F jako fotři

Pohled na punk-rockové legendy u rodinného stolu je k nezaplacení. Týpci, kteří chlastají, rozbíjejí vše, co jim přijde pod ruku a nadávají na všechno kolem jsou v soukromí starostliví taťkové, beroucí své ratolesti na dětská hřiště, odkud se samozřejmě všichni vypaří, když jen spatří potetovaného punkáče. Příjemný dokument s výborným soundtrackem. Jedna hvězdička dolů za neuspořádanost a chaotičnost. (20.12.2012)

Punk, koncerty, tours, davy lidí, nevázanost, alkohol, drogy, život jako jedna velká jízda... Jak se ale tohle změní, když se vám narodí dítě? Přizpůsobíte se? Jak se změní vaše pocity, vnímání, pohled na život? Andrea Blaugrund zobrazuje proměnu leadra punkerů Pennywise i dalších drsných hudebníků, jejich výpovědi, myšlenky i pocity při půlročním odloučení od rodiny. Dokument vás už od prvních sekund díky úderné hudbě, akčnímu střihu i otevřeným výpovědím slavných hudebníků vtáhne do sebe. Prožijete si celou škálu emocí od nadšení z punku, pobavení z úsměvných scén z rodinného života až po dojemné úvahy o důležitosti rodiny - vlastních dětech i rodičích. Perfektně zpracovaný dokument přímo sálající skvělou atmosférou, který navíc ukazuje, že ti drsní punkeři jsou většinou obyčejní milí chlapi, kteří to mají v hlavě dost srovnaný. (07.07.2011)

Chápu bezprostřední nadšení diváků z předložených příběhů a proto také všechna pozitivní hodnocení. Mám-li ale hodnotit tento snímek jako dokument v evropském objektivním smyslu, nelze nedospět k závěru, že jde o velmi schematický, manipulativní a scénářem řízený americký komerční "dokument". Jak i z diskuze s tvůrkyněmi - režisérkou a produkční vyplynulo, sestavovaly z oněch zmíněných180 hodin natočeného materiálů výběr podle svého scénáře, který má nejprve diváka šokovat (vhled do "obscénní" subkultury punku), pak pobavit (scény jak si pokérovaní punkeři pohrávají se svými ratolestmi) a nakonec dojmout (přeměna životních hodnot punkerů, přechod k familiérnosti a sentimentální výpovědi se slzami v očích). Ano, to se povedlo - autorky takto dostaly diváky a sál byl satisfikován koncentrací pozitivních emocí a stavů, které ze sebe aktéři vpravdě těžce zkoušení životem dorazivší k zásadním životním mezníkům prožili a naplno je projevili. Svoji výtku bych shrnul tak, že bych upřesnil žánr dokumentu nebo přidal podtitul ve smyslu, že nejde o dokument o punku nebo punkerech ani o punkerech otcích, nýbrž o punkerech otcích, u kterých převládl otcovství nad jejich původním přesvědčením. Ostatně zajímavé by mohly být reakce z auditoria aktivních přesvědčených punkerů, kterým by asi nezbylo než konstatovat, že aktéři tohoto dokumentu jsou v podstatě odpadlíci, slaboši a konformisté. Praví punkeři byli přece ti, co se opravdu těch 30 let nedožili. Koneckonců scénář dokumentu se odvíjel pravděpodobně také od toho, že sama režisérka punkerka není a nebyla a je trojnásobnou matkou.. I v samém dokumentu zazněno, že o punku to přestalo být pro kapely v okamžiku, kdy se muzikou začaly živit a vydělávat si (prodeje nahrávek, následně koncertní turné). Pak snad přece nemusí být pro někoho tak uchvacující, že muzikant profesionál si pořídí rodinu a snaží se ji uživit. (09.07.2011)

Svižné dílko Andrei Blaugrund o tom, jak se ze slavných punkrockerů stávají otcové a jak je to mění. V 18 můžete na všechno srát, žít jen pro dnešek a chtít se do 30 uchlastat a ufetovat k smrti. Ale pak se vám narodí dítě a změní celý váš život, najednou máte zodpovědnost nejen za sebe. Je třeba živit rodinu a platit hypotéku. Jo, jo, je to tak. A i zpěváci slavných skupin jako je Pennywise či Rancid si uvědomují, že se stali součástí systému, proti kterému od dospívání bojovali. Ale berou to sportovně a s nadhledem ;-) Dynamický dokument plný punkové hudby a pro někoho překvapivě vyzrálých názorů, pocitů a myšlenek punkrockerů určitě stojí za shlédnutí i kvůli spoustě komických situací plynoucích z konfrontace dvou neslučitelných rolí - rebelujícího pankáče a zodpovědného otce. Čtyři a půl hvězdy, punk rulezz! (07.07.2011)

Dopředu je třeba říci, že F jako fotři nemají ambice šokovat publikum hlubinnými sondami, překvapovat svou neotřelostí či provokovat voleným námětem. Přesto jistá neotřelost, jistá provokativnost a určitý sestup do duší se koná. Možná proto ta symbióza kravaťáků a inťoušů. Při klouzání po povrchu se pobavíte, při hlubším vhledu je co analyzovat. Více ZDE. (20.12.2011)