Amadeus

Opravdu skvěle udělaný film o Mozartovi s úžasným výkonem Toma Hulce ( mimochodem, jak zvládl Vetchý v dabingu jeho podivný smích, to bylo tedy něco ). Nádherná Mozartova hudba je tak živě zapojena do celého děje; scény, kdy skladatel vysvětluje jednotlivé pasáže, v tu chvíli si tu muziku musíte prostě zamilovat. Pamatuju se, že v době, kdy se film dával poprvé v kinech, stoupl počet prodaných desek Mozarta. Tenhle film mám opravdu ráda a můžu se na něj dívat znovu a znovu. (19.09.2004)

"This was a music I'd never heard. Filled with such longing, such unfulfillable longing, it had me trembling. It seemed to me that I was hearing the voice of God." Vážnou hudbu mám docela rád, ale nikdy jsem ji neprožíval tak intenzivně jako při poslechu Mozartovy hudby v Amadeovi. Především scéna ve které Mozart, na smrtelné posteli, diktuje Salierimu "Reqiem" - tomu říkám dokonalé splynutí hudby a obrazu. Nepochybuji, že naprostá většina režisérů si při sledování Formanova Amadea musí připadat stejně jako Salieri v opeře při poslechu "Dona Giovanniho". (05.07.2004)

Nikdy mi nevymizí vzpomínka na kinopremiéru v tehdejším Československu. Dohady, jak mohl emigrant natočit film u nás, neměly konce. Radost při sledování filmu - tehdy v kině Vesmír v Č.Budějovicích- mi násobily i pražské exteriéry Maltézského náměstí, kde jsem v době natáčení končil studia na střední škole. Vizuální stránka filmu je naprosto úchvatná, o hudební snad ani nemluvě. Nikdy potom jsem již v běžném kině nezažil, aby si na závěrečné titulky obecenstvo stouplo a spontánně tleskalo...titulky měly dobrých deset minut! Člověk měl skrytý pocit, že lidé tleskají také režimu navzdory. (26.02.2011)

S nadsázkou lze říci, že natáčení Amadea západní produkcí mělo pro Prahu 1. poloviny 80. let podobný význam jako výroba Pána prstenů na Novém Zélandu o dvě dekády později. Amadeus, to není jen psychologická studie osudového střetu výjimečně nadaného jedince s průměrným přízemně uvažujícím okolím, ale i krása pražských paláců, kostýmy barrandovského fundusu a špičková práce zaměstnanců barrandovského studia. Po dlouhých letech normalizační izolace se český filmový svět protnul s tím světovým. Pamětníci vzpomínají na atmosféru během natáčení v superlativech. Významnou roli ve snímku hrála i hudba. Forman s Mozartovou pomocí dokázal zprostředkovat dnešnímu divákovi prožitek ze špičkové klasické hudba a z procesu vzniku hudebního díla. Film o klasické hudbě a jejích tvůrcích, který není určen pro úzce vyprofilovanou skupinu diváků, to je sám o sobě kumšt. Forman dostál pověsti tvůrce velkých lidských dramat, který ukazuje hrdiny s kontroverzním charakterem. Jak už zaznělo vícekrát, příběh se neopírá o historická fakta. Pokud někdo z Mozartova okolí přispěl k jeho tragickému konci, byla to jeho mladičká žena, stvoření snad ještě méně zodpovědné než sám velký tvůrce. Celkový dojem: 95 %. (04.10.2013)

"Jak mohl Bůh nadělit tolik talentu takové kreatuře…?“ Genialita versus průměrnost, která zoufale touží po dokonalosti. Jsou hlavními aspekty filmu, proto lze samotnému Amadeusovi nepřesná historická fakta velkoryse odpustit. Amadeus má nespočetně silných scén ale rozhodně tou nejsilnější je s jistotou ta poslední, kdy Mozart na smrtelné posteli diktuje Salierimu svůj Requiem... Nefalšované grandiózně sestříhané DRAMA, ze kterého naskakuje husina. Vynikající po právu oscarový F. Murray Abraham, jeho žárlivostí sžíraný Salieri je bezesporu jeden z největších padouchů filmové dekády. Na druhé straně- Jeho sok, jedinečný Tom Hulce jako génius Mozart a obscénní vtipálek v jedné osobě, nezaměnitelný v téhle úloze, stejně jako jeho už prosnulý smích. Velkolepé, strhující, oslnivé, mistrovské dílo Miloše Formana, dle mě jeho nejlepší film, stojící těsně za bránou mojí TOP desítky.Ten kdo neviděl, tento do puntíku vymazlený skvost,urychleně napravit (27.08.2010)