In Sight
VOD (1)
Obsahy(1)
Filmový esej o dohledu, klasických a postmoderních mechanismech, které ho vykonávají. Realizaci panoptikonu, dokonalého dohlížecího mechanismu, který popsal Jeremy Bentham v 18. století a rozvedl Michel Foucault, klasicky umožňovala vězení – zařízení, v nichž dohled byl společně s trestem hlavní funkcí – a aktuálně jej umožňují technologie, které jsou schopné monitorovat, ukládat a předvádět nebo databázovat takové údaje o lidech, jež je mohou identifikovat, odlišit a z nichž se dají vydedukovat lokalizace a načasování jednání. Přes konkrétní příklady řešení v různých zemích a zkušenosti s různými podobami dohledu budeme ve filmu stavět dokonalý postindustriální panoptikon. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (4)
foucaultovské téma "dohlížet a trestat" nahlížené z přeci jen trochu jiné a zajímavé perspektivy, která mi napomohla nahlížet na problém vězeňství a trestu a vlastně i na kontroverzní otázku bezpečnostních kamerových systémů v jiném světle, respektive i hlouběji ve světle starém. a to obojí znamená významné pozitivum. sama forma filmu takřka v každé své nuanci sloužila k ilustraci témat a konkrétních idejí a ideálů filmem zpředmětňovaných. efektem sice byla i jistá míra nesrozumitelnosti - jakési umělecky dané neprůhlednosti, ale s přihlédnutím k režijní zručnosti, která byla pro film třeba, jde o zanedbatelnou poznámku. jméno slovenské režisérky Andrei Slovákové si po zhlédnutí zjevně zaslouží bedlivěji sledovat. ()
Pro člověka, který ví o čem psal Foucault v Dohlížet a trestat, úplně zbytečný. Chyběl mi tam jakejkoliv náznak polemiky - a totiž jak tahle kontrola má i pozitivní vliv na společnost (Ivan David na psychofilmu zajímavě poukázal na to, jakým způsobem se resocializujou ty notorický znásilnovači. Prostě se jim řekne, že se o nich ví a že na ně přijdou a zavřou je, když někoho znásilní, nejedná se o žádnej mindtwist v duši toho zločince, kterej si uvědomí že dělal špatný věci jak jsem se naivně domníval). ()
Jedna z mála vecí čo ma na dokumente, na ktorý som sa pôvodne tešil, nakoniec zaujala, bol komentár ruského spisovateľa Eduarda Limonova. Problematiku dozeracieho priestoru poňal viacmenej esteticky, ako obytného súboru, ktorý svojou architektúrou vplýva na myslenie človeka čiastočne dohliadajúcou funkciou, ale najmä architektúrou budovy, jej históriou, opisom v dielach iných autorov atď. To všetko je potom spôsobilé spätne pôsobiť na myseľ a prežívanie väzňov. Jeho ľahkonohé, literatúrou šmrncnuté rozprávanie bolo o to zaujímavejšie, že on sám sa často ocitá zavretý za svoje opozičné politické aktivity za múrmi spomenutých väzení. A kto si myslí, že je to len tliachanie šibnutého intelektuála, nespôsobilé ovplyvniť potencionálnych obyvateľov basy, nech sa prosím pekne vyberie do Ruska. Pomerne ľahko sa tam dá zistiť, že bežný ruský malomeštiacky podvodník, či kriminálny povaľač z podsvetia vie o litetatúre a filozofii oveľa viac ako jeho protipól z nášho regiónu. ()
Dokument už za těch 9 let trochu zastarává. Je to stále horší, na druhou stranu mnohá místa jsou bezpečnější. ()
Galéria (6)
Fotka © Duracfilm
Reklama