Ošklivá slečna

Může herec hrát dobře ve špatném filmu? Paní Medřická s panem Högerem ukazují, že může, ale musí se hodně snažit. Příběh je plochý, nenabízí žádné dramatické situace, hlavní zápletka se dala rozehrát různě - jako moliérovská komedie i bergmanovské drama, bohužel se nerozehrála nijak. Proměna postavy Dany Medřické je nevěrohodná (asi jako ve všech Ošklivkách Katkách), příběh je nudný, předvídatelný, snadno zapomenutelný, schematický, zkrátka a dobře zbytečný. Film není tak dobrý (jako třeba Ucho), ani tak špatný (jako třeba Zítra se bude tančit všude), aby byl znám dodnes (např. nevyšel na DVD), a proto trochu zapadl. Je prostě nijaký. A to je to nejhorší, co se v umění může stát. (03.03.2011)

Psychologicky laděný snímek o zpronevěře peněz je zasazen do špinavých padesátých let a noirovská atmosféra je navozena perfektně. Do téměř detektivního rozpoložení se vkrádá i milostný vztah kontrolorky a redaktora ve skvělém podání Dany Medřické a Karla Högera, jejichž citlivé herectví je kořením celé podívané. Závěr zůstává otevřený a divák si tak může pohrávat s vlastním úsudkem. (11.07.2020)

Ale co. Zvyšuju na 5. Už jsem to viděla x krát a nenudila jsem se ani jednou. Sice se v dobových kritikách opakuje tvrzení, že Daněk nenapsal postavu Štefla příliš plnohodnotnou, ale ta souhra mezi Högerem a Medřickou je tu naprosto úžasná, později v ještě větší míře společně září v TV snímku Romeo a Julie na konci listopadu. Menší protor, ale taky zamenitě zužitkovaný, dostávají společně ve filmech Zde jsou lvi, Mikoláš Aleš, Profesoři za školou a Půlpenny (jako protihráči). Dana Medřická dokázala perfektně ztvárnit přerod z "ošklivky" na krásku mimochodem i v inscenaci Obchodník s deštěm, kterou režíroval Rudolf Hrušínský. Analýza vč. odlišností scénáře a filmu k přečtení zde: http://25fps.cz/2014/oskliva-slecna/ (03.08.2009)

Je to zážitek, pozorovat, jak tehdejší totalitní Československo chtělo samo sebe vidět; to mezidobí mezi první polovinou 50. a druhou polovinou 60. let, ta směs iluze, propagandy a hlubiny individuálního života (ovšemže "hlubiny" v občansky schválených mezích). Když zapomenu na smyšlenost toho postbudovatelského soudružského života, jsem v tom. Nálada hutná, Medřická s Högerem nádherní - oni dělají ten film tím, čím je (v součinnosti s obrazem a autentickým Libercem). Přijmout skutečnost tak, jak se zde imaginárně maluje, ostatně stojí za to: teprve tehdy jsem totiž schopen vnímat drama svědomí (no řekněte sami, kdo by s tím dělal takové štráchy). Stran jednání postav: Původní nevěrohodnost jeho rychlého tlačení na pilu vyvrácena závěrečným odhalením; původní nevěrohodnost její rychlé proměny vyvrácena hodinkami a rukopisem o Buchenwaldu. Skvostně rozprostřeno. Poslední vteřiny trpí přepálenou řemeslnou jímavostí, ale to se vsákne. Musím ovšem hodně přivírat oči nad tématem emigrace a hodně zatnout zuby při "Ano, možná ho sem pošlou. S revolverem.", abych tomu ty čtyři dal. (07.02.2012)

Oldřich Daněk bývá často vyzdvihován v souvislosti se svými komorními historickými dramaty, plnými ironických dialogů, ale stejně vynikajícím způsobem dokázal nabídnout i psychologické příběhy ze současnosti. Je škoda, že se na tuto ranou část Daňkovy tvorby poněkud zapomíná. Střet dvou odlišných charakterů v Ošklivé slečně funguje během počáteční „romantické komedie“ stejně výborně jako v druhé polovině ve znamení vážného dramatu s kriminální zápletkou, byť náhlý žánrový přechod mě, přiznám se, na chvilku rozptýlil. Dana Medřická se své role zhostila s obrovskou vervou, spočátku baví v poloze až úsměvně fanatické soudružce posedlé prací a fakty, s proměnou nenásilně ukazuje svůj půvab a s dalším zvratem i obrovskou škálu pestrých emocí. Nejen závěrečná výměna pohledu mezi Medřickou a Högerem, nasnímaná v pološedé álejí opadaných stromů, je zde nesmírně působivá. Přesto mě předchozí film se stejnou dvojicí a rovněž podle Daňkova scénáře Zde jsou lvi (1958) zaujal o něco víc. 80% (07.01.2021)