Kde bolo, tam bolo

Výborný seriál, který vážně nenudí. Postavy jsou vybrány skvěle a příběh je také poutavý. Pohádková říše s realitou je velmi pozoruhodně vymyšlena. Řekla bych, že je to pro všechny věkové kategorie, protože to není žádná přitroublá pohádka. Zatím jsem na začátku, ale jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet a jak to všechno nakonec dopadne. (04.08.2013)

OUAT je fakt geniální seriál a nikdy bych si nemyslel že bych to řekl. Všechno dávalo smysl, všechno spolu souviselo a prostě to všechno bylo skvělý! K první sérii bych mohl říct jenom to, že první dva díly byly naprosto hrozný. Všechno to začne nějak od 5 dílu. Musim dodat, že boj s drakem na konci první série byl dost ubohej.. Druhá série byla už zábavnější. Konečně se objevilo více záporáku. Víc se tam toho dělo a flashbacky rozhodně zajímavější. Třetí série - Rozhodně zatim nejlepší! Neskutečně zábavná. Skoro každej díl vás tam nečim překvapí. (17.01.2014)

"Magic always comes with a price, Deary". Na tenhle seriál jsem si brousila zuby už nějákou dobu a teď když jsem se na to konečně podívala můžu konstatovat, že jsem nadšená. Prvních pár dílů jsem sice byla mírně rozpačitá, ale jak jsem si zvykla na styl, kterým je to vyprávěné, tak jsem se do toho dostala a hltala jeden díl za druhým. Propojení pohádkové reality (která no, někdy působí hodně uměle a digitálně, ale jsem ochotná od toho odhlédnout) a "reálného" světa mi příjde geniální, stejně jako upravení pohádek, aby to nebylo jen stereotypní vyprávění, které všichni dobře známe. Narozdíl od většiny lidí, se mi to i po třech sériích nepřestalo líbit a už se těším na čtvrtou. Pravda, že první dva díly třetí řady mě moc neohromili, ale to bylo asi proto, že první půlka 3. řady byla jiná než ty předchozí. Taky se mi líbí obsazení (i když Ginnifer Goodwin to s tím krátkým účesem tak zoufale nesluší), z čehož jsem měla strach, protože Jennifer Morrison mi nikdy nesedla, ale tady mi zase tolik nevadí. Jak už to tak bývá, některé postavy mám radši než jiné (ano Snow White mě tím svým optimistickým přístupem už mírně leze na nervy a taky mě trošku vadí, že je mezi ostatními pohádkovými postavami upřednostněná a má tam obdíl flashbacky), ale není tam vyloženě nikdo, koho bych nesnesla. Taky musím zmínit Rumpelstiltskina, Robert Carlyle je úplně neuvěřitelný, styl, jakým ho hraje je tak o tři třídy výš než všichni dohromady. Jakmile se v některém flashbacku objeví, hned jsem měla radost a hned mě ten díl bavil víc. A na závěr bych ještě zmínila kapitána Hooka, Colin O'Donoghue mě totálně dostal, kdo by kdy tušil, že někdy budu mít kapitána Hooka ráda. 5* (24.07.2014)

Líbily se mi některé originální zápletky a hlavní myšlenka seriálu je fajnově invenční. Škoda jen, že Once upon a time chvílemi sklouzává do nudných, hloupých klišé amerických seriálů. To už vám dokáže zkazit dojem. Trochu škoda je, že Ginnifer Goodwin i Jennifer Morrison, de facto hlavní hrdinky, nejsou herecky a co se týče charismatu na takové úrovni, aby vás to ohromilo. Chvílemi jsou i otravné. Na druhou stranu tu máte vždy stoprocentního Roberta Carlyla coby Rampelníka a fajn Lanu Parrilla coby zlou královnu (kdyby se ale jen tak "náhodou" nevynořovala zpoza stromu v ty nejnevhodnější okamžiky! - to je klišé jako hrom). Několik vedlejších postav je pak zajímavě napsaných i zahraných - Lovec ze Sněhurky, Belle z Krásky a zvířete (rozkošná Emilie de Ravin), Babička a Červená karkulka. Asi tak polovina dílů je velmi povedená a má i určitou emocionální hloubku, jindy jsou bohužel díly předvídatelné. Celkově se ale tenhle seriál povedl a stojí za vidění. Jen mě tak napadá, jak by si s ním asi poradili Britové, protože ti si s podobnými náměty vždycky vypořádají o poznání elegantněji a vtipněji (a méně "Disneyovsky"). Pokud se vám líbí tohle dílko, zkuste i Desáté království. (01.07.2012)

Od lalůčku čelního by to bylo za houževnaté tři, ovšem od pravé a levé chlopně čtyřku solím s přiblblým úsměvem a lidumilně prohnutým obočím. Once upon a time dělí od stupínku dokonalosti hezkých pár čísel. V romantických liniích postavy oplývají vskutku sebemrskačskými manýry a některé důvody, proč spolu nesdílet lože, bych pánům scénáristům nesežral ani po namixování do kaviáru v poměru 1 ku 8. Ve výčtu nedokonalostí dále samozřejmě nemůže chybět nějaký ten logický laps, lacinější soustava pixelů a odpudivý přehršel romantiky. Ale na tu druhou, znatelně relevantnější stranu oceňuji rozšíření barevného spektra v otázce dobra a zla, neboť černobílost charakterů je nejotravnější pohádkové dogma, bezkonkurenčního Roberta Carlyla, jehož dechberoucí kreace, silně připomínající mloka po koupeli v amfetaminu, mě svou nezměrnou úchvatností dotlačily na práh psychického orgasmu. A co víc - všechny figurky a jejich alterega jsou sympatické, až divákovi praskají oční cévky, epizody jsou vypiplané do nejtitěrnějších detailů a každá z nich můj drahocenný čas hýčkala jako v bavlnce, že snad jednoho dne sjedu i tu druhou sérii. PS: V tom červenci roku 2013 jsem musel mít nějaký zbuznělý týden, protože nedávno, při pokusu o zhlédnutí druhé série, jsem se svalil ze židle v záchvatu nezřízeného blití. (26.07.2013)