeba... třeba se ještě někdy dozvíme, co s nimi bylo dál. Však Xavier se umí evidentně přizpůsobit jakémukoli městu. Všude je doma. A teď mě namlsal na New York. Jak ráda bych se v krásný slunečný den procházela jeho ulicemi jako on. :-) (20.03.2018)

Klapischova trilogie zdaleka nedosahuje kvalit Linklaterovo schopností pojmenovávat přesně a správně životní okamžiky, nicméně pokud tohle trio filmů vezmeme o samotě, stojí si velmi dobře. Klapischův pohled na krize v různých životních obdobích je o hodně optimističtější a tím pádem i pro diváka méně náročný. K postavám si divák chca nechca vytvoří vztah a jejich vývoj nedokáže pozorovat bez emocí, takže v zásadě dostáváme ideální kombinaci pro sobotní večer. Nenáročné avšak emotivní. Tím ale nechci Xaviera a spol nijak shazovat. Často i oni trefí do černého a donutí mě k nějakému tomu zamyšlení. Krásný konec. 7/10 (16.07.2014)