proStory

Hodnotím díl Otevřený vesmír banky, který u mě zafungoval jako zajímavý doplněk k osobní prohlídce Pleskotovy banky v Radlicích, kde jsem si párkrát vypil na střeše kafíčko a pokoukal po okolí. Vít Klusák mě baví. (15.12.2011)

Důležitost uvedení tohoto pořadu v ČT jednoznačně převyšuje jeho formální dokumentaristickou kvalitu - to na úvod k mému hodnocení. Zatímco "natáčení" architektury se tvůrcům víceméně daří - i když veskrze fotograficky-statickým způsobem (a šlo by to i jinak?), značné limity mají tvůrci co se týče vhledu do dané problematiky. Celý pořad tak stojí a padá na osobnostech jednotlivých autorů, dokumentaristé se v podstatě zmůžou na pouhé "konfrontace z ulice". Ty jsou naštěstí většinou po čertech zábavné, až remundovské. Otázka je, jaké má tento pořad možnosti u laiků. rozhodně na ně není primárně mířen - a tím vlastně architektuře poukazuje poněkud medvědí službu, ale díky aspoň za ni. (09.10.2011)

To vypadá, že se hodnotí samotné domy, nikoliv pořad. Pro architekty jedinečná a promrhaná možnost jak mluvit k širšímu publiku se zcvrkla na vlastní obhajobu. Pro odbornou veřejnost se z pořadu nedovím o nic víc než jsem si přečetl ve většině ročenek. Záměr i potenciál pořadu je obrovský se všemi těmi jmény, ale zatím tomu chybí filmařská ruka, která by to pozvedla ještě o úroveň výše. Nelíbí se mi ta koncepce práce s "názorem prostého lidu", který mi přijde osobně urážlivý a svědčí o zahleděnosti či elitářství a ne-snaze komunikovat s veřejností o problému, který má daleko širší kontext. Architekti nadšeně tleskají, ale běžný divák (tedy potenciální klient) přepíná. (06.10.2011)

Na začátku seriálu jsem chtěla hodnotit nízko. Nemám ráda dokumenteristy, kteří staví pořady na napětí a konfliktech. Vadí mi, když se z kolemjdoucích i ostatních dělají idioti a po skončení se člověk cítí trapně. Je jasné, že architektura s sebou přináší spoustu problematiky, která není ve výsledku patrná a je dobré se s ní seznámit. S přibývajícími díly je pořad objektivnější a přesto, že ukazuje různé překážky a názory, už se tolik nebabrá v trapných situacích. Osobně jsem si odnesla z pořadu hodně, kolikrát jsem změnila způsob vidění a hodnocení. To, co se mi jevilo na první pohled divné nebo neestetické, jsem začala vnímat s přibývajícími souvislostmi mnohem pozitivněji. Jeden příklad za všechny je rekonstrukce starého pivovaru na Galerii současného umění v Lounech. Dnes jsem schopná vidět krásu v šedém betonovém interiéru. To bych dřív viděla jen jako depresivní studenou záležitost.. (23.04.2013)

Isteže, komentátormi spomínaná a kritizovaná nezrozumiteľnosť a ego-sebaprezentácia tu občas je, a to ako zo strany architektov, tak zo strany režisérov, nuž ale: boli umelci niekedy iní? Nájdu sa i stavby, s ktorými a rovnako ich tvorcami som sa nijako nestotožňoval (ba naopak, kládol som si otázku: ako vôbec môžu existovať ľudia, schopní komunikácie s takýmito nabobtnalými kreténmi?), ale poväčšinou som v proStoroch videl kopec zaujímavých info o krajine, ovplyvňovaní okolia, ekologických aspektoch stavby, dopadoch nezmyselných stále megalomanskejších corbusierovských monolitov na krajinu, niečo o ekostavbách a kopec iných inde nedostupných info o architektúre. Chvályhodný počin, privítam pokračovanie. Mimochodom: kvôli tomuto seriálu som sa donútil ráno vstávať a cca 6.20 kukať telku, čo už samé osebe je zázrak, ktorý si zaslúži štyri hviezdy. (15.05.2012)