7 jin gong

Když jde o moderní akčňák, ve které se hrdinové takřka nezastaví, můžete vždycky počítat s Ching Siu-Tungovou podporou. Občas sice musíte překousnout mírnou přeplácanost a ujetost celého projektu, ale po technické a bojové stránce má pro nás mistr vždy schovanou nějakou perličku. Nejinak je tomu i u Wonder 7, což je název jakéhosi hongkongského Mission: Impossible týmu. Parta sedmi trénovaných (mladých, pohledných, šikovných... na co si jen vzpomenete) Číňanů plní nejrůznější mise a sní o tom, že si jednou za ušetřené peníze otevře restauraci a bude žít šťastně až do konce. Nebo tak něco. Jsou tu zastoupeny všechny archetypy - obtloustlý dobroděj (Kent Cheng), shaolinský mnich (Xin Xin Xiong), přirozený vůdce (Li Ning - čínský wushu šampión) atd. Podle jmen v závorce jste pochopili, že Ching Siu-Tung se na svůj západoidní útok patřičně vyzbrojil a to nás ještě velké trumfy čekají po cestě. Naše speciální jednotka se totiž po nemastném-neslaném intru (při zatýkání pohraničních přeběhlíků se musíte smířit se dvěma fakty - odrazy kulek v tomhle filmu někdo zaměnil za zvuk sražky mečů a hrdinové nazývají všechny svoje triky (nejen bojové, ale třeba i skok s pistolemi nebo úder motorkou) hodně barvitě, takže až Kent Cheng skočí kupředu s dvouhlavňovou brokovnicí a zařve: Twin Phoenix strikes, nemělo by vás to překvapit ;) vydává na trochu větší úkol - musí ukrást tajuplné děrované kartičky, kvůli kterým se vydá na cestu zrady i opat shaolinského kláštera (šmejd jeden, ale po zásluze skončí bradou vzhůru). Sedmičce se podaří karty sehnat, ale při útoku narazí na odpor konkurenční skvadry, ve které je světe div se, Michelle Yeoh, jež si s Li Ningem o den dříve tykala kdesi na molu (ti dva se navzájem házeli do vody, skutečně zajímavý způsob balení). Nevinně vypadající kartičky se stanou předmětem zájmu mnoha skupin a díky nejrůznějším intrikám má Li Ning za chvíli na krku neúmyslné postřelení jednoho ze spolubojovníků a možná i vlastizradu, což přijede prošetřit šéf největší - Elvis Tsui, jeho postava má skutečně vysoký kredit, ostatně vozí si sebou autobus plný poskoků (!). Michelle ale nezůstane záporačkou navěky, už ze začátku je poněkud překvapena brutálními metodami svého kolegy (ten je do ní beznadějně zamilovaný a trochu mu z toho hrabe) a nakonec se přidá k našim hrdinům, aby ve finále (kdyby vám záporák třikrát neřekl "a jsme ve finále", asi byste to nepoznali), mírně připomínajícím nejtěžší levely Maxe Paynea, konečně zavařila bývalému přítelíčkovi, na jehož stylizaci se Siu-Tung opět vyřádil - šílený smích, záliba ve spontánním ustřelování hlavy komukoliv a neuvěřitelný hudební talent (ke konci začne hrát na klavír a bubny a bůhví kam by se propracoval, kdyby ho nezastavili). První půlka filmu je bohužel radikálně lepší než ten zbytek. Akce je rozumná a Ching Siu-Tung si jemně hraje s postavami (což mu tedy příliš nejde, jako obvykle, ale nedá se říct, že by to vysloveně rušilo)... všechno jako by se nadechovalo k úderu. Jenže když ona slavná chvíle nadejde (zhruba ve chvíli, kdy se objeví Elvis Tsui se svojí armádou), začne všechno rázem ztrácet smysl a každý chce zabít každého, bez ohledu na to, co se dělo předtím. To by mi osobně nevadilo, když dojdou nápady, vždycky se dá všechno zalátat bezhlavou akcí (stálo by to pár bodů, ale dovedu být tolerantní ;), jenže v tomhle případě by to chtělo trochu míň prostředků a víc účelu. Bojových scén je tu totiž zoufale málo a přestřelky Siu-Tung neumí. Pod adrenalinovou akcí si skutečně nepředstavuji zpomalený záběr na střílející hrdiny a následný prostřih na desetičlennou skupinku padajících maníků (přičemž počet mrtvol je většinou trojnásobný k počtu vystřelených nábojů). Tedy ne že by se Siu-Tung nesnažil. Duel Li Ning vs. vrtulník nebo finální řešení s výtahem aspirují na zápis do Guinessovky (hlavně ten výtah), ale dobré nápady tu ruinuje hudba (absolutně mimo tempo) a unylý střih. A k čertu neodpustím si to - ty postavy jsou napsané neuvěřitelně šablonovitě a mají zoufale málo prostoru. Jediný kdo se trochu prosadí je Li Ning a Michelle Yeoh a ani v jednom případě to není příliš výhra. Xin Xin je nevyužitý a Kenta Chenga si zapamatujete jen proto, že je velký a má dostatečně nahráno k tomu, aby zazářil i v mikrosekundových štěcích. Když o nečem v Hong Kongu řeknete, že je to děsný béčko, znamená to v americké terminologii mnohem pokročilejší písmeno abecedy. A Wonder 7 přes veškerou snahu děsným béčkem nepochybně je. p.s. Jen kdybyste to nevěděli: Čínské písničkové vložky uprostřed filmů jsou mor! ;) 50% (20.04.2017) (menej) (viac)