Obsahy(1)
Anglická salonní komedie slavného autora i po sto letech od svého vzniku oslovuje dnešní publikum svým inteligentním humorem, ironií a překvapivým rozuzlením téměř detektivní zápletky. Světová premiéra hry se konala v Anglii roku 1895 a zdálo se, že po úspěších her Vějíř lady Windermerové, Salome a Jak je důležité míti Filipa dokonala triumfální výstup Oscara Wildea na umělecké nebe. Wilde ve svých komediích často a velmi ironicky odkrýval dvojpólnost veškerenstva věcí a dokázal brát lidská konání taková, jaká jsou, osud však jemu samotnému nedopřál pochopení a toleranci, to, co sám tak plně dopřával ostatním. Následující sestup z výšin byl snad až příliš strmý a rychlý proti krkolomnému a mravenčímu výstupu. Otec Wildeova přítele Queensberryho obvinil Wildea ze sexuální zvrácenosti. Wilde byl zatčen a uvězněn, jeho majetek zkonfiskován. Po dvou letech věznění a nemoci odešel duševně zlomený Oscar Wilde do Francie, kde zemřel v zapomnění. Kdo ví, zda by v jiné době, ve společnosti, která by lépe ocenila jeho skutečné hodnoty, napsal ještě víc tak slavných her, jako je Ideální manžel, který se s velkými úspěchy hraje po celém světě. Snad také proto, že vždycky budou existovat manželé a politici, jejichž ideálnost bude přinejmenším relativní. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Rej zmrdů v salónním příběhu, takto televizním zpracování divadelní hry. Ač divadlo nemusím a zmrdy už vůbec ne, tohle bylo nakonec docela fajne a mělo to překvapivě i švih. Krásná Schneiderová v nejlepších letech, patřičně slizský Hrušínský, nepřehrávající Adamovská (jiná by tu asi přehrávala). Na tohle bych i do divadla šel. ()
Velmi slušná televizní adaptace hry Oscara Wildea, já ovšem preferuji verzi britskou z roku 1999. Nicméně už kvůli brilantním dialogům a dobrým hereckým výkonům stojí za shlédnutí. Z obsazení mi neseděl jen Jan Hrušínský, který chtěl být možná až moc komický. :o) ()
Hodně dlouho jsem tuto inscenaci sháněla a těšila se na ni. Bohužel musím dát za pravdu Oskarovi, páni Bartoška a Hrušínský v obou hlavních rolích, to je opravdu velké zklamání, ani jeden z nich se do typu postavy, kterou hraje, nehodí. Hrušínský se mi ohromně hodil do role Tournela v jiné Zelenkově adaptaci Brouka v hlavě, dokonalý typ slizkého "milovníka", ale jako šaramantní, bohémský a zábavný lord Goring? To opravdu ne. Navíc se mi nelíbilo pár změn oproti skutečnému, už tak dokonalému, scénaři Wildeovy hry. To co bylo u Brouka milým osvěžením, tady na mě tak nepůsobilo. Škoda, mám tuto hru moc ráda, ale toto se příliš nepovedlo. ()
Pro tv komedie Zdeňka Zelenky mám slabost, ale tahle patří k těm slabším. Jednak je to obecně snad nejslabší hra Oscara Wildea (čímž ale nechci říct, že by byla špatná), druhak sem Z.Z. obsadil hned dva živoucí omyly v rouše hereckém - nevýrazného, suchopárného tragéda Jiřího Bartošku a slizkého, uslintaně přehrávajícího Jana Hrušínského. Každý výlet těchto pánů do vod komedie zatím dopadl špatně, takže nechápu, proč patří k takovým Zelenkovým favoritům. A možná, že i Zlata Adamovská (oproti výše jmenovaným velmi dobrá) se mohla trochu víc "odvázat", smím-li se tak vyjádřit. ()
Ani dnes neztratila jedna z klíčových divadelních her klasika britské komedie Oscara Wildea nic ze své vtipnosti a nadčasovosti. Při pohledu na současnou politickou scénu snad jen můžeme Wildeovým časům závidět inteligenci, duchaplnost a diplomatickou sršatost a staré dobré Anglii i samotného Wildea, neboť který současný autor se dokáže s takovou graciézní lehkostí utkat s dobovými nešvary a vztahovými záležitostmi jako on kdysi? Režiséru Zdeňku Zelenkovi se znamenitě podařilo vystihnout kolorit britské společnosti na sklonku předminulého století a vytěžit z příběhu o velkém selhání i o cestě k nápravě jeho nadčasový morální akcent. Inscenace je nesena na lehounkých vlnách společenské konverzace anglického střihu, s ostny namířenými proti konvencím, s mistrovsky vykonstruovanou záměnou znění dopisu, který má být ranou do vazu vydíraného politika, ale obrátí se nakonec proti strůjci skandálu. Ne zcela přesné bylo zvolení Jiřího Bartošky, který se ve své roli cítí značně nesvůj a stylizuje ji do nevhodné pitvořivé šarže, nechápající nastalé zmatky; naopak Hrušínský, Adamovská a Freimanová hrají s evidentní radostí a nadhledem. Poučnost příběhu lze spatřovat nejen v Chilternově tvrzení, že svou minulost vykoupit nemůžu, jediné, co mohu ovlivnit, je budoucnost, ale také ve způsobu přístupu k vlastním selháním. Naneštěstí jen u Wildea. Jeho Ideální manžel by totiž rozhodně neměl být návodem, kterak kličkovat jako zajíc v pytli výmluv a ještě při tom ztrácet vlastní paměť. Obzvláště dnes a obzvláště v politických kruzích. ()
Reklama