Jiroovy vysněné sushi

Fakt nádhernej dokument. Jiro dělá sushi už 75 let a pořád se mu nechce do důchodu. Má svojí restauraci, která sídlí ve stanici metra, vejde se do ní 10 lidí a "hajzly má na chodbě". I tak si účtuje vysoký ceny, rezervace jsou na měsíc dopředu a má 3 Michelinský hvězdy! Tohle není jen o něm. Ani o tom, jak se dělá sushi. Tohle je prostě něco vyššího. O životě. Protože když děláš něco, co tě baví, děláš to pořádně. Arigato. (17.09.2012)

Jestli někdo dennodenně praktikuje tu samou práci už sedmdesát let a stále hledá nové postupy a rozhodně se necítí jako staré železo, bude to v devíti z deseti případů Japonec. Dokument o jídle nebyl nikdy tak zajímavý, tak inspirující. Je v tom cítit kus opravdové poezie, když vidíte přípravu od A do Z a rozhodně to i změní váš pohled na to jídlo, které si většina našinců představí jako "ty černé čtverečky". A co víc, ten člověk ve věku, kdy většina Čechů, pokud nejsou pod drnem tak nervózně přešlapují každý čtvrtek před Kauflandem a cestou domů se staví pro své kýble léků, tenhle člověk podává životní moudra s tou typicky asijskou poetikou. (01.03.2015)

Dokument ukazuje tajemství úspěchu vyhlášené japonské restaurace nabízející suši. Současně je ale i ukázkovým dokladem pro Japonce tolik charakteristické pracovitosti a úcty ke starším. Právě pracovitost, snaha neustále se zlepšovat a úcta k rodinné tradici stojí v tomto případě za úspěchem japonských kuchařů. Starší syn respektuje svoji roli, každý den vybírá ty nejlepší suroviny, připravuje suši a trpělivě čeká na svoji chvíli, zatímco podnik stále vede jeho otec, který by u nás byl již dvacet let v důchodu. Pro milovníky suši určitě dokument, který by neměli minout z hlediska tématu, z hlediska filmařiny ale lze doporučit komukoliv. (31.08.2014)

V úvodu jsem chtěla napsat, že se jedná o obyčejný dokument popisující život a především práci neobyčejného muže. Ovšem spletla jsem se, rozhodně se nejedná o obyčejný dokument, spíše o výjimečný počin, který ve své podstatě působí až dojemně skromně, i když může být rozhodně na co pyšný. I přesto, že nepatřím mezi velké milovníky sushi, naprosto mě uchvátil způsob jejich přípravy, pomalé pohyby, naprostá propracovanost a troufám si říci i téměř dokonalost, která je s jejich přípravou spojena. Lituji jen jedné věci a to, že jsem tento snímek neviděla tak o půl roku dříve. Jsem si naprosto jista, že by mi zvědavost nedovolila, abych si malou restauraci nacházející v tokijském metro a ověnčenou Michelinskými hvězdami alespoň zvenčí neprohlédla, když jsem v létě Tokio navštívila... (22.12.2012)

Dělat sushi je jistě umění a pro někoho jako Jiro může být i celoživotním posláním a zábavou, což je obdivuhodné. Zbožňuju dobré jídlo a baví mě sledovat kuchaře a kuchařky při jejich práci, která připomíná hudbu - každý tón je důležitý k utvoření dokonalé chuťové symfonie. Proto jsem se rozhodla zhlédnout i tento dokument, nicméně pro vegetariánku nebyl úplně vhodný, protože jsem si uvědomila, kolik ryb a chobotnic a dalších živých tvorů musí kvůli tomuto pokrmu zemřít. Proč? Ano, taková je tradice, přesto nevidím problém ve vegetariánských variantách sushi, které neobsahují syrové maso mrtvých ryb a dalších zvířat. Navíc zde byla zvířata prezentována naprosto odosobněně, jako by se jednalo o věci. Byli rozřezáváni, aby se otestovala kvalita bez jakéhokoliv soucitu či úcty k tomu, že to byli ještě před chvílí živoucí tvorové, kteří byli zabiti jen kvůli našim chuťovým buňkám. Myslím, že větší úcta k přírodě je určitě na místě a také bychom se měli všichni zamyslet nad tím, jestli naše sobeckost už nepřekročila rozumnou hranici, protože oceány nejsou bezedné a nedostatek tuňáků a jiných ryb kvůli obrovskému rybolovu je značně patrný už teď. (27.02.2013)