Černý čtvrtek
Czarny czwartek. Janek Wiśniewski padł
Réžia:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrajú:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (viac)Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(viac)Recenzie (57)
,,S KONTRAREVOLUCÍ SE NEVYJEDNÁVÁ. DO KONTRAREVOLUCE SE STŘÍLÍ....“ /// Začnu kapku jinak – polská filmařina se prostředím i historií příběhů hodně podobá tý naší. Na jednu stránku to je dobře, stejně jako tady, protože tahle parádní historická rekonstrukce událostí, ve kterých se polská strana a vláda – tak nějak po bolševicku – popasovala s dělníky a studenty - mně osloví daleko víc, než rozmrdání davu indiánů někde v Americe. Ten příběh je drsnej. Ani ne tak provedením, jako faktem, že se to fakt stalo. Pohled do zákulisí jednání stranických špiček, magorský kecy plný ideologie, autentický záběry z ulic plných demonstrantů. A do toho příběh Brunona, chlápka co šel ,,zrovna kolem“ a jeho rodiny. Prostě na autentickou událost napasovali neutrální a lehce vydírající příběh, při kterým člověk filmařinu zase tolik neřeší (co taky řešit – atmosféra 70tek ujde a herci jsou v pohodě). Na konci pak člověka nasere, že ty naši umělci uměj natočit akorát tak miliardu sérií Ulic, Ordinací a jinejch píčovin. Poláci – smekám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vysvětlit děckám rozdíl mezi komunistou a fašistou. 2.) Často s chlapama vzpomínáme, jak jsme si v sedmdesátým v Gdyni náramně zabojovali. 3.) Thx za titule ,,KenoL“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Film, který může sloužit jako pomůcka k porozumění k tomu, co se dělo v Polsku na konci roku 1970. Ale ačkoli jde o vykreslení tragédie na příběhu skutečné oběti, Brunona Drywa (1936-1970), film pracuje primárně s emocemi. Nás může těšit reference věnovaná Československu, ale všechno ostatní si musíme dostudovat sami po vlastní ose. A v tom mohl být film mnohem nápomocnější. ()
Film precizně odhaluje praktiky mocenského mechanismu. Nelze si dnes jistě dělat iluze, že by se všehoschopní komunisti chovali jinak. Je to film, z něhož jsem neměl pocit dobře stráveného večera, ale naturalističnost faktičnosti scén byla zcela na místě. Nakonec film mobilizuje paměť na odvátý čas, který nelze jen tak škrtnout. V tomto smyslu dalo by se říci, že Černý čtvrtek přesahuje hodně rámec zábavy, ale má hlubší poselství. To byl zřejmě záměr tvůrců filmu. Nikoliv náhodou se tu objevila i zmínka o období okupace Československa sovětskými vojsky v roce 1968. Dobře udělaný ()
Působí to trochu jako hraný dokument, což drama neubírá, spiše je posiluje. Pro našince jsou zajímavá samotná fakta o polských bouřích sedmdesátých let, o kterých jsme se doma v té době nedovídali ani tolik, že se odehrávají. Mimo toho, že člověk podvědomě stojí na straně protestujících, musí také vidět, jak se Poláci poučili z rokuj 1968 v Československu a i za cenu "sebeobětování" a ztráty úcty vlastního národa nenechali věci dojít až k sovětské invazi. ()
Užasný mocenský boj. ()
Na rovinu zobrazené udalosti zo štvrtka 17. decembra, kedy ľudia vstúpili do štrajku kvôli výraznému zdraženiu potravín. Nečakajte len slzný plyn a obušky ... tam sa do ľudí strieľalo. Poliak do Poliaka. Vianočný čas, na ktorý sa len tak ľahko nezabudne, keďže mŕtvych bolo 18 a ranených 233. A ku tomu ešte aj tie ohromné ideologické žvásty, čo tam vypúšťali tí hlavní pohlavári strany ... natočené to bolo naozaj uveriteľne, skoro skutočne a použitých bolo aj veľa autentických záberov a nahrávok. Určite odporúčam! ()
Polská historie, která mě moc nezaujala, ale naštěstí je dobře zpracovaná. Ne všechny souvislosti mi úplně zapadly, ale nenudil jsem se, přestože mě dané téma nijak nechytlo. ()
Komunistická svojvôľa narazila v decembri 1970 v Poľsku na odpor miestnych ľudí. Hrozný príbeh podľa skutočnej udalosti nenechá nikoho chladným. Tvorcovia zvolili faktografické znázornenie a ukázali kus svojej histórie v plnej nahote. ()
Polská kinematografie mě nepřestává v posledních letech překvapovat. Ani ne tak Aněžka Hollandová, ta mě nebaví, ale zato filmy jako Ozvěny (Poklosie), Volyň nebo třeba tohle... to je mazec. Poláci se nebojí zobrazovat věci hodně naturalisticky a tak zatímco u nás máme třeba jako filmovou ozvěnu války Musíme si pomáhat, kde je to nakonec i přes všechny ty těžký věci vlastně v pohodě, u nich se vypichují oči a upalují děti v otepích slámy. No a jako vzpomínku na zlej a hloupej komunistickej režim máme Pelíšky a oni tohle, ()
Poláci tak trochu suplují naše filmaře, kterým se z příběhů odehrávajících se za minulého režimu vždy vylíhnou nějaké ty Pelíšky, což znamená, že komunismus byl v jejich očích sice svinstvem, ale nebylo za něj zase tak úplně špatně. Čest výjimkám typu Pouta. Poláci tu hnusnou šedivou dobu ukazují takovou, jaká byla a Černý čtvrtek to jen potvrzuje. Film se odehrává na několika úrovních. V jedné je rodina, které se gdaňské události tragicky dotknou, ačkoliv s nimi nemá vlastně nic společného, v té druhé je to samotná demonstrace a střety s armádou a ve třetí sledujeme jednání politických špiček. A všechny tři linky mají něco do sebe a všechny tři dokážou vyloženě nas*art a ta první, byť je prvoplánová, i dojmout. Ocenění zaslouží i citlivé zakomponování dobových záběrů, které jsou v několika chvílích otřesné a pochválit je třeba i herce, ačkoliv o nich to tady tolik nebylo. Celkový silný dojem podtrhává Balada o Janku Wisniewském, která provází závěrečné titulky.90% ()
Uběhla již dlouhá doba od této události. Ceny potravin se desetinásobně zvedli, ale nějak nás to už nezajímá. Jsme chyceni v naší době a myslíme si, že se máme dobře. Tenkrát se lidé měli......... ()
Mladý manželský pár Stefania a Brunon se těší novému bytu, který se jim v nelehké době podařilo získat. Jejich nadšení však přetnou tragické události 17. prosince 1970 v Gdyni, kdy je Brunon při cestě do práce bezdůvodně zastřelen komunistickou policií. Stefania nejprve zprávu o úmrtí svého muže považuje za vtip, posléze je však čím dál více přesvědčována o kruté pravdě. Společně s diváky je svědkem sílících protestů dělníků místní loděnice proti ozbrojeným manévrům socialistického režimu. Během nepokojů tohoto dne zahynulo celkem 18 lidí a přes 500 jich bylo zraněno. Po delší tvůrčí odmlce se Antoni Krauze (chtělo by to sem na čsfd doplnit do informací o filmu, jakož i další tvorbu tohoto režiséra) vrací se zpracováním jednoho z nejtragičtějších dnů polských moderních dějin. Jde o první převedení této události na filmové plátno. Bezchybná Krauzeho režie, jako vždy vynikající hudba Michala Lorence a soustředěný herecký výkon Marty Honzatko mají hlavní zásluhu na tom, že film ani na chvíli nenudí a rezonuje v divákovi ještě dlouho po závěrečných titulcích. Hlavní postava filmu, skutečná Stefania Drywa, byla celou dobu přítomna natáčení a přispěla k tomu, aby byl její příběh co nejautentičtější. Zásahy, které by pravdivý příběh falsifikovaly s úmyslem prvoplánových efektů pro diváka, byly eliminovány na minimum. Viděno na Lubušském filmovém létě v polském Lagowě za přítomnosti a velice zajímavé diskuze s Martou Honzatko. Zatímco u nás jsou divákovi cpány neustálá nereálná retra typu Pupendo nebo Občanský průkaz, ze kterých nakonec máme pocit, že se v té době žilo hrozně fajn, Poláci tyto smutné kapitoly svých dějin zpracovávají natvrdo a bez příkras. ()
Silný film, tak ako asi všetky, ktorých témou je strieľanie do bezbranných protestujúcich na uliciach, hlavne pokiaľ zobrazujú skutočné udalosti. Až rozum zostáva stáť nad jednaním tých policajtov, ktorí bez mihnutia oka zabíjajú nevinných spoluobčanov a nad názormi vládnucich politikov. A to dokonalé ututlanie desiatok mŕtvych a stoviek ranených, tajné pohreby, premiestnenie príbuzných... Šialený každý režim, ktorý takto dokáže jednať so svojimi občanmi. Pre mňa osobne ale ostáva TOP filmom v tejto kategórii Bloody Sunday. ()
Působivé drama jako řemen, pocitově to je tedy neskutečný nářez.. Prolínání příběhu mladé rodiny se třemi malými dětmi a událostmi z prosince 1970 v několika polských městech hutní atmosféru a celkově dodává snímku reálný pohled.. Dnes večer nemám žádné připomínky, tohle stojí za to vidět, i když z toho jedné vůbec nebylo a není dobře, zapomínat na komančská zvěrstva se prostě nesmí.. ()
Takovéto filmy mají velkou výpovědní hodnotu a zaslouží si pět hvězdiček. Víc těchto filmů, aby všichni, kdo tvrdí, že se lidi za komunistů měli líp než dneska, protože "všechno bylo zadarmo", viděli, že to tak nebylo. ()
Poláci jsou skuteční muži. Hrdí, sebevědomí, nenechají si dělat na hlavu. Státní mašinerie je sice semlela stejně, ale bojovali. Položili za svou věc i životy, a nebylo jich málo. Totéž platí pro statečné polské ženy. Proto jsou i jejich filmy tak působivé. Na rozdíl od našich současných, velmi často zbytečných filmů, potěmkinových vesnic a pokryteckých blábolů na stříbrném plátně. Takhle se dělá film o totalitě, pánové režiséři CZ ! Jistě není nutné dodávat, že podobný systém manipulace, brutality, demagogie (a zbabělosti) existuje od doby co vznikl stát a jeho mocenský aparát. Liší se jenom občané, kteří mu to dovolí více nebo méně. Krásný a nesmírně silný film. /Pozn. Tímto nechci urazit české muže ani ženy, jen konstatuji, jaký dojem na mě udělal tento polský film a jak odlišný dojem na mě dělají české filmy o komunistické totalitě./ ()
Doprdele jako? je mi na zvracení. Na zvracení z toho nechutnýho režimu co komančové byli, z toho že armáda střílela do vlastních lidí, kteří si šli jen tak do práce, nebo si dovolili stávkovat kvůli zdražení potravin. Naprosto otřesný co se dělo, vodkou ožralí papalášové rozhodovali o životech vlastních lidí no co k tomu říct. Za každého režimu, v jakékoliv době byli politici jenom banda sráčů kteří jeli na sebe. Proto nechápu, že si snad někteří myslí že tenhle korona fašismus, teda pardon ochrana veřejného zdraví to s námi myslí dobře. ()
Detailní pohled na události, které jsou ve filmu Jack Strong zmíněny jen okrajově. Je opravdu šílené, co dokáže ideologie stvořit za zvěrstva a čeho všeho je schopný obyčejný člověk. Příběh o odvaze běžných Poláků, kteří v boji za svá práva a svobodu, neváhají jít proti namířeným hlavním tanků. ()
Copak by asi na tenhle film řekli všichni ti (polo)anonymní hýkalové, kteří se houfně vyrojili na internetových fórech po Českých lvech a unisono (napojeni na stejný mozkový trust) označovali Hořící keř za pravicovou propagandu?! Dobře zrežírované, místy velmi působivé (noční pohřeb) a syrová balada Janek Wisniewski padl v závěrečných titulcích samozřejmě nesměla chybět. ()
Poučení z československého krizového vývoje v praxi. Mordercy! ()
Súvisiace novinky
Movieng Music 2011
První ročník festivalu Movieng Music 2011 zakládá tradici nového festivalu úzce zaměřeného na velmi důležitou součást filmové tvorby – filmovou hudbu. Inspirací byl především jediný obdobně úzce… (viac)