Amélie z Montmartru
Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain
Die fabelhafte Welt der Amelie
Amelie
Amelie
Amelie
Réžia:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Yann TiersenHrajú:
Audrey Tautou, Mathieu Kassovitz, Rufus, Jamel Debbouze, Clotilde Mollet, Isabelle Nanty, Dominique Pinon, Yolande Moreau, Maurice Bénichou, Claire Maurier (viac)Obsahy(1)
Amélia žije v parížskej štvrti Montmartre, kde pracuje ako čašníčka v miestnom bistre. Jedného dňa objaví vo svojom byte ukrytý poklad - starú škatuľu s pamiatkami na detstvo niekdajšieho nájomníka. Rozhodne sa, že mu škatuľu po rokoch doručí a zároveň zistí, že môže pomáhať zlepšovať a naprávať okolitý svet. (RTVS)
Recenzie (1 571)
Koukat se na příběh Amelie je jako ponořit se do kouzelné pohádky... Je to tak originální film, s krásně francouzskou atmosférou... Osobnost zprostředkovatele (https://www.16personalities.com/cs/osobnostni-typy) je mi blízká a Amelie je mojí nejoblíbenější filmovou postavou vůbec. ()
Krásný, barevný kaleidoskop, který při každém zatřesení změní polohu sklíček, ale výsledný obraz je vždy okouzlující. Příběh dívky, která ve snaze zabezpečit spokojený život všem lidem ve svém okolí, tak trochu zapomíná na ten svůj. Milé, přítulné, nenaléhavé. Ve svém žánru určitě špička. Nižší hodnocení jen proto, že tenhle typ miloučkých story není mým preferovaným. ()
Výborný zvedač nálady. Amélii jsem dlouho odkládal, což byla velká chyba. Film má obrovské kouzlo a šarm. Audrey Tautou je k sežrání a zmínil jsem tu geniální hudbu? 89% ()
Tenhle film byl pro mě velké překvapení. Žil jsem totiž v přesvědčení, že francouzská kinematografie je už několik let mrtvá. A ono ne. Něco tak oku lahodícího a pokud to člověk vidí v původním znění, tak i libozvučného (a to neumím francouzsky) se hned tak nevidí. No a Audrey Tautou? Bez komentáře... ()
Nejlepší scéna - úvodní představení Paříže. ()
Tohle hodnotit nebudu. Nedokoukala jsem to, nebavilo me to a nelibilo se mi to. Od zacatku jsem se nudila a i kdyz vidim, jak je film uspesny a vyborne hodnoceny, tak presto me to nedonutilo mu dat sanci a dodivat se do konce. Ani herecke obsazeni mi neni sympaticke. Neodvazuji se film ohodnotit “odpadem” a ani nijak jinak, jednak pro jeho uspech na tomhle portalu a jednak proto, ze jsem se na nej ani nedodivala. Treba se k nemu nekdy vratim a prekvapi, no zatim u me zustava bez hodnoceni a se statusem “nuda a kyc” ()
Z počiatku som bol nadšený. Originálne ladenie, svieže tempo a rozprávač. Mám rád filmy s rozprávačom. Bohužial sa tempo po čase spomalilo, inak by tento film instantne putoval medzi moje najobľúbenejšie. ()
Podobný film jsem neviděl, nebo aspoň nepamatuju a nebo se mi nechce dráždit paměť. Amélie je stroj na šíření dobra. Kéž by bylo takových na světě co nejvíc. PODRUHÉ 25-4-23 Hodnocení ponechávám s drobnou poznámkou. Tenhle film se musí sledovat soustředěně, nepřerušeně. Ne jako já, když jsem nejprve rychtoval DVD a zápasil s uvedením do provozu, výběr kapitol, obrazu, pak jsem ťuknul na nějaký čudlík, nešel zvuk, tak znovu vyndat nandat disk, radši na nic nešahat, takže prvních 5 minut znovu, nepřetáčet, pro jistotu. Když se do toho ponořím, přijde manželka z práce, stop, musím vyslechnout, co nového, pak s černým svědomím dokoukám, protože ona šla na zahradu .... Ale nesmělá dobrácká Amelie vše vynahradí. ()
No dobre,ale... ()
Jak mohl člověk, kterej posral trilogii Vetřelce, natočit tak originální, kouzelný, nádherný, optimisticky laděný a zároveň dost zvláštní, ale o to více fascinující film? Kdyby se mě někdo zeptal, co se mi na této romantické komedii líbilo nejvíc, upřímně bych fakt nedokázal odpovědět - Audrey Tautou coby Amélie je svým způsobem praštěná, ale o to více zajímavá a skvělá filmová postava. Opravdu kouzelná a oslňující hudební stránka, která vykouzlí úsměv i na té nejsmutnější tváři. Skvělá, pestrobarevná vizuální stránka, která ohromí a nepustí (už se těším, až to uvidím na své televizi). Na první pohled jednoduchý, ale přesto na střípky rozbitý scénář, který musíte poskládat dohromady a po složení z něj dostanete snad nejoriginálnější, nejkrásnější a nejoptimističtější obrázek. Skvělé a nezapomenutelné hlášky, které vám vykouzlí úsměv na tváři, případně rozesmějí. Nádherně natočené kamerové záběry, které doslova léčí oči. Skvělá a uvěřitelná chemie jak mezi hlavními, tak vedlejšími charaktery. Osobitá a citlivá režie Jean-Pierre Jeuneta… Prostě dost, je to sice dost zvláštní, ale o to více sladší filmek. 100% ()
Největší kus ho*na Francouzské kinematografie. Vzpomínám si, že po shlédnutí jsem si dal jedinej úkol a to zapomenout na tento film, již navždy a po cca 10ti letech, si naštěstí nevybavím ani jednu scénu, z této ztráty času. Musel jsem nehodnotit jinak než odpad, protože si nevzpomínám, že bych viděl něco tak otravného, protivného a dech nudu beroucího filmu. Postavy byli, tak hrozné, že jsem celou dobu doufal, že je to jen špatnej vtip a skončí to hromadnou sebevraždou, či vyvražďovačkou, ale nenechte se mýlit, ani tohle by tento film nezachránilo. Sice si nevybavím už nic, ale vzpomínám si na tu naivitu, kterou sem trpěl snad celej film. ()
Dve slová: Audrey Tatou. A takisto splejáda iných hercov mne osobne neznámych pomáha rozprávať príbeh introvertnej dievčiny Amélie, ktorá žije v parížskej časti Montmartre a vcelku ju robia šťastnou malé skutky dobra, detaily alebo veci, ktoré nikto nevidí alebo nikoho nezaujímajú. Zatiaľ čo by americká produkcia z podobného námetu spravila zívačku, žabožrúti tu predstavujú excelentný film s úžasným scenárom, scenériou, postavami a hudbou. Akási nadľahčenosť a premyslenosť snímku vás neprestane prekvapovať celý film. Nehovoriac o tom, že je to balzam na depresiu alebo smútok a po záverečných titlkoch budete mať o jeden dôvod viac sa usmievať... 90% 5* ()
Hezký a vtipný film, který zahřeje u srdce. Za kreativitu dávám o bod navíc. 9/10 ()
Amélii chci mít jako kamarádku. ()
Nepopsatelné, tenhle film je tu aby šířil krásu, naivitu, radost.... Smích střídá dojetí. A navíc kvalitativně je to filmový koncert. Tohle se povedlo :) Sice ne za plných pět ale to už je jen otázka spíš osobní preference žánru atd. ()
Zřejmě jsem generace, která už tento snímek nedokáže ocenit. Avšak tak jako tak musím vypíchnout úžasné skladby, které celý film zjemňují. Sám o sobě ve mně snímek ale nic nezanechal. Je to naivní, strašně barevné a nudné. Tudíž vlastně nechápu to pozdvižení, které tento film způsobil. Třetí hvězdu dávám jen kvůli soundtracku. ()
Krásný filmový sen s nejroztomilejší hrdinkou na světě 😉❤️ ()
Tenhle snímek je naprostej skvost. Od kamery, hudby až po herecké výkony a příběh. Amélii bych vylíčila jako neobyčejně obyčejnou dívku, která se snaží najít lásku a vidí krásu v malých věcech. Celé se to jeví jako nějaký podivný sen, ze kterého se nechcete probudit. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost film vidět poprvé v kině na jeho výročí. ()
Súvisiace novinky
Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz
Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (viac)
Nová naděje pro český film?
Česká kinematografie už tradičně trpí nedostatkem peněz. Fond pro rozvoj kinematografie se svými 80 miliony ročně nestačí pokrýt celý potenciál našeho filmového průmyslu. Zvlášť když český film stojí… (viac)
Life of Pi podle Jeuneta
Kniha Yanna Mantela THE LIFE OF PI, zachycuje strastiplnou plavbu 16-letého indického chlapce Pi z Indie do Kanady. Neboť poté, co nákladní loď převážející zvířata do zoo ztroskotá, zůstane na… (viac)
Snímek Amélie z Montmartru jsem si pořídil v lednu 2019 na blu ray disku tak říkajíc naslepo a předem jsem netušil, o co v něm půjde. Až když film dorazil domů, přečetl jsem si, že je to francouzská romantická komedie režírovaná Jean-Pierre Jeunetem z roku 2001 a modrou krabičku jsem schoval do šuplíku. Teprve za půl roku jsem disk strčil do našeho přehrávače a na tento velmi zajímavý film jsme se doma podívali. Hned po úvodních záběrech a prvních slovech vypravěče, mi bylo jasné, že to opravdu nebude žádný tuctový snímek. Naopak, okamžitě jsem si jej zařadil mezi ty nejzvláštnější filmy, jaké jsem kdy viděl a s přibývajícími minutami z celkových 117 se moje domněnky jen nadále potvrzovaly. Velice mne zaujalo také barevné provedení, se kterým si filmový štáb opravdu pohrál a dodal tak dílu zajímavou atmosféru pařížské čtvrti Montmartre, kde se celý děj odehrával. Vše začalo vyprávěním o narození a dětství malé Amélie, které za kuriózních událostí zemřela tragicky maminka a to následkem sebevraždy jisté Quebečanky, která se rozhodla ukončit svůj život skokem z katedrály Notre Dame a pádem tak zabila Améliinu matku. Její tatínek (Rufus) se od té doby uzavřel do sebe a také Amélie takřka nevycházela z domu, protože namísto školy ji vše naučila její maminka, jenž byla povoláním učitelka. Slovo vypravěče skončilo až po několika minutách a to v okamžiku, kdy Amélie Poulainová v podání Audrey Tautou dovršila asi 22 let a začala pracovat jako číšnice v malé kavárně u Dvou mlýnů, kterou vlastní bývalá cirkusová krasojezdkyně. Hosté kavárny nám byli také představeni, stejně jako obyvatelé činžovního domu v Paříži. Osazenstvo kavárny bylo velmi excentrické, a to jak personál, tak hosté. Velice mne překvapilo, když vypravěč prozradil, že život Amélie v jejích 22 letech byl dosud velmi jednoduchý, i když se několikrát se pokoušela neúspěšně o vztah. Přesto prý měla Amélie několik věcí, které jí působily radost - například rozbíjení krusty crème brûlée špičkou čajové lžíce, procházení se po prosluněné Paříži, zasunutí ruky do pytle s luštěninami a házení žabek do kanálu Sv. Martina či hádání, kolik lidí má v Paříži zrovna orgasmus. Chacha, to jsem fakt ještě nežral !!! Celý její život se změnil v okamžiku, kdy náhodou odhalila tajnou skrýš, v níž našla kovovou schránku, kterou si zde před lety ukryl malý chlapec. Fascinována nálezem se rozhodla, že vypátrá, komu tento poklad patřil, a dále se rozhodla, že pokud bude mít dotyčný radost, bude takto pomáhat i jiným lidem, v opačném případě nebude. Kvůli hledání se seznámila se samotářským sousedem Raymondem Dufayelem (Serge Merlin), malířem, který pravidelně každý rok znovu maloval tentýž obraz (Le Déjeuner des canotiers) od Pierre-Auguste Renoira. S jeho pomocí se jí podařilo nalézt majitele kovové schránky, ale nebyla by to Amélie, kdyby nezvolila opravdu netradiční předání. Schránku umístila do telefonní budky, kolem níž pan Bretodeau chodil, a když procházel kolem ní, zavolala do budky z blízkého baru. Poté, co muž otevřel schránku, tak se mu vybavilo jeho dávné dětství a tato událost ho přivedla do baru, odkud volala Amélie. Krátce spolu promluvili a tak zjistila, že její počin měl pozitivní efekt. Rozhodla se tedy, že bude lidem ovlivňovat život a konat dobro a toto rozhodnutí z Amélie vytvořilo strážného anděla jiných. Svého otce přesvědčila, aby si splnil svůj sen a cestoval kolem světa s pomocí jeho zahradního trpaslíka a své kamarádky letušky, dala dohromady svoji kolegyni (Isabelle Nanty) s hostem kavárny (Dominique Pinon), pomohla domovnici (Yolande Moreau) a Lucienovi (Jamel Debbouze), kterého šikanoval majitel stánku se zeleninou (Urbain Cancelier), kde pracoval. Všechny tyto pomoci vždy byly velmi netradičně proveden a pokaždé jsem koukal jako tele na vrata, jak to měla sympatická dívka promyšlené. Jenže zatímco se Amélie starala o ostatní, nikdo se nestaral o ni, pouze měla platonický vztah k podivnému Ninu Quincampoixovi (Mathieu Kassovitz), zvláštnímu mladému muži, který sbíral nepovedené a roztrhané fotky lidí, kteří se nechali vyfotit v automatu. Sblížila se s ním díky albu, které jednou ztratil, ale Amelie neměla odvahu se s ním sejít, takže musela vymyslet komplikované a věru netradiční předání alba. K samotnému setkání obou mladých lidí došlo nepřímo až v samém závěru filmu jako happyend. Se závěrečnými titulky jsem fakt zíral jako blázen, co jsem vlastně zrovna viděl, opravdu to byl velmi zvláštní film. Dá se říci, že jsme se doma nijak nenudili, byli jsme zvědavi, kam se celý ten příběh posune a jaké budou osudy postav či co Amélie zvláštního vymyslí. Investice do modré krabičky jsem tak rozhodně litovat nemusel a někdy se určitě zase na film podívám. Suma sumárum, snímek Amélie z Montmartru ode mne získal tři hvězdy z Montmartru ***. () (menej) (viac)