Amélia z Montmartru

Okouzlující film, který mi vždy zvedne náladu. Velmi dobře vybraní herci s roztomilou Audrey Tautou, vynikající hudba, kamera... no prostě všechno. Jiné hodnocení nemohu dát než plných 5 hvězdiček. (26.02.2006)

Film je plný malých krásných drobností, u kterých vám úsměv na tváři vydrží od začátku do konce. Všechno mě na něm tak přitahuje, vůně a barvy Francie v každém záběru, okouzlující hudba, malé detaily jako švitoření opeřenců, šumění větru v korunách stromů nebo zapadlé uličky mě tak dokonale dokázaly zahřát u srdce a ten příběh! :-) Zpočátku jsem moc nadšená nebyla, říkala jsem si "co je na tom filmu tak jedinečného ....". Po zhlédnutí mě až bolí to, jak moc se cítím dobře. Nevím proč jsem se tomuto snímku vyhýbala. Amélie je takový něžný snílek, který měl opravdu zajímavou a originální strategii jak se seznámit s mužem svého života. Došla k závěru, že je předurčena lidem kolem sebe dělat radost aniž by tušili, že v tom má prsty. (13.02.2014)

Tohle mi leželo v počítači hodně dlouho.Nastal čas to smazat,takže jsem se na Amelii konečně rozhodla podívat.A viděla jsem asi jen tak hodinu,to mi totiž úplně stačilo.Příběh je podán celkem originálním způsobem,občas až podivuhodně připomíná seriál "Řekni,kdo tě zabil"a hlavně je to obrovský kýč.To,z čeho jsou zdejší komentátoři u vytržení,mě šíleně nudilo.Dokonce jsem z toho tak znuděná,že se mi chce spát.Tohle se mi u filmu už pěkně dlouho nestalo.Snažím se přijít na to,co se na tom všem tak líbí a popravdě nevím.Nejspíš kukuč Audrey (který,uznávám,je roztomilý)a "divnost"celého snímku.Jinak netuším.A mimochodem srovnávat Tautou s Audrey Hepburn je hodně,ale hodně mimo. (24.03.2011)

Amélia je krásny film, ktorého poetičnosť útoči z každého záberu. Optimisti budú chrochtať blahom a pesimisti možno na chvíľku vypnú. 100% (14.01.2005)

Život může být krásný a barevný v každé své vteřině, stejně jako je tenhle film, aneb melancholie potkala své filmové synonymum. Mimochodem, kavárna "U dvou mlýnů" je skutečná pohodová kavárna na úpatí Montmarteru. Míra autenticity je poměrně veliká, ale ne křiklavá a Améliovské turisty poznáte od místních celkem snadno. Ještě než si objednají kafe, mají už odfocené i toalety. (21.09.2005)

Ten hudební motiv je jeden z nejpůsobivějších, co jsem kdy slyšel. Skvělá věc. (24.05.2018)

Naprosto minulo. (04.02.2009)

Povznášajúci kúsok polahody, ktorý zároveň nie je stupídnou moralitou, ako je to bohužiaľ u podobných typov filmov dnes temer pravidlom. Hudba, obraz a jeho variácie, okatá Amélia, - to všetko spojené do výsledku pohladiaceho stresujúce, zrýchlené duše dneška. Len sa zamýšľam na tým, či si zeleninár zaslúžil tak krutú pomstu od dievčaťa programovo konajúcej dobro. (28.10.2004)

I´m a sucker for funny honey. Magický poetismus destilovaný ze všeho pozitivně francouzského do archetypální pohádky pro dospělé. Kultovní status Amélie (a jejího soundtracku) je podle mě zasloužený. 90% (03.03.2015)

Bylo 15. listopadu 2002, 20 hodin 47 minut a 31 vteřin, na ulice se začal hebce snášet první sníh, vzduch byl chladný, vločky studily na tváři a starý bělovlasý muž marně zápasil s deštníkem. V téže vteřině drobná dívka rozezněla smíchem celé foyer kina Centrál tak hlasitě, až trojice nedaleko stojících lidí otočila hlavy jejím směrem. Stále v ten samý moment policejní hlídka před kulturním domem Střelnice zvědavě pozorovala skupinku mladíků opakujících si nové taneční kroky. Ve stejný okamžik stínil mohutný dub odcházejícím divákům výhled na Baťkovo náměstí a jen jedna pouliční lampa blikotavě osvětlovala místo pod stromem, kde zatoulaný pes hladově očichával odhozený obal od svačiny. V tutéž vteřinu ve čtvrtém patře činžovního domu č.p. 833 v Nerudově ulici si malý David zakryl peřinou hlavu, aby tatínek, který zrovna nakoukl do jeho pokoje, nepoznal, že ještě nespí. A v té samé chvíli si Vladimír Endresl, devatenáctiletý snílek jenž má rád zvuk nárazů kapek deště do okna, uvědomil, že "Amélie z Montmartru" si právě našla místo v jeho srdci... (18.04.2005)

Tohle se prostě neomrzí.. mmmmmmmmmmmm.. stačí ochutnat!! Tolik symbolů, tolik odboček, tolik nápadů, tolik zvratů, tolik kudrlinek, tolik citu pro atmosféru. Tvůrci se dokonale vyřádili, nabídli neuvěřitelně pestrou paletu zvuků, nálad, barev a emocí. Amélie byla svého času naprostý úkaz, okouzlila i mainstreamové diváky, kritiku dostala do kolen a zabrala čestné místo v kdejakých diváckých anketách. A vítěz MFF v Karlových Varech spolehlivě chutná i po letech. Zasněná servírka se rozhodla konat dobro i rozdat pár výchovných lekcí (třeba jistému zelináři). Režisér Jean-Pierre Jeunet u toho drží to neuvěřitelné tempo vyprávění, hudební skladatel Yann Tiersen jednoduše kouzlí. Ničím neohraničitelná fantazie bude mít pokaždé zelenou. Zázraky se dějí. (07.12.2005)

Konečně jsem viděl onu slavnou a tolik opěvovanou Amélii! Ale musím říct, že po tom všem, co jsem o tomto filmu slyšel, tak jsem čekal filmařský majstrštyk. Ale on se nějak nedostavil. Možná ho režisér poslal na cestu kolem světa :-). Každopádně má to atmosféru, nadsázku, jistý vtip, poslání a Audrey Tautou. Ale aby to bylo plné hodnocení, tak by to ve mně muselo zanechat nějaké větší emoce. Takhle pouze takový lehký nadprůměr. (20.06.2008)

Výborně a originálně natočený příběh mladé Amélie, která v dětství přišla o matku a jako dospívající dívka se snaží měnit k lepšímu životy lidí kolem sebe. Pracuje v kavárně a v jejím okolí se pohybuje spousta zajímavých, excentrických a podivných postaviček. Od jejího do sebe uzavřeného otce, přes sebevražednou rybičku, simulantskou kolegyni, šíleného žárlivce, který si nahrává na magneťák každou drobnost, až po mladého muže, který vlepuje do alba nepovedené fotografie náhodných lidí. Amélie, která se stará o životy ostatních, sama zapomíná na svůj vlastní a jednoho dne se rozhodne udělat samotě přítrž. Film Jean - Pierre Jeuneta, který kdysi začínal jako režisér videoklipů a reklam, nám ukazuje Améliin příběh tak poutavým způsobem, že to bere dech. Snímek je podbarven krásnou hudbou, která mu dodává lesk. Je to pohled na svět jakoby dětskýma očima a mně se ten roztomile barevný, veselý a zároveň smutný pohled líbil. (10.08.2010)

Krásny film, ktorý svojim milým prístupom a optimistickým naladením, poteší aj tých najväčších cynikov. Pokiaľ máte čo len minimálny cit pre filmovú tvorbu, tak tiež musíte oceniť aj nápadité, poetické vizuálne spracovanie, kameru, réžiu a výborné herecké výkony. Francúzska herečka Audrey Tautou je v titulnej úlohe priam famózna. „Ameliu z Montmartru“ si zamilujete. Tento film vás dozaista pohladí po duši. ***** (27.02.2011)

Pověsti a tisíce nadšených hodnocení nelhaly: Amélie je úžasná. Roztomile poetický film má jakési neodolatelné kouzlo, díky němuž nenásilně spojuje hned několik žánrů, vypadá kýčovitě a originálně zároveň, z všelijak se pitvořících herců ztvárňujících bizarní postavičky se rázem stávají všední lidé žijící všední životy v jedné všední pařížské čtvrti... Zkrátka takový neobyčejně obyčejný, barvami i optimismem hýřící a skvělou hudbou ozvučený neopakovatelný film. (21.10.2011)

Úžasně (a) nápaditě natočený crowd-pleaser, jemuž je nabubřelost a pseudouměleckost vyčítána neprávem, poněvadž sám film svou obsahovou jednoduchost nijak nezakrývá a jeho případné přeceňování vzniká až v hlavách nezkušených/nerozvážných diváků. Jean-Pierre Jeunet je především mistr obrazu, který se své umění pracovat s barvami, vytvářet brilantní kompozice a vynalézavě vést kameru nestydí hrdě předvádět, ale jeho vizuály jsou virtuózní a nechybí jim niternost, čímž se odlišuje od mnohých vizuálních onanistů. V Amélii se Jeunetovi navíc daří přenést jednoduchou hravost i do vypravování (vševědoucí vypravěc, klipovité střípky, poetizování zdánlivých banalit a detailů), čímž je je divákova potěcha z příjemného a optimistického filmu znásobena.___P.S: A teď doporučuji přeskočit očima na komentář kiddo. (19.01.2009)

Film jako je Amélie se podaří tak jednou za pět let, i když Jeanu-Pierre Jeunetovi se to někdy podaří i dříve (http://www.csfd.cz/film/92395-prilis-dlouhe-zasnuby-un-long-dimanche-de-fianailles/ následovaly po 3 letech a http://www.csfd.cz/film/29220-delikatesy-delicatessen/ před Amélií byly taky naprosto jedinečné). O Amélii je zbytečné psát, ta se musí vidět.... (14.05.2008)

Nemám rád: krupicovou kaši, brzké vstávání a neslyšitelný skřípot nehtů rejdících v polystyrenu. Mám rád: oranžovou barvu v kombinaci s černou, hry všeho druhu a svoji filmovou sbírku. Tolik o mne. A o filmu? K tomu přece není co dodat ;-) Audrey Tautou je krásná, pro všechny špatnosti jak stvořená a já kvůli ní klidně začnu sbírat semínka popínavých rostlin, jen aby si mne všimla :) .. Se Jeunetem mě pojí dost svérázný smysl pro humor a můžu i jeho klipovou kameru utíkající do všech myslitelných koutů. Jsem jeden z mála, komu nevadí jeho čtvrtý Vetřelec, obdivuji Delikatesy i Příliš dlouhé zásnuby. No a trpaslík (nemyslím Dominique Pinona - režisérova maskota a mého oblíbence) je kategorie sama pro sebe. (06.02.2010)

Velmi příjemný film. Ještě jsem neviděl nic takového, co by šlo až tak hodně do detailů. Jedná se určitě o jeden z nejlepších filmů, které jsem doposud viděl. (05.04.2011)

Mám si po tomhle švihlým romantickým bizárku myslet, že jsou Francouzi větší blázni než Japonci? Asi jo. Kladivo na realisty a růžový brejle pro všechny stydlivý snílky, který maj problém oslovit cizince na ulici, ale jinak by se ve skrytu duše pro všechny rozdali. To neberu. Stejně často jako jsem se od srdíčka zasmál, sem si i zároveň přál, aby to celý bylo mnohem kratší. (08.01.2017)