Nový svet (E01)

Až mě překvapilo, jak se mi úvod této minisérie líbil. Jedná se o zcela jiné pojetí klasického díla, které ačkoli není bez vad na ději či scénáři (Vinnetou zná slova jako horník nebo penny), tak oproti původnímu zpracování se vytratila naivita a odlehčenost a přišla větší reálnost a civilnější pojetí. (07.01.2017)

Vinnetou se vrátil, ale faktem zůstává, že strunu nostalgie nerozechvěje. Co naplat. Nezbývá tedy než s trochou lítosti konstatovat, kdeže loňské sněhy jsou. Konzumní Vinnetou už na první pohled působí méně uhlazeným dojmem a snad divočeji, nicméně mám pocit, že Brice mu propůjčil mnohem noblesnější zjev a jemnější úsměv. Rovněž blonďák s modrýma očima, postrádá tah na branku ve srovnání s mužným Barkerem, přestože se snaží, seč mu síly stačí. Nelze tedy hovořit o tom, že by mě to nadchlo. Půvab romantických časů stříbrného plátna se tentokrát nekonal. Možná také proto, že dnes už to jenom je nostalgická vzpomínka, přikrášlena léty. Protože režisér Harald Reinl dal zjevně do příběhů větší srdce. Začnu tím, že filmové příběhy s Vinnetouem a Old Shatterhandem patří k nejkrásnějším zážitkům, neboť mimo jiné byla tam i fajn krajina. Připomínám alespoň známé skutečnosti. Hučící vodopády, blankytně modré nebe, azurová jezera. Navíc u toho příjemně utíkal čas. Příhodná hudba Marina Böttchera dokonale podkreslovala už tak báječnou atmosféru. Původní filmový Vinnetou měl ovšem ještě jednu nespornou výhodu, která se jmenovala Pierre Brice a Lex Barker. Odpočívej v pokoji ve věčných lovištích, Vinnetou. (14.01.2017)

Oh no! They kill Karl May! Armageddon was yesterday, today we have a serious problem. A copak uměleckého nás čeká zítra? Animovaný Občas Kane? Ne, to už tu bylo. Muzikál Titanic (kocábka náram náram)? To už asi taky. Mám to! Předěláme 101 dalmatinů. Všichni ti dalmatini budou mít vzteklinu a zuby napuštěné prudkým jedem. Ha! Nojo, oddaluju chvíli, kdy skalpuju tenhle škvár. Ciferník té osvalené hmoty, s pérem na zátylku mě bude strašit hodně dlouho, z mé první lásky, Old Shatterhanda, krásného jak starořecká socha, je neurotický chcípáček s knírem, co bez natáček zřejmě neudělá ani krok a sexy je jako hubidlo na slimáky. Všudypřítomné násilí vyvažuje Oldík, který vnáší do celého příběhu mužné aroma srabství. Vedlejší postavy nejsou nažehlení padouši, ale špinaví, nechutní chlíváci, co mají draka jak vidle snad v každé scéně, lehké děvy jsou zanedbané coury, dobré jen pro ty výše zmíněné dobytky. Z uličnické náčelnické dcerky je šamanka, ze svatého Vinnetoua barbar Copan a hudební motiv loupeží za bílého dne. Pierra Brice obviňovali, že mu táhne na cedr, když bojoval proti remaku. Netáhlo. Manitou s námi a tohle pryč. Kvůli Lexovi a Pierrovi doufejme, že to v nebeském multiplexu nepromítají. (13.01.2017)

Chyběla mi tam nějaká lépe zpracovaná a pořádná přestřelka, jako tomu bylo u původního filmu ze šedesátých let a jakou čekám i od ostatních filmů westernového žánru obecně. Ale s přimhouřením oka, i vzhledem k tomu, že se jedná o televizní film si to u mě "za čtyři" zaslouží. Bylo fajn vidět Vinnetoua a jeho přítele Old Shatterhanda znovu v novém provedení. Jsem rád, že něco takového vůbec vzniklo. (24.01.2018)

Úplné jiný film se stejnými postavami a příběhem. Moderní, syrový, více realistický, s pěknou výpravou. Nicméně se vytratila naivita a romantika filmové předlohy a charisma obou hlavních postav. Novodobí Old Shatterhand s Vinnetouem, stejně jako další postavy, budu vždy nutně srovnáváni s legendami let šedesátých. Když se na film dívám nezaujatě minulostí, je to hezký western, byť tomuto žánru v jednadvacátém století už moc pozornosti nedopřávám. Potěšila mě přítomnost některých známějších jmen, ale jejich dabing býval také lepší. Na druhou stranu jsem rád, že indiáni nemluví německy ☺ (07.01.2017)