Výstřely na Broadwayi
Bullets Over Broadway
Bullets Over Broadway
Bullets Over Broadway
Bullets Over Broadway
Réžia:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrajú:
John Cusack, Dianne Wiest, Chazz Palminteri, Jennifer Tilly, Jim Broadbent, Mary-Louise Parker, Joe Viterelli, Jack Warden, Rob Reiner, Tony Sirico (viac)Obsahy(2)
Gangsterská retrokomedie Výstřely na Broadwayi je v tvorbě Woodyho Allena určitou odbočkou. Známý americký komediograf se i zde zabývá newyorským intelektuálským prostředím (který tu reprezentují osoby spjaté s divadlem), ale konfrontuje ho s drsnou realitou gangsterského polosvěta. Navíc svůj příběh, na jehož scénáři nepracoval sám, ale s bývalým novinářem Douglasem McGrathem, zasadil do dvacátých let a sám v něm herecky nevystupuje. Mladý divadelní autor David Shayne (John Cusack jako Allenovo alter ego) se zoufale snaží prosadit se svojí novou hrou, na niž nemůže sehnat finance, a tak uzavře faustovskou smlouvu s mafiánem Nickem Valentim (Joe Viterelli), který je ochoten poskytnout potřebné prostředky za drobnou službu – jeho nová milenka, ukřičená sboristka Olive (Jennifer Tillyová), totiž touží po jevištní kariéře. Bouřlivě probíhající zkoušky nového kusu, jež bedlivě sleduje Olivin bodyguard Cheech (Chazz Palminteri), komplikuje především účast herecké primadony Helen Sinclairové (Dianne Wiestová), která neustále mění svůj text. Zabiják Cheech projeví nečekané dramatické nadání a začne Davidovi upravovat dialogy i děj podle životní reality, kterou sám zná. Navíc i jemu rychle dojde, že Olive na svoji roli v žádném případě nestačí, a rozhodne se pro radikální řešení. I přes lehkou, veseloherní notu se Allen několikrát dotkne vážnějších problémů, jako např. co je to vlastně umění (Jestli prostý člověk nerozumí tvému dílu, jsi génius!) nebo jak dalece lze ohnout umělcovo svědomí. (Česká televize)
(viac)Recenzie (98)
Bullets Over Broadway sú nostalgická, hrejivá oslava divadla a všetkého, čo ho robí tak krásnym a plnohodnotným umením. Woody Allen v životnej forme. Pri odchode z kina som chcel každého rovnako spokojného diváka objať a radovať sa s ním z toho, aký zázrak sme práve videli. Prekrásne! ()
Oscar 1 : Herečka VR - Dianne Wiest + 6 nominací: Režie, Herec VR - Chazz Palminteri, Herečka VR - Jennifer Tilly, Výprava, Kostýmy, Scénář ()
Allen opět řeší své oblíbené téma – (bez)moc režiséra nad výslednou podobou (svého) díla. Jeho útisk producenty a postupná ztráta jakékoliv kontroly. Tentokrát děj zasadil do prohibiční Ameriky třicátých let ovládané gangstery a jako jeho alter ego můžeme vnímat Johna Cusacka (což Allen samozřejmě popírá). U Výstřelů na Broadwayi lze snad poprvé vysledovat častý problém nynějších Allenových filmů. Výborné hlavní téma je dosti nenápaditě rozvíjeno a nejsvětlejší body tak dále tvoří pouze konverzační perly, jichž je v každém dalším filmu méně a méně. Díry v logice se podřizují logice autorova přístupu. Postavy se chovají příliš nepravděpodobně, zmatečně. Příběh postrádá uspokojivý, naplňující závěr, negraduje, prostě skončí. Režie je zcela bez ambicí, nudná a jakoby pouze uvolňující prostor scénáři, na čemž lze vysledovat značný úpadek od rovněž komediální a rovněž retro Purpurové růže z Káhiry, která nebavila jenom scénářem a hereckými výkony. Herci jsou kapitolou samou pro sebe. Z množství ne moc zvučných jmen vyčnívá skvělý mafián Chaz Palminteri a nesnesitelně přehrávající Dianne Wiestová jako herecká star Helen Sinclairová. Veškeré její scény byly pro mne hotovým utrpením i přes vědomí, že jí takové pojetí role nařizuje scénář (a režisér). Jiným, roztomilejším způsobem byla nesnesitelná Jennifer Tillyová v roli naivní „umělkyně“ Olive Nealové. Příjemná k poslechu a důležitá pro plné docenění Allenova smyslu pro černý humor je dobová hudba, která je společně s výpravou jednou z mála věrohodných věcí na této komedii. V kontextu Allenovy tvorby patří Výstřely k filmům slabším až průměrným, mají však své kouzlo. 75% ()
║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $13,383,747║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Pro me jen dalsi z tech nudnejsich filmu od Allena, ktery mi naprosto nic nedal. ()
Woodyho dobové příběhy už jsou mojí velkou jistotou. Budu při nich mít na tváři úsměv, občas široký, občas lehce zkřivený onou všudypřítomnou tesknou náladou. A určitě se nakonec vyhnu všem prohlášením o tom, že se "tentokrát pan režisér opravdu předvedl", protože lásku k umění, ironii k herečkám a nepostradatelnost romantiky jsem u něj naštěstí viděl vždycky a je jen náhoda, že to právě tady na Broadwayi přišlo všechno ruku v ruce v tak neopakovatelně pomalém tempu. Jako celek jsou totiž Výstřely tradičně skvělá a zřetelně promlouvající allenovština jak vyšitá. ()
Dalsi paradni Allen, i kdyz mezi nejlepsi kousky se to nezaradi. Hlavni problem je, ze to cely pusobi lehce stereotypne. Pribeh je fajn, nacvicovani divadelniho predstaveni a na pozadi gangsteri, vetsina postav je paradne napsana a obsazeni je taky perfektni, hlavne me potesil Palminteri jako genialni spisovatel/vrah a neustale zerouci Broadbent. Jenze pres tohle vsechno je to takovy furt dokola, nejdriv zkousi, pak se s nekym neco ohledne predstaveni resi, zase se zkousi, zase se resi problemy a furt stale a stale stejne az kolikrat jsou nektery dialogy skoro stejny. Navic to neustaly vyrvavani a hadky hercu na podiu v prvni pulce filmu mi za chvily lezlo na nervy. Ale i pres tuhle vytku je film pohodove natocenej, i kdyz je to drama tak nechybi sem tam nakej for, pekna dobova atmosfera, fajn hudba a nenudi to ani nahodou. ()
Jediná chyba tohoto výtečného filmu je, že se do něj Woody Allen neobsadil. Ale jinak je to skvělá komedie, radost pohledět. Dianne Wiestová za svou stárnoucí divu právem dostala Oscara a ostatní, především Tracey Ullmanová a Jim Broadbent, jsou neméně skvělí. ()
Parádní snímek. Allen ve scénáři operuje s výborně napsanými postavami a ve filmu s ještě lepšími herci! Jeden z nejsrozumiteljnějších Allenových snímků! Palminteri a Cusac jsou nezapomenutelní! ()
Perfektní sarkastická komedie na pozadí doby prohibice a mafiánů. Zvláštní je, že v jednom z nejlepší filmů Woodyho Allena sám mistr zrovna nehraje. Jinak Woody naservíroval perfektní atmosféru a prostředí Ameriky 30. let a tímto filmem vzdal čest hercům, režisérům, producentům, zkrátka divadlu jako takovému. Jinak film má vše, co můžeme od Woodyho snímku čekat, precizní dialogy, jemné gagy a střeštěné situace. John Cusack, jakožto mladý autor divadelních her, hraje skvěle. Ovšem nejlepší herecké výkony podal někdo jiný, pro mě je zcela nejlepší Cheech alias Chazz Palminteri, u kterého se mi líbil přerod z "chlápka, který má IQ minus 50" na geniálního autora divadelních her a Diana West, která za svou stárnoucí herečku obdržela Oscara. Čtyři a půl hvězdičky...... ()
Příjemný film, kde Allen rozvádí sobě vlastní škálu motivů, aby se opět dostal o kousek dál. Sympatičtí herci jsou samozřejmostí a tahle netypická gangsterka rozhodně funguje. ()
„Mám nějaké potíže s firmou.“ – „Opravdu? Jakou pak máte firmu, Nicku?“ – „Stavební, jmenuje se: Nestrkej nos do cizích věcí, a buď rád, že jsi naživu.“ Pohodová, úsměvná a atmosférická komedie o 1 divadelním tvůrci a jeho peripetiích. Sem tam nějaká ta hláška, super dobová hudba, ale především kvalitní dialogy a výborně napsané i zahrané postavy, nad kterými ční geniální mafiánský bodyguard-spisovatel Cheech, scény s ním (včetně té poslední) byly na filmu vůbec nejlepší. A povedený je i konec odstartovaný diskuzí s otevřeným oknem. Škoda jen toho na krátkou stopáž povážlivě kolísavého tempa a faktu, že co se týče humoru, mohl Woody také trochu víc přitlačit. Za mě to budou solidní 4*. „Perly jsou bílý.“ – „Tyhle jsou černý.“ – „Hele nekecej! Já ještě neslyšela o černejch perlách.“ – „To, že jsi o něčem neslyšela, ještě neznamená, že to neexistuje.“ – „Kdo si myslíš, že sem? Totální husa? Jsou tutově ze zkaženejch ústřic!“ ()
Mezi tvůrčí vizi "umělce" a premiéru na prknech, co znamenají svět, se vždycky nesčetněkrát vklíní neodbytný mizera zvaný Kompromis. A nebo v horším případě amatérský dramatik z Palerma zvaný Cheech.. Living in Oblivion, In the Soup, Barton Fink. Mám rád tyto filmy, kde autorská nezávislost pod tíhou producentských bankovek a hereckých rozmarů odchází do kytek a nastupuje umělcovo tu bolestné, tu krásné, vystřízlivění. Allen u mě zabodoval jemnou (sebe)ironizací kavárenských intelektuálů a tvůrců snobských "vykleštěných" her, filmu prospěšným setrváním jen na té správné straně kamery a taky tradičně skvělou prací s herci. D.Wiest se přehráváním na druhou dostala k Oscarovi, J.Tilly (Olive) hlasem vytrhává parkety, čím dál kulatější "dám si jen horkou vodu s citrónem" J.Broadbent exceluje s kuřecím stehnem v ruce a nad všemi ční C.Palminteri, jakožto autorská múza s nabitým revolverem v kapse a s mozkem Eugena O´Neilla v hlavě. Definitivně můj nejoblíbenější Woody.. ()
Toto nie je Woody Allen v životnej forme, no aj tak ide stále o parádny náhľad do zákulisia divadla, do kladenia si večných zúfalých otázok byť či nebyť hviezdou, zniesť škrekľavý piskot barovej kurtizány či ponechať žezlo a scenár vrahovi z podsvetia, zvládnuť tlak hviezdnych manierov či zamilovať sa do zašlej slávy jednej bývalej hereckej hviezdy..... Woodyho sekvencie nachádzam v každom jednom riadku, v každej jednej postave, ktorá allenovským spôsobom paroduje sama seba, no najmä v druhej polovici snímka stráca tempo, švih a starého dobrého Allena. Ten mi tu navyše so svojím IQ veľkosti čajovej lyžičky priam zúfalo chýbal. ()
Zajímavá kabaretní/divadelní inscenace, typického Woodyho zmatečné a uřvané dialogy, famózní Chazz Palminteri, který si střihl to, co umí nejlépe - jednoho z mafiánů. Jinak ale bohužel k uzoufání nudná, hysterická taškařice s nicneříkajícími hlavními hrdiny. Ta pocta divadlu která se tu zmiňuje tu občas prolétla, ale to ještě nedělá film filmem. Tohle pustit moderně pojatému divákovi je za trest. ()
20. léta, New York. Mladý divadelník, aby prosadil uvedení své nové hry, musí kývnout na podmínku mecenáše-gangstera vzít do herecké party jeho netalentovanou přítelkyni, která má navíc za zadkem strážce s podobou Chazze Palminteriho ("Než jsem podpálil školu, tak mě naučili číst a psát."). Ačkoliv si Woody Allen vybral další téma, které jeho osobně zřejmě často trápí, a to výsledná podoba snímku, tlaky a dohady s producenty atp., tentokrát si mé srdce vůbec nezískal. Děj moc nikam neposouvá, gradace je mizerná, tempo nulové, za kamerou se s nápady zrovna dvakrát nepředřel a ani při psaní sarkastických dialogů neměl podle všeho moc dobrou náladu. Nejvíc pak iritující herci, kteří ač úmyslně, ale přesto nesnesitelně přehrávají!! Prostě jedno z mých nejhorších setkání s Mistrem.. ()
Myslím, že pro umělce Woodyho kalibru, vlastně pro jakéhokoliv umělce, je asi nejhorší, když divák jeho dílo (ať už to je film, divadelní hra, či písnička) pochopí, ví, co se tím dotyčný snažil říct, ale stejně ho to nijak neohromí. Tak přesně takhle to mám já s Bullets over Brodwayi. Vím, co Woody chtěl říct, viděl jsem, jak Woody oslavuje umění (zde především divadlo) ale nějak mě to nesebralo i přes ten skvělý casting (Chazz, Diane a John) mě to neoslovilo. Nicméně tohle je jeden z mála filmů, které si nechám a pustím si za nějakou dobu, abych viděl, jestli jsem měl pravdu. Něco mi totiž říká, že jsem možná tento film se svými 60 % trochu podcenil. Uvidíme… ()
Vím, že konkurence je velká, ale přesto si myslím, že Výstřely na Broadwayi jsou jednou z nejlepších komedií Woodyho Allena. Nezaměnitelný (nejen) černý humor v kombinaci s dobovou gangsterskou atmosférou a do jednoho skvělými hereckými výkony, to je zkrátka něco pro mě. Jennifer Tilly a Jim Broadbent jsou tady obzvlášť výborní. ()
Vsetky sceny s Palminterim a aj jeho dejova linka su absolutne uzasne. Zvysok je uvrieskany, hystericky maglajz s pokusom o presah a pohonkavanim nad vlastnou karierou. Ani ti herci ma s vyssie uvedenou vynimkou a Dianne Wiest nebavili. Slabsich 7/10 ()
Nejlepší allenovka bez Allena. ____ Film o třech velkých zálibách a trampotách Woodyho Allena, které tak rád vetkává do svých filmů. (i) Herci: Woodyho filmy jsou hlavně o hercích, jejich vedení, problémech a rozmarech během natáčení. U Woodyho je navíc sympatické, že používá rovnoměrně všechny tři typy interakce, kterým každá z postav příběhu podléhá – konflikt na cestě za svou dramatickou potřebou, vstupování do vztahu s dalšími postavami a vstupování do vztahu sami ze sebou. Zajímavé je rovněž pygmalionské rozvržení a třídní hierarchie vztahů - Woodyho oblíbené téma -, konrétně zde velice vyvážené, neboť husička sice infiltruje - a znechucuje - uměleckou smetánku, na druhou stranu mafián pepickým myšlením z periferie přináší mnohé inovace a nápady. Mafián Cheech představuje věčný rozpor mezi viděním režiséra a viděním obyčejného člověka. A přesně tohle musí řešit Woody Allen při psaní každého scénáře, a právě tyhle scenáristické útrapy ztělesňuje Cheech, třebaže ho většina diváků vnímá jen jako mafiána. Do toho lze připočíst problém s básnickými dialogy, na papíře tak vzletnými, ovšem v reálu nefungujícím a poněkud komickými, navíc často nesednou hercům tzv. do pusy a musejí se při natáčení upravovat. Největší podvratnost ovšem vychází z toho, že Cheech má ještě třetí rovinu – vedle primární roviny mafiná a sekundární roviny ztělesňující scenáristické útrapy –, a to rovinu stoprocentně napsané a fungující postavy. Mafián Cheech zde mj. zastupuje běžného diváka, opak přemoudřelého intelektuála, a Woody touto postavou dává implicitně najevo, že je schopen napsat věrnou, žijící postavu. Woody nám přes Cheecho vlastně tvrdí: „Já to umím, jsem dobrý“. A je. Trochu žertovné jsou snad jen momenty, kdy lze Woodyho „zastihnout“ v jiné postavě. A rozhodně nejde jen o Clusaka. (ii) Divadlo: Za starých časů hýbali režiséři herci. Teď hýbou s kamerou. U Woodyho to ovšem neplatí, neboť stylistika jeho filmů odpovídá spíše divadlu než filmu, navíc je mu divadlo zjevně bližší než celá kinematografie. Také proto jako jeden z mála amerických režisérů nenechal své filmy nakazit zásadami zesílené kontinuity – tím se míní více střihů, více detailů, odpoutaná kamera apod. Stylistika se ve Woodyhu filmech podřizuje postavám a příběhu, nikoliv obráceně. Herci nejsou nikdy podřízeni střihu. Woody je humanista, nikoliv technokrat. (iii) Krize intelektuála: Potažmo krize umělce, totiž Woodyho, v područí zištných producentů, ústící do nutnosti opouštět ideály ve prospěch kompromisu. ____ Celý film lze vnímat také jako proces výroby filmu, která se ale neodehrává při samotném natáčení, ale mimo něj. V nepřítomnosti kamer. Sledujeme v podstatě jen zkoušky, samotné představení nevidíme. A herci připravující se ve filmu svědomitě na divadelní premiéru lze vnímat jako herce připravující se na film Výstřely na Broadwayi; jako zkoušku (většinu filmů provází zkoušky před natáčením, třebaže producenti za tím vidí vyhazování peněz). Celý ten film je stručně řečeno taková tematizace režisérských útrap a radostí v kostce (viz bod jedna, dva a tři) z pohledu Woody Allena. Přestože se ale ve Výstřelech na Broadwayi mnohé skrytě tematizuje, nejde o dekonstrukci různých mediálních světů nebo o jejich hyperrealsitické zdůraznění, ale o intenzívní ponor do příběhu, protože film sám o sobě je velice působivý a oné tři body v sobě nese jen velice implicitně, skrytě, respektive jsou tak silně vetknuty do příběhu, že nad nimi neuvažujeme a že nás neruší v pokojném sledování. ____ O vytrvalém podceňování a přezírání Woody Allena bylo napsáno už mnohé. Celý zádrhel vychází z binární opozice mezi upřeným „gaze“ a letmým „glance“ pohledem – Woody si za téma vybírá události dramatické a vážné, ovšem nahlíží na ně komediálně, proto jeho filmy, přestože patří do kategorie „gaze“, vnímáme spíše jako „glance“, jako atrakce neurotika, kterému přece nebudeme věnovat přehnanou pozornost. Ten samý problém se dotýká broadwayských muzikálů, komedií a představení inscenovaných obvykle komerčními společnostmi s cílem produkovat zisk, jejichž podceňování plyne z mylného chápáni povrchnosti, ztotožněné s otevřeným a prvoplánovým výrazem citů, jenž má vyvolávat bezprostřední emoce diváků. Přesně tak muzikály a komedie opravdu fungují, avšak právě proto jsou – stejně jako Woody Allen – mnohem větší výzvou k interpretaci než umělecké a experimentální filmy, které působí na emoce intelektuální a jsou nejsnažším předmětem výkladu a teorie. ____ Stylistická poznámka závěrem: Zhruba v 50. minutě, kdy sedí dvojice párů v restauraci (Cusack, jeho manželka a Marxovi), je u stolu volné místo - určené jakoby pro nás, pro diváky. Woody nás zve k přímé účasti. Už nejsme „za“ kamerou, ale před ni spolu s postavami. Stejnou techniku používá slavný obraz Pokus s vývěvou nebo Večeře v Emauzích od Carravaggia. () (menej) (viac)