Divadlo Svoboda

U tohoto dokumentu je velká škoda, že to nejzajímavější na něm je jeho obsah, jeho hlavní aktér. Rozhovory s charismatickým Svobodou, úryvky z jeho her či fotografie se znázorněním systému dané kulisy. Jakmile ale vystoupíme z historických záznamů a přejdeme do reality, dokument začne být mírně rozpačitý. Především jeho autor Jakub Hejna, který jím diváka provází a hned na začátku vysvětlí, že je Svobodův vnuk. Už v tomto sdělení můžeme hledat zákeřnost, jež pak nahlodá celý snímek. Je osobní. Až přespříliš. (09.11.2011)

Téměř určitě bych nešel na dokumentární film do kina sám od sebe. Škola nás tam však vytáhla a ačkoliv jsem nejdřív nebyl nadšen, jelikož dokument v kině není to pravé ořechové, po skončení projekce jsem si řekl: "Ten chlap byl sakra dobrej". Přiznám se, že jsem Josefa Svobodu předtím neznal, vůbec neznal. O to víc jsem udiven, jaký génius se našel v našem malém státě a stal se světoznámým. Dokázal si vyhrát se vším a vzhledem k tomu, že byl truhlářem, tak dost věcí i vyrobit. Jednoznačně se tak zasloužil o zkvalitnění světového divadelního umění. Moc se mi líbil především nápad se zrcadlem a takovým osvětlením, které vytvoří "průchozí stěnu". Styl natáčení je... poněkud zvláštní, přesto zajímavý a dobrý. Jen bych tak často neukazoval některé nepodstatné záběry (koupání v moři, wtf?). Tak nějak i z tohoto důvodu hvězda dolů. Přesto díky za zobrazení tak geniálního člověka s někonečnou představivostí a smyslem pro detail. Svob je prostě machr. ----- "Mě bavila technika, mě bavilo všechno, mě bavilo to... rozkmitat vzduch..." (02.04.2011)

Když postavíte na pódium židli, stává se součástí scénografie. Když k ní přijde herec a začne vařit večeři, uvidíte kolem židle celou kuchyň, když k ní nakráčí honosně člověk s korunou, stává se ze židle trůn. Když vidíte strhující kulisy Josefa Svobody, nikdy by vás nenapadlo, že ve světě stále velmi známý divadelní scénograf začínal jako bytový architekt a o divadle toho musel nejdříve sám hodně natudovat. Ovšem vyplatilo se a netrvalo vůbec dlouho a prkna, co znamenají svět žila nehmotnými stěnami, hedvábným větrem, pohybujícími se panely, projekcemi, hrami se světlem, zrcadly i plastickými detaily. A nic z toho nepoužívá bezvýznamně, naopak, každičký předmět plní několik funkcí, posouvá příběh dál, rozvíjí ho a dodává mu nové rozměry. Celý dokumet ovšem stojí hlavně na úspěchu a genialitě této divadelní osobnosti a slávě těch, kteří na něj vzpomínají. Kratší sestřih by mu přece jenom slušel víc a utápění se pořád v těch stejných vyprávěcích postupech mu ničí image každým záběrem... (04.07.2011)

Dobře poskládaný a pečlivě vyvážený dokument o předním divadelním scénografovi. Dokázal zaujmout i mne, který o scénografii neví naprosto nic. Osobní pohled z úhlu vnuka zkoumaného subjektu má i své stinné stránky, každopádně ale takhle dokázal proniknout mezi jeho nejbližší spolupracovníky i rodinu a známé. (22.04.2012)

Kdyz budu srovnavat s ostatnima dokumentama na festivalu, tak tohle je rozhodne podprumer. Ano Svoboda byl impozantni postava co stala za vznikem moderni scenografie, ale sam dokument jich tak uchvatny neni. 95 min je sakra dlouha doba a kdyby Hejna o pul, co o pul o trictvrte hodin ubral, tak by se nic nestalo. Natahovany jak blazen, podle me pomerne malo pohledu na svobodu a to jeden z toho naprosto zbytecnej; ano, je to ten reziseruv, on prakticky zadnej vztah se Svobodou nemel a kdyz tak asi po desaty rekl "dedecek tohle, dedecek tamhle to, kdyz byl dedecek pryc" tak jsem umirala. A kdyz ke vsemu tomuhle jeste dodam to jak se tam snazil Svobodu ospravedlnovat kvuli tomu, ze spolupracoval s komousema, tak to uz bylo prilis. Slaby, slaby a jeste horsi. **IFFKV 46th** (17.07.2011)