Až vyjde mesiac

Wes Anderson (opět) demonstruje svůj um pro přezvláštní komedie. V rámci své tvorby neinovuje, avšak navenek originální stále je, kombinuje precizní filmařinu protkanou promyšlenými detaily s odlehčeným a nenáročným dějem, který je "sofistikovaně jednoduchý". Moonrise kingdom je snímek schopný zaujmout jak dětské, tak dospělé obecenstvo, představuje dětské prostřední, dětskou lásku a dá se říct, že pracuje i "dětskou logikou", avšak v pozadí je citelný pocit nostalgie a melancholie, který uspokojí i intelektuálně laděné pamětníky. Přístup k postavám je vskutku zajímavý, děti se chovají jako dospělí a dospělí naopak působí infantilně do té míry, aby se s nimi srovnali na stejnou úroveň. Výsledek paradoxně není guláš pejska a kočičky, ale hladce do sebe zapadá... Jen osobně tím nejsem až tak unešen. 7/10 (24.09.2012)

Mám rád filmy Wese Andersona, i tento má svůj zvláštní vypravěčský styl, který mají jeho fanoušci rádi. Zde však bych měl velkou výtku k výběru Jareda Gilmana. Na hlavního hrdinu nemá žádné charisma, je mldý a bez jakékoli nadstavby (spousta jeho dětských "protivníku" ho strčí do kapsy), Jared jen tak existuje a divák tím pádem nemůže hlavní "uprchlickou" dvojicí fandit, což v takové situaci hloupé. Ostatní herecké obsazení na jedničku. hodnocení 70% (26.08.2012)

Od tohohle Andersona toho zatím moc nakoukáno nemám (lépe řečeno jsem od něj zatím viděl jen animák Fantanstic Mr. Fox) ale po tomhle filmu si ho definitivně píšu na můj "to see" list. Moonrise Kingdom je fajn film. Můžete vůbec nemít rádi film, kde Edward Norton hraje tak trochu podivného skautského vedoucího, Bruce Willis tak trochu měkkého šerifa a který hned ze začátku odkáže i na samotný Shawshank? Navíc, Kara Hayward je neskutečně talentovaná mladá slečna, která má před sebou (alespoň doufám) hodně bohatou hereckou kariéru. Tady není o čem, je to tak krásně zvláštní film, že ho musíte buď milovat, nebo nenávidět. A já se řadím k té první skupině diváků. 100 %. (04.11.2012)

Na ideové rovině v podstatě hraná verze Fantastického pana Lišáka, pouze s větším zájmem o nedospělého hrdinu, který je ale u Andersona roven hrdinům dospělým (což pěkně ukazuje parťácky vztah kapitána Sharpa a Sama). Svou nechuť opustit krajinu dětství, vzdát se divočiny a vlastní přirozenosti ve prospěch civilizace, tentokrát král filmové indie říše vyjadřuje s velkým nádechem nostalgie (která se trochu bije s několika nečekaně dospělými scénami první mládežnické lásky). Ustoupit před ní občas musí i jeho nenapodobitelná hravost. Banálnost některých dějových zvratů a charakterových proměn, zaviněná nadbytkem postav a snahou každou z nich po zásluze odměnit, kontrastuje s neskutečnou vypiplaností každého záběru. Vtipy nekřičí, aby upoutaly naši pozornost a napoprvé snad ani není možné je všechny pochytit, resp. najít v mizanscéně. Právě s ní Anderson dokáže pracovat s podobnou nápaditostí a smyslem pro poezii prostoru jako třeba Jacques Tati. Na rozdíl od něj ale pracuje s menšími plochami (příbytek Bishopových vytváří díky „rozkouskování“ na jednotlivé místnosti dojem domečku pro panenky) a také rozsáhlejší exteriérové prostory panorámuje tak, že působí velmi ploše (asi jako side-scrooling videohry). Obdiv, s jakým puntičkářstvím a nápaditostí je film udělán (tedy ne vymyšlen) protentokrát převážil nad okouzlením, ale i tak jde o ohromný posun, neboť před pár lety jsem Andersona řadil mezi režiséry, s kterým na dálku nikdy kamarádi nebudeme. 85% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, sinp (19.07.2012)

Jéminkote, pane Timpletone, nespletl jste si adresu, alebo ako som si dal prvé rendez-vous Andersonom a bola z toho láska na prvý pohľad. Milá, strmhlavo vratká úsmevná komédia na troch nohách o deťoch, ktoré majú svoju hlavu a len tak niečo ich na uzde neudrží - dokonca ani Bruce Willis nie. Parádny scenár, luxusné obsadenie a neposedná kamera, brázdiaca po krásach malého ostrovčeka v polovici 60.-tych rokov minulého storočia, idylka, do toho nejaká tá búrka historických rozmerov, tragédia osudovej lásky v troch dejstvách a hľa - nadrozmerný portrét roztodivnej vidieckej fazóny je na svete. Pre niektorých úchvatné, pre niektorých neuchopiteľné. Madsbender vraví - sadnite si na hlavu, začnite kikiríkať a hrať pri tom na všetky nástroje symfonického orchestra súčasne, a možno Andersona pochopíte. Madsbender tak učinil a je spokojný že až no. Rozptopašných 99,9 periodických percenta. (06.01.2014)