Chlapec na bicykli

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 18 - Belgie. Bratří Dardenneové točí přesně ten typ filmů, který mě bere za srdce a to opravdu hodně. Vůbec nechápu, jak jsem jejich filmy mohl dosud tak bezostyšně míjet. Dva dny, jedna noc a dnes Kluk na kole, už nyní se těším na další sondu do života běžného člověka, který to nemá na světě úplně jednoduché. Dokážu pochopit, že Cyril musel spoustu diváků doslova srát, u mě tento jev nenastal, protože mi ho v nitru bylo hluboce líto. Thomas Doret svého Cyrila zahrál přímo bravurně a Jérémie Renierovi jeho roli vůbec nezávidím. Jeden z vrcholů mojí Tour. (18.04.2015)

Truffautov detský hrdina preložený do dardennovštiny. Moderná francúzska spoločnosť, prvotný signál a symbol úteku (kto by si nespomenul na Les Quatre cents coups?), rozohranie detektívnej zápletky v prvej tretine, deziluzívny prechod do trpkej reality a šikmá plocha, na spodnom okraji ktorej zíva hlboká sociálna priepasť, z ktorej niet úniku. Láskavá réžia a citlivá práca s filmovým médiom podporeným clivými symfóniami klasických majstrov hudby dali vzniknúť jednému z najkrajších filmov o tej odvrátenej strane detstva. Nemám potrebu k tomu nič viac dodávať, to už robí film sám. 90% (17.09.2014)

Jakkoli to je do jisté míry působivé a kvalitní zobrazení nefunkčnosti některých základních vztahů ve společnosti, tak mými primárními pocity byly touha vystřelit si mozek z hlavy nebo se alespoň oběsit na copu v modré posluchárně přede mnou sedící blondýny ve žlutém kvůli tomu naprosto nesnesitelnému dítěti zralému na (v lepším případě) pár facek. Utrpení a extrémně slabá dvojka. (28.03.2012)

No a jak to bylo dál? To si v zájmu podpory pěstounské péče hezky happyendově domyslíme, zvlášť potom, co nám byl vnucen pohled na nepěkný kousek synka ze spořádaných poměrů, že? No, nic proti, Dardenni správně vystihují trauma odložených dětí s jeho projevy - jak nepřijatelný je fakt, že ztrácí jedinou jistotu, co měli, byť byla zřejmě pochybná (škoda, že jsme se nedozvěděli, čím Cyril procházel při soužití s otcem a jaký byl před přijetím do dětského domova), ale úskalí, provázející pěstounství či adopci už tolik nerozvádí, nedozvíme se, že až zbožštělé omlouvání otce není jen prvotním jevem provázejícím odmítnutí, netušíme, že při sebemenším náznaku zájmu ze strany otce - kterému v očích jeho dítěte pěstoun nesahá ani po kotníky, ač se mu snaží dát vše, čeho je schopen - bude odmítnut, kritizován a viněn spolu se sociálním systémem, který otci nedává možnost se postarat, mlčí i o vděku, který je logicky očekáván na prvním místě, ale ve skutečnosti se ocitá na tom posledním, pokud vůbec. Pěstoun by se měl dozvědět, že přednost před ním budou dostávat ti, co si ji nezaslouží a že jeho chvályhodné počínání bude neustálým bojem s geny a předchozí výchovou dítěte na jedné straně a s vlastní rodinou a společností na straně druhé... Snímek naznačil, že Samanthina oběť nemusí být marná, ale otevřeným koncem zapomněl dodat, o jak vzácný jev se jedná. Každopádně, kdo se k takovému kroku odhodlá z ryze soucitných důvodů (ne pro vidinu zisku v podobě pěstounských dávek) a dokáže se povznést nad všechny neúspěchy a prohry, aby někomu předal vše, co je v něm dobré, má můj obdiv, já bych to nedokázala... Dobře zahraná zarputilost malého Cyrila i Samanthina odevzdanost napomáhají utvoření představy o složitosti hledání vztahu, založeného na neustálé schopnosti začínat znovu a líp. (26.07.2013)

Pokud by se tohle drama ve své civilnosti tak nevzpíralo alegorickým výkladům, považoval bych je za úžasné podobenství o nepodmíněné, "mateřské" Boží lásce k chybujícím a bloudícím lidem. Každopádně to je překrásný kus a nepatetická, neheroická Samantha jednou z nejsympatičtějších ultrakladných hrdinek, které jsem kdy na plátně viděl. (Malou vadou na kráse je snad jen nevhodně užitá hudba. Ty krátké sekvence z klasiky spíše ruší a diváka vytrhují z děje. Film by se obešel bez nich). (17.05.2012)