The Words

V posledních minutách se tempo snímku opovážlivě zpomaluje, chvílemi jsem dokonce byl i v rozpacích - zajímalo by mne, kolikrát se závěr samotný přepisoval. Jinak jsou The Words zdařilým důkazem toho, že slova se dají s noblesou přenést na plátna kin i bez toho, aniž by diváci v sále slyšeli šustit papír. (21.09.2012)

Čekala jsem více a to mám tento druh artovek velmi ráda. Povrch filmu a celý ten nápad je skvělý, divák vlastně sleduje tři příběhy, které jsou však součásti jednoho, skládá se z několika vrstev a divák postupně odhaluje vrstvu po vrstvě. Řemeslně je vše v naprostém pořádku, režisérské duo má velký cit pro takovou vznešenost, moc příjemná hudba a dobré herecké obsazení. Je to dobře napsané, popis může znít komplikovaně, ale divák se nikdy ve filmu neztrácí, vše do sebe zapadá a dává smysl. Přesto mám z filmu pocit, že se snaží být něčím, čím ve skutečnosti není. V jednotlivých příbězích jsem nenašla nic ohromného, nic co by se mě nějakým způsobem dotklo, síla tohoto filmu možná neměla být ani tak v samostatných příbězích, jako spíše v celku, které tvoří, ale ona ani závěrečná pointa není z těch, u kterých byste si řekli "Wow", takže já si vlastně z filmu nic moc neodnesla. Ani emoce, ani něco, co by příliš dlouho zaměstnávalo mé myšlenky. The Words je film, který má něco do sebe, je to především způsob, jakým je vyprávěn, možná jsem jen nedokázala odhalit to pravé jádro, třeba příště. (22.09.2012)

Super námět s oscarovým potenciálem, možností vícevrstvé myšlenkovosti a velkou hereckou příležitostí pro zúčastněné. A nežeby se nevydařil. Jen se nevydařil natolik, jak by si zasloužil. Flashbacky, které měli diváka nechat procítit bolest postavy Jeremy Ironse jsou udělané kýčovitě, což oslabuje celý základ filmu. Rovina “v současnosti” je ale funkční, rozhodnutí Bradleyho Coopera v jeho situaci chápeme a dobře zahrál i následné pocity viny a snahu všechno napravit. Nadstavba s Dennisem Quaidem se snaží o sumarizaci myšlenek s odstupem času a dokonce o intelektuálně hravou relativizaci, ale přišla mi trochu zbytečná, alespoň z pohledu přínosnosti pro příběh. (08.05.2020)

Možná ne bůh ví jak hluboké, ale svou myšlenkou a vrstvením (příběh v příběhu příběhu) posunuje problém morálky, kreativity, vlastního pocitu vyhoření a srážka ega a tužeb s realitou do popředí divákovy mysli. Určitě se nenechte odradit relativně nízkým hodnocením, tenhle film stojí za vidění a zamyšlení. To, že mě mrazilo nejen v závěru, ale ve většině scén s Jeremy Ironsem beru jako vlastní emoční selhání... Ve Slovech je toho víc, než by se někdy na první pohled zdálo. PS: kvůli fanynkám jako je Olivie Wilde asi začnu psát knihy... (02.01.2013)

Cooper sa čo to naslzil a tak utrápeného som ho ešte nevidela. Druhá vec je tá, že sa mi do role ne/úspešného spisovateľa veľmi nehodil. Príbeh v príbehu a rozprávanie a rozprávanie, až kým sa nedozvieme ako to vlastne celé bolo. V tomto bode film prestáva byť zaujímavý a šlape tak trochu na mieste. Zostáva však stabilná rovina emócií a všetko ostatné už len smeruje k očakávanému finále. Vo výslednom dojme priemerný film, ktorý neuškodí, neurazí, ani veľmi neobohatí. (11.02.2013)