Most - Série 2

Za mě slabý 4* a jentaktak dotažení na úroveň srovnatelnou se sérií první - nakonec ale zůstávám u nich, i když po průběhu série bez posledního dílu bych nejradši dal 3*. Druhá série obecně už pro mě byla jen detektivkou bez nějaký velký nadstavby - jiskření mezi Sagou a Martinem bylo sice pořád fajn, ale už to ztratilo to kouzlo něčeho novýho, motivaci pachatele nebo pachatelů jsem nechápal a byla mi tak trochu jedno, a nefungovala na mě ani ta údajná(!) linka s ekoterorismem (zvířecí farmy, dovozy potravin atd. jsou jako nápad lomeno společenskej problém sice dobrý, ale nijak se to nerozvíjelo a tak mi nakonec přišlo, že účinnější polemiku /i divákovou/ vzbudil svejma akcema Jens v první sérii) - tohle teda jako přidanou hodnotu moc brát nemůžu. Dost s tihle všim (a nakonec i se mnou samotnym) ale zamával poslední díl - jenže jen na něm série postavená bejt nemůže. (POZOR, TROLEJ) Celý dvě série teda nakonec beru jako takovej dvoukapitolovej opus o konci a rozkladu Martina - ten jeho příběh, korunovanej poslednim dílem, je opravdu silnej. WTF moments: Baví mě třeba, že i když se to odehrává mezi Švédskem a Dánskem, tak i tak si Martin se Sagou jen tak mezi řečí jezděj autem řikat tři věty, který by šly řešit i třeba přes mobil (ale jasně, kdo by se chtěl dívat na seriál, ve kterym by pořád byl jen záběr na to, jak někdo s někym telefonuje). Překvapily mě taky některý scénáristický zkratky - asociální, führerovsky přesná a systémově spravedlivá Saga vždycky musí mít jistotu, než něco řekne, a něčim jako předsudkama se fakt ovlivňovat nenechá, ale najednou jí nevadilo s jistotou tvrdit, že člověk, kterýmu volal malej Linus, automaticky musí bejt, bez jakýkoli zmíněný pochybnosti nebo ověřování, hledanej Niklas (obdobně pak u Münchhausenova syndromu si je nějak podezřele rychle jistá tim, že prášky v šatníku Nikolaje musej nutně znamenat, že ho s jistotou trávila právě chůva) - znovu, je jasný, že nikoho by nebavilo sledovat vyvracení všech ostatních eventualit, stejně jako se nepotřebujeme koukat, jak elitní detektivové vyplňujou třeba wordovský žádosti a excelovský tabulky, ale je to prostě (zrovna u Sagy a její pečlivosti a přesnosti) trochu nepoměr - mimochodem, tenhle administrativní vopich na policejní úrovni je moc hezky ukázanej třeba v Případech 1. oddělení. Zarazily mě ale taky bezstarostný návštěvy Jense ve vězení vč. vnášenejch věcí (cokoliv - papíry, jídlo, pití...), a to dokonce s návštěvama přímo na cele (wtf?), nebo nezaheslovaný počítače, soubory a videa hlavního úchyla šmírujícího svou nahou ségru. Jak z ňáký béčkový absurdní komedie byla i scéna, kde Viktoria krvavym kašlem ohodila do ksichtu Pernille - stejně jako mně nepochopitelný Pernillino chování, když Vikotrii našla (klidně jí tam mohla zabouchnut, počkat venku a zavolat posily, atd. - zvlášť, pokud za dveřma už mělo bejt tak jednoznačně bezpečno /jinak by tam přece Martin se Sagou tak sebejistě a dlouho nestáli/). Zbytek záchodový scény byl ale obrovsky silnej ("Bojim se..."), to ať nežeru. Školácky přetajemněle na mě působila i scéna se zastřelenim Getrud (obličej ve stínu, jako fakt?), a taky by nemuseli tvůrci z diváků dělat blbečky zbytečně doslovnym dovysvětlovánim už dlouho jasnýho Martinova otrávení Jense. (21.01.2019) (menej) (viac)