Rivali

Když se ženete ulicemi Monte Carla rychlostí 300 km/hod a v ruce vám zůstane trčet utržený fofrklacek, za vámi se hromadí monoposty a spékají se v jeden velký pamětní monolit, ženy na tribuně vystrkují štrůdly z trička s logem Ferrari ven, víte, že jste opravdový frajer, který ví, kde má ručník. Jednou o tom napíšete do análu a jednou o tom natočí film. Film, který ovšem není ničím. Není tak úplně historickou rekonstrukcí, není tak úplně životopisný, není napínavý, není akční, není romanticky a přitom to vše v sobě má a vůbec nenudí, informuje i napíná. Ehm, a to je dost zvláštní. Asi lze tedy říct, že je mistrně natočený. Bavil jsem se skvěle a to jsem se u jakéhokoliv Grand Prix při sledování nikdy nedostal dál, než do klasifikace. Rivalové byl fantastický filmový zážitek. Některé scény dokonce předčily animované sekvence z NFS 2. A velmi mě potěšilo, že v druhé půli filmu hrál Nikilaudu Jan Přeučil. Ach, ta čest. Nikilauda byl vedle Gagarina, San Dokana a pana Tau, mých hrdinů z dětství, asi jediný opravdový a proto mě tato pocta jeho skutkům velmi oslovila. (14.03.2014)

Řekněme si to na rovinu - řada věcí v Rivalech ukazovaných byla ve skutečnosti víc než jen trochu jinak. Ale Howard má prostě cit pro filmovost, a vzhledem k tomu, jak skvěle sledovatelný film o tom, jak vypadala a fungovala zábavní show jménem Formule 1 v sedmdesátých letech, dal dohromady, mu nejde to přizpůsobování faktů za účelem zvýšení přitažlivosti výsledného produktu neodpustit. To nejdůležitější - specifické šílenství, které žene jezdce vpřed, a také dva naprosto odlišné přístupy k závodění - je tu zachyceno naprosto dokonale. Velkou zásluhu na tom samozřejmě mají Brühl a Hemsworth, ale to hlavní jsou naprosto dokonalé záběry z průběhu Velkých Cen - a ty mají na svědomí kameraman Anthony Dod Mantle a jeho režisér Ron Howard. Filmové řemeslo at its finest a nějaké ty zatajené dechy, vykulené oči a husí kůže k tomu. Takže 90%. Ale že by to byla filmová událost desetiletí, nebo nedej bože jeden z nejlepších filmů historie? To promiňte, ale nee. (31.07.2014)

Je mi srdečně u zadele, jak moc ten film odpovídá tehdejší realitě, protože je SKVĚLÝ! A byl by skvělý, i kdyby byl vycucaný od A do Z, protože příběh dvou rivalů z kolotoče F1 má vše, co dělá film filmem. Snímek monitorující doby, kdy jsem F1 začínal ještě jako kluk opatrně sledovat mě opravdově nadchnul. Parádní herecké výkony (oba hlavní hrdinové jsou vykresleni úžadně realisticky!), atmosféra nasáklá benzínem a spálenými gumami, dravé závody coby loterie se životy jezdců... Jsem fakt nadšený, dost možná i proto, že zrovna od roku 1976 se F1 stala na nějakých 5-6 sezón mým sportem č.1, až pak začala opatrně ustupovat fotbalu, hokeji, basketu atd... Dnes je mi trochu smutno, jak obrovskou část náboje oproti tehdejšku postrádají dnešní závody této série. Takže díky Rivalům i za tohle připomenutí! (11.02.2014)

Morgan je pán. Fešnou fasádu řvoucích motorů a jejich krotitelů v ohnivzdorných kombinézách koncipuje jako epické drama, v němž hlavní roli hrají vášnivé dialogy a smysl pro fair play. To vše v dokonalém kabátku režijních fíglů Rona Howarda, pro kterého je úkol vytvoření atmosférické obrazové kompozice stejně náročný, asi jako příprava ranní snídaně. Ty střihově kamerové orgie a strhující herectví (Daniel Brühl pokukuje po Oscarech) jsou dvě hodiny natolik suverénní, až mi v tom trochu zavání (tradiční) „howardovský kalkul“, který vás dvě hodiny baví, ale nejpozději druhého dne, podobně jako páry benzínu, vyprchá. Že po tom zůstane velmi silný a specifický odér, nepopírám. 4 a ½. (01.01.2014)

Možná by se dalo strefovat do hladce klouzající dějové linky a do žánrově přesně definovaného souboje protikladů. Jenže já to při vší upřímnosti a živočišnosti celého příběhu nedokážu a kdo někdy měl rád závody formulí, když se ještě nejednalo o promyšlené kroužení v týmové režii, ale o vpravdě smrtelnou zábavu, bude na tom stejně. Od prvního zařvání motorů přes herecký koncert výbušného Hemswortha i chladného Brühla až po nerozdýchatelnou finální třetinu plnou vizuální dokonalosti a emocionální bohatosti. A pokud ani to nestačí k plnému zážitku, zaburácí Hans Zimmer a vůz je okamžitě zpátky na trati. Na té, kde každé sešlápnutí pedálu může být to poslední. (09.10.2013)