Somewhere Tonight
Somewhere Tonight
Réžia:
Michael Di JiacomoScenár:
Michael Di JiacomoKamera:
Thomas KistHudba:
Giulio CarmassiObsahy(1)
Stárnoucí Leroy a samotářská Patricia nemají na první pohled mnoho společného – snad jen ve stereotypu usazené neveselé životy. A taky neuspokojené touhy, které jim možná pomůže naplnit jejich vztah, jenž tak trochu nepravděpodobně navážou přes erotickou seznamku. Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup. Film vykresluje fobie obou postav s laskavým pochopením a nijak se nevyžívá v jejich odlišnosti, i když ta zůstává klíčovou charakteristikou. V Leroyově chování lze nacházet moudrost, která ho přibližuje Chancemu z legendárního Byl jsem při tom Hala Ashbyho. Snímek byl inspirován filmem zavražděného nizozemského režiséra Thea van Gogha 06 z roku 1994, podle jehož dalšího filmu natočil podobně komorní snímek i Steve Buscemi. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (26)
Pro mě obrovské překvapení. Obdivuhodně zdařilá sonda do lidské duše. Jestli se mě někdo zeptá, co řikám na film, pravděpodobně odpovím... "Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup" - kdo byl v Thermalu, ví :)) 90% [MFFKV 2011] ()
Hlavně ze začátku mě to několikrát slušně romzrdlo usměv, třeba jak si John při telefenování nasadil tu masku a viděli ho v okně ty fagani, to bylo hotovo. Jo a pokud budu mít někdy zvíře nebo psa určitě mu dám jméno Dokonalej Helmut, no ty vole kdo na takový jméno pro psa vůbec přišel, ten člověk by měl minimálně premiér naší země. "Dokonalej Helmute k noze" "nebojte se slečno, to je Dokonalej Helmut, ten vám nic neudělá" "Dokonalej Helmute, panička je fuj" já se jednou z těch origoš scénaristů nebo koho fakt poseru. Jinak samotný film je takový intimnější příběh dvou lidí z nichž jeden (John) mně byl hrozně sympatickej a jednomu (Katherine) bych neoloupal ani mandarinku. Ohledně hereckých výkonů chválím zase, zejména Johna. ()
Vezmeme-li v úvahu fakt, že film stojí na konverzaci dvou lidí přes telefon, nedá se celému štábu upřít obrovský potlest za to, že tento film dokázali ukočírovat k produktu, který za 85 minut nezačne ani jednou nudit. Je to vtipné, je to zajímavé a netradičně poutavým koncem i nesmírně originální. Jen také bohužel lehce zapomenutelné. [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Socializaci a kontakt s okolním světem vymění dva lidé za osamělé životy ve stereotypu a izolaci. Příběhu, který by se lépe vyjímal na divadelním jevišti, škodí příliš patetické dialogy plné afektu a nadbytečných dialogů. Film nevyužívá potenciálu, který příběh oddělených životů, jenž se k sobě vzájemně přibližují nabízí. Tím, že scény probíhají odděleně nedochazí k patřičné herecké interakci, čímž je obraz ochuzen o tělesné reakce a pohyb postav při vzájemné komunikaci. Ani vtipné hudební a filmové odkazy slibný námět od průměru nezachrání. ()
Konverzační komedie pro dva herce, která však část svého kouzla zanechala kdesi v telefonním sluchátku. Minimalistická sonda do duší dvou lidí bojících se okolního světa stejně tak, jako svého vlastního života. Nepoetický kaleidoskop, který zprvu vytváří zajímavé obrazce a příjemně hladí po duši, aby v druhé polovině došlel světelný zdroj a z celku se vytratila ona hravost, milost a zbyla tu jen pachuť něčeho, co byli již zpracováno v mnohem lepším balení. Nicméně John Turturro a Katherine Borowitz byli stvořeni jeden pro druhého. ()
Reklama