Hudba hrát nepřestala

Zaujímavý film, pri ktorom som sa nevyhol spomienkam na Čas prebudenia. Náznak toho, čím mohol byť tento film vidím v dialógu Celie a Gabriela: "C: Snad se zase brzy uvidíme...G: Já nevím, jestli si vás budu pamatovat. Ale budu mít radost, až se zase sejdeme. Jako poprvé." Bohužiaľ silných momentov nebolo vo filme toľko, aby si odo mňa zaslúžil vyššie ohodnotenie. Nepresvedčivým výkonom ma prekvapil J.K. Simmons a aj hudobná zložka filmu ma zaujala iba málokedy. Ale na tri hviezdičky stačí aj to, čo som videl. (03.09.2013)

"Člověk má v srdci místa, o nichž někdy nemá ani potuchy; teprve až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci". Film protkávaný skvělými písničkami z minulého století plus dojemný příběh a s velmi dobře zahranou rolí otce v podání J.K.Simmonse. To vše je podtrženo závěrem, který mě zanechal uslzenou s kapesníkem v ruce. Jime, že ale umíš chytnout za srdce hned na první našlápnutí. (09.09.2014)

Je to zajímavě udělané, ale je tam rozpracováno příliš mnoho vztahů na to, aby se daly emocionálně uzavřít, takže to působí trochu prázdně. Nebo jsem jenom nerozluštil něco podstatného v anglické konverzaci. (Viděna EN verze bez titulků) *** Ve zkratce: Milovníkovi hudby ruplo v bedně, protože jako hudebník nebyl pro ostatní dost dobrej a nemohli by o něm natočit lehce nadprůměrnej film. Cecííília, Cecíííília, whééér ááár jůůů nau, Sicília ... (17.02.2013)

Byla to tenkrát velká sláva. Hluboko pod hangárem D v hollwoodském studiu, v tomto přísně utajovaném laboratorním komplexu se tajné sektě židobolševických nacistů, placených ilumináty vedenými korporacemi podařilo nevídané. Vytvořit první artificiální program, který dokáže sám vytvořit film. Byl nazván Jim Kohlberg ver. 1.0. Se svou závěrečnou zkouškou si poradil nevídaně a to bylo zadání dosti zákeřné: vytvořit film pro babičky, tatínky, synáčky v pubertě, synáčky před pubertou, prakticky pro celou rodinu i se psem a morčetem. Film musí oslovit klasický mejnstrýmáky i ňůejdžácký citlivky a dá se při nejlepší vůli zaplatit bankovkama z Monopolů. Jim Kohlberg ver. 1.0 si poradil neuvěřitelně - automaticky vyšoupnul z databáze téma o sbližování generací prostřednictvím hudby, nicméně moudře vyfiltroval variantu ze současnosti, kde syn zasvěcuje svýho ZZTopáckýho fotra do tajů techna či dubstepu. Vytáhnul klasický pecky ze šedesátek a sedmdesátek, kde platí většinovej názor, že komu se nelíbí, tak je ignorant. Ve střihový sekvenci dojímá publikum Simmonsem, který proniká do tenat hippie rocku a finalizoval celou událost na koncertě, kde se do té doby skeptický otec pořádně odváže. Jasně, arogantní diváci si sice připadat, jak u zaseklý desky, ale pro ty ostatní tu máme prvotřídní nálož toho nejlepšího: borka z jídelny, která opětuje city největšího retarda ve svym okolí (do budoucna snad opraví patch), synáček se setká s amnézií se svými rodiči po 20 letech, liberální matka a skeptický otec, ošklivý doktor zastupující nepřející fujfuj státní instituci, schopnost vyjádřit se jenom, když kolem hraje oblíbená muzika (hoho), je tu všechno. Formálně uznali i vynálezci, že přístroj sází spíše na jistotu a nemusíme se obávat, že by vytvořil nějakou zajímavou jak vizuálně nebo koncepčně sekvenci, ale to prý neva, protože téma je tááááák srdcervoucí, že se každej vysere na to, že šel ve skutečnosti na film a tuhle neskutečnou klišovitou, nudnou, neinvenční, rádoby nezávislou a city z hovna ždímající sračku a bude hodnotit vysoko, protože mu to zahřálo chlopně. Zlatej sex a násilí. (22.03.2012)

Velmi příjemný film. Máte rádi hudbu a máte vzpomínky, navázané na konkrétní skladby? Jak jí zaslechnete, hned se vám vybaví, jakoby zavoněla dvacet let stará voňavka a vrátila vás do doby, kdy byla rozprášena do vzduchu poprvé? Pak je tohle film pro vás, a pokud je vám pětašedesát a ujížděli jste na éře The Greatfull Dead, mrskne vás to zpátky k jointu a batikovanému tričku :o) Pokud ovšem nesnášíte "staré páky" jako Buffalo Springfield, Bob Dylan, Cream - ani to nepouštějte. U mě palec safra nahoru. A J.K. Simmonse mám radši a radši! (12.02.2012)